Stále na cestách, téměř denně koncert. Když Standa Hložek s Petrem Kotvaldem dobyl hitem Holky z naší školky tuzemskou popovou scénu, čekal ho kolotoč, o kterém předtím neměl ani zdání. A tak si příliš neužil ani první otcovské radosti.
Na hitu Holky z naší školky vyrostla celá jedna generace. Jaké holky se tehdy líbily vám?
Holky byly kolem mě odmalička. Jednak díky tomu, že mám dvě starší sestry, které měly spoustu kamarádek, ale také díky mojí povaze. K holkám jsem měl vždycky hezký vztah. Jako kluk jsem je bral jako kamarády. Až později jsem se začal stydět. Čím hezčí holka byla vedle mě, tím víc jsem se choval absolutně nepřirozeně. Ale vždycky jsem měl rád holky, které dokázaly dělat legraci, vymyslet nějaký program, zábavu.
„Holky“ znají i dnešní děti, jak tuhle písničku po téměř čtyřiceti letech vnímáte vy sám?
O Holkách by se dalo povídat dlouze, je to naše osudová píseň. Karel Vágner jako autor hudby, Pavel Žák jako autor textu a já s Petrem Kotvaldem – nad námi všemi tehdy svítila šťastná hvězda. Málo se ví, že jak ta píseň byla slavná v Československu, tak zaujala také třeba v Polsku nebo Bulharsku. Nazpívali jsme ji i anglicky, německy, nebo jako vánoční verzi s jinými jmény! Ale to je na dlouhé povídání…
Když jste začal spolupracovat s Hanou Zagorovou, stal jste se pro holky idolem. Zvykl jste si na takový zájem rychle?
No, bylo to krásné období. Nevím, kde se v té době tolik děvčat vyrojilo. Ale já jsem byl už tehdy ženatý, tak jsem musel mít nějaký odstup. Mám ale spoustu zajímavých zážitků. Bylo to až nelogické, ale holky si nás s Petrem Kotvaldem oba urputně chránily a hlídaly. Kolikrát i na hotelech nás sledovaly, jestli jdeme do pokoje sami.
1. prosince 2014 |
V té době byli populární i zpěváci jako třeba Pavel Horňák, Michal David, Dalibor Janda nebo Arnošt Pátek, nepanovala mezi vámi rivalita?
S Pavlíkem Horňákem jsme výborní kamarádi. Dokonce jsem mu šel za svědka na svatbu. Žádná rivalita neexistovala. Naopak!
Petr Kotvald, Hana Zagorová a Karel Vágner se na dlouhou dobu stali vaší druhou rodinou, vydrželo vám přátelství dodnes?
Já je mám všechny jako členy „rodiny“ stále. Vždyť jsme spolu prožili nejkrásnější pracovní roky života,slávu,maléry, starosti, radosti… Byli jsme spolu neustále řadu let, 24 hodin denně. S Hankou a s Karlem se známe dokonce už od roku 1974, kdy jsme spolu prožili dva měsíce života na pěvecké soutěži Intertalent. Odehráli jsme tehdy na 30 koncertů od Košic až po Aš, a už tehdy jsme se skamarádili.
To vám bylo dvacet. Co se ale dělo předtím? Zpíval jste už jako dítě?
Byl jsem hodný chlapec, ale i tak trochu číslo. Měl jsem hodně energie, nevydržel jsem sedět na jednom místě. Zlobil jsem holky, šťouchal je, lechtal, popichoval. Za to jsem dostával hodně poznámek a ředitelských důtek. Naštěstí maminka zpívala s ředitelem naší základní školy v pěveckém sboru a on mi tak spoustu prohřešků prominul.
Dětství jsem měl nádherné. Takové bych přál všem dětem. Přišel jsem ze školy a už na mě čekali kamarádi a utíkali jsme hrát fotbal, hokej nebo jen tak jezdit na kole. Prožil jsem ho v rodném Hulíně, městečku na Moravě, kde bylo všechno a bylo to hlavně blízko. Měl jsem hodně kamarádů a kamarádek jak ze školy, tak z pěveckého sboru, kde jsem zpíval celých devět let.
Malý Stanislav Hložek s rodiči a sestrami
Měl jste už tehdy hudební vzory?
Muzika byla u nás doma všude. Maminka výborně zpívala a každý den hrála na klavír. A mé starší sestry Radka a Iva hrály na klavír a housličky. Zpívalo se všude. Na schodech – tam byl krásný hall (odraz zvuku jako při ozvěně, pozn. red.), nebo v koupelně. Maminka zpívala v nejrůznějších operetních hrách, v Moravských učitelkách v Brně, nebo v Moravských madrigalistech v Kroměříži. Neustále se učila nové party a já jsem byl jako kluk u toho. A tak jsem hudbu a zpěv přirozeně „nasával“.
Zagorová, Hložek a Kotvald děkují zdravotníkům novou verzí hitu Můj čas |
Když už jste se zpěvem živil i vy, přibylo ale i moderování. Mnozí si vzpomenou například na televizní pořady pro mládež Magion a Vega.
Když Petr Kotvald z naší dvojice odešel, dostal jsem v roce 1986 nabídku z redakce pro děti tehdejší Československé televize, jestli bych mohl zaskočit ve Veze za Slávka Hrzala, který pořad moderoval. Měl jsem hroznou trému, protože Vega trvala hodinu a vysílala se živě. Byl jsem tam jen na záskok na jediný díl, ale nějak se to všechno zamotalo a já tam zůstal asi osm let. Vega byl pořad pro děti a mládež, který si získal oblibu díky tomu, že na obrazovky přinášel zajímavé filmy, seriály a rozhovory se zajímavými osobnostmi přímo ve studiu.
A s Magionem to bylo jak?
Tam jsem občas vypomohl, když Honza Rosák a pak Petr Jančařík nemohli. Jednalo se o pásmo z animovaných pohádek, seriálů a specialitou pořadu bylo Magické oko, ze kterého moderátor vyndal nějakou zajímavou věc, o které si pak povídal s hostem pořadu. Byla to velká a krásná zkušenost.
Stanislav Hložek ■ Narodil se 16. září 1954 v Kroměříži. Vystudoval střední stavební školu a Fakultu sociálních věd UK v Praze. |
U moderování jste ale zůstal a dnes máte svůj pořad v rádiu ve Zlíně.
Ano, vrátil jsem se na místo činu. Z Českého rozhlasu jsem odešel, abych se tam po letech zase vrátil. Pracoval jsem totiž kdysi jako redaktor okresního vysílání Rozhlasu a právě odtud jsem pak rovnou nastoupil k Hance Zagorové. No a někdy před šesti lety mě oslovili, jestli bych se nechtěl podílet na pořadu Písničky pro duši se skvělou redaktorkou Věrou Hotařovou.
Bohužel po dvou letech pořad skončil. Ale dostal jsem nabídku na svůj písničkový pořad Strom lásky mý. Ten vysíláme s kolegou a kamarádem Pavlem Maškem každý týden v neděli odpoledne od 17 hodin. Můžete jej poslouchat téměř na celé Moravě.
Pořád ale také vystupujete před publikem. Před rokem třeba s Leošem Marešem v rámci projektu Staré pecky. Kdy jste se dali dohromady?
S Leošem se známe už spoustu let, ale pracovně jsme dřív neměli příležitost se setkat. Až loni, kdy jsem se mu do Pecek hodil. Společně s jeho kolegyní Katkou Říhovou jsme zpívali náš hit Můj čas a sám jsem tam měl ještě další písně. Moc si Leoše vážím, má to v hlavě srovnané, má obchodního ducha a na jevišti je skvělý. Pohotový, slušný a pokorný. Objevil jsem v něm velkého profíka a bezvadného pracovitého chlapa.
Moje děti jsou ke mně tolerantní, říká oslavenec Stanislav Hložek |
Jak vnímáte dnešní showbyznys oproti tomu, ve kterém jste kdysi žil vy?
V letech našich začátků to bylo asi krásnější. Nebyl bulvár, nebyly telefony s foťáky, mezi kolegy bylo větší přátelství. To asi proto, že se točila spousta nejrůznějších televizních pořadů, kde jsme se setkávali a mohli si spoustu věcí říct. Ale hlavně, tehdy nešlo až tak moc o peníze.
Pořád máte hodně práce v téhle branži, ale zároveň jste otcem tří dětí. Syn Matyáš se zviditelnil, když v roce 2017 vyhrál soutěž Muž roku. Co dělají vaši další dva potomci?
Z prvního manželství mám Danušku a Standu. Oba jsou skvělí. Také mají hudbu pod kůží. Danuška vystudovala vysokou pedagogickou školu, učí a má tři děti, Lukáše,Radka a Karolínku. Standa má obchodní školu, pracoval jeden čas v rádiu, ale osud ho zavál ke stavařině. Má vysoký post v jedné stavební firmě. Má dvě děti Simonku a Tomáška a bydlí v Praze.
Stanislav Hložek a jeho syn Matyáš Hložek (Praha, 10. června 2019)
Se svými dětmi a vnoučaty si rozumíte?
Ano, myslím, že náš vztah je v pohodě. I když jsem na děti tenkrát neměl moc čas, tak ony vědí, že je mám všechny stejně moc rád. A co se týče vnuků, jsem tak trochu dědeček na baterky. My jsme tak rozptýlení, že společná setkání jsou docela náročná.
Poslední rok žijeme ve stínu pandemie. Plánujete už budoucí restart?
Mám v diáři spoustu otazníků na případná vystoupení. Ale jak to všechno bude, to nevím. Kluci muzikanti mi často telefonují, kdy už půjdeme hrát. Říkám jim, že klidně třeba za hodinu, ale kde a pro koho? Všichni věříme a doufáme, že to bude co nejdříve. Je to děs, když celý život zpíváte pro lidi po celém světě a teď můžete zpívat akorát tak doma – obrazům.
31. ledna 2019 |
