„Začali se budit další lidé, poplašeně si telefonovali a vybíhali na náměstí fotografovat hrůzný obrázek, který se jim naskytl při pohledu na místo, kde stával kostel svatého Václava. Věž mohutného středověkého chrámu, která předtím tvořila charakteristickou dominantu městečka, se proměnila v rozvaliny,“ líčila v dopise učitelka tamní základní školy Vlasta Galousková.
Těžká masa zdiva rozdrtila loď chrámu, kůr i vstupní část.
„Obrovské věžní hodiny, skoro dvoumetrové, ležely teď rozbité vedle kamenné suti, špička věže se smutně sesula bání k zemi a ze zdiva jako ostré zuby čouhaly píšťaly zavalených varhan. Stát se to o několik hodin později, kdy býval o nedělní mši kostel plný lidí...,“ psala Galousková.
O tom, proč a za jakých okolností k pádu věže došlo, se do dneška vypráví různé příběhy.
Hovoří se i o tom, že komunisté z Okresního národního výboru v Břeclavi se snažili postihnout tradiční centrum náboženské oblasti a úmyslně narušili statiku kostelní věže vojenským cvičením.
„Dvacítka tanků nepřetržitě dlouhé hodiny jezdila kolem gotického chrámu, až věž při příležitosti výročí Vítězného února spadla a poškodila chrámovou loď,“ uvedl právník Biskupství brněnského František Severin v době, kdy řešil spor římskokatolické farnosti proti Moravské galerii v Brně o vydání fresky Smrt Panny Marie právě ze starého hustopečského kostela.
O tom, jestli pád věže skutečně zavinili vojáci, historici důkazy nemají. Spíše o tom pochybují. Kolem byla každopádně omezená rychlost, platil tam zákaz těžké dopravy a hned naproti byla policejní úřadovna, která na provoz dohlížela. Kostel byl totiž silně poškozen během bojů v roce 1945 a statiku narušilo i odebrání zvonů z věže.
„Problém byl v tom, že kolem kostela vedl hlavní silniční průtah. Neexistovala ještě dnešní Brněnská a Bratislavská ulice, takže veškerá doprava jezdila přímo kolem kostelní věže. O jejím katastrofálním stavu máme zprávy už z roku 1953. Věž byla viditelně nakloněná, musely se zastavit i hodiny. Bývalí ministranti popisovali, že uvnitř byly pukliny tak velké, že tam bylo možné prostrčit ruku. Bylo spíš k údivu, že i za takového stavu tam stále pouštěli věřící,“ podotýká ředitelka městského muzea a galerie Hustopeče Soňa Nezhodová.
Odborníci se snažili kostel zachránit
Poté, co se 74 metrů vysoká věž sesunula k zemi, poškodila část hlavní lodi.
„Presbytář, sakristie a boční kaple však zůstaly neporušeny. Přesto byl 4. března 1961 vydán komisí odboru výstavby Okresního národního výboru Břeclav příkaz ke zbourání celého kostela, tedy i zachovalých částí. Za zachování neporušených částí chrámu podepsalo tehdy petici 1 207 občanů. Proti vydanému demoličnímu výměru se postavily rovněž osobnosti z řad odborníků,“ popisuje etnografka muzea Šárka Prokešová.
Za záchranu kostela bojoval třeba český historik umění profesor Václav Vilém Štech, který se v posudku vyjádřil jasně.
„Kdyby zmizely objekty rozložené na svahu náměstí a ono stalo se prázdnou plochou, vznikla by nezacelitelná prázdnota, město ztratilo by ráz i ducha a bylo by nutno uvažovati, jak a čím nahradit zmizelé hodnoty,“ napsal.
V březnu 1961 sepsal Zdeněk Budinka, stavební inženýr z Ústavu státní památkové péče a ochrany přírody v Praze, zprávu týkající se zabezpečení zbytku kostela.
„Shledal neporušené části stavby staticky naprosto vyhovujícími a sepsal nutná doporučení pro záchranné stavební práce. Ty shledal jako ekonomicky únosné a napsal: Vzhledem k historické a umělecké hodnotě nelze doporučiti tyto vzácné objekty k vynětí z památkové ochrany,“ odhaluje Prokešová.
Předseda národního výboru prosadil demolici
Přes snahy odborníků a občanské iniciativy o záchranu tohoto vysoce umělecky hodnotného objektu, za jehož zachování se stavělo i ministerstvo školství a kultury, došlo v září roku 1962 k demolici.
Rozhodující slovo měl předseda okresního národního výboru Emil Horčička, který pro svou dobu příznačně spatřoval v kostele symbol udržování starých předsudků.
Čtvrtého září 1962 provedl Průmstav Brno destrukci zbytku kostela, jehož trosky byly rozvezeny na některé z okolních silnic a na skládku. Na nový kostel museli Hustopečští čekat více než tři další desetiletí, teprve v roce 1994 byl na místě starého kostela vybudován nový – zasvěcený svatému Václavovi a svaté Anežce.
