Přechod ze známého prostředí dětského domova do samostatného života přinesl letošní rok devatenáctileté Denise Hojdarové. Od šesti let byla obklopená dětmi a zaměstnanci domova v Horšovském Týně na Domažlicku, kteří se o ně starali.
Těsně před prázdninami se to změnilo. Denisa z domova odešla, staví se na vlastní nohy a přiznává, že se jí občas zasteskne. Novou volnost ještě nepovažuje za velkou výhodu. Z toho, že po letech prožije vánoční svátky po svém, nadšená není. Dostala se do situace, kterou nezná a teprve si na nové podmínky zvyká.
Vánoce jsem trávila mezi 28 dětmi
„Je to pro mě zvláštní. Teď se mi stýská po Vánocích, na které jsem byla od svých šesti let zvyklá. Narozeniny nebo Vánoce jsem trávila mezi 28 dětmi. Měli jsme program, hráli jsme například nějaké hry. Večer jsme se hezky oblékli a seděli u stolu s ‚tetami‘, které nám říkaly, že jsme jejich rodina. Snažily se nám to co nejvíc udělat hezké. Teď už si ale narozeniny i Vánoce musím udělat hezké sama. Na začátku jsem z toho byla docela vystrašená. Naštěstí jsem si našla přítele, ale všechny své kamarády mám pořád v Horšovské Týně. V Plzni kromě přítele a lidí z práce vlastně nikoho neznám,“ popisuje.
Připouští, že se se životní změnou nevyrovnává snadno. „Člověk, který odchází z dětského domova, se na to v podstatě nemá jak připravit. Stane se to vlastně ze dne na den. Lidé, kteří mají normální rodinu, to neznají. Dokud chtějí, většinou můžou být u rodičů,“ říká.
Denisa nejprve několik měsíců bydlela v Plzni v Domě na půl cesty, který je učený mimo jiné mladým lidem odcházejícím z dětských domovů. Je vyučená v oboru kuchař – číšník a vzhledem k omezením daným epidemií koronaviru se jí nedařilo získat práci.
Dozvěděla se o projektu Podej ruku, do kterého se zapojila plzeňská organizace Domovinka pečující o seniory a město Plzeň. Nabízela se práce se sdíleným bydlením. „Chtěla jsem práci a podmínkou bylo se přestěhovat,“ vysvětluje.
Snad si s dětmi budu moci povídat alespoň přes plot
Novou práci ve stacionáři pro seniory se učí zvládat, protože se hodně liší od její profese. „Musím si dávat pozor a postupovat podle pokynů, jinak bych mohla někomu i ublížit,“ líčí.
Aby Denisa nebyla o Vánocích opuštěná, domluvila se s otcem, že by svátky strávila u něj. Nemají ale spolu dobré vztahy, a tak si není úplně jistá, že všechno dobře dopadne.
„Ale kdyby můj táta neměl dovolenou, byla bych sama. Když budu u táty v Domažlicích, budu mít možnost se podívat za dětmi z domova do Horšovského Týna. Vidět je na Štědrý den by mi hodně pomohlo. Dovnitř mě asi nepustí kvůli karanténě, ale snad si budeme moci popovídat alespoň přes plot,“ uvedla.
A jaký dárek si Denisa k Vánocům přeje? Tvrdí, že o tom letos ani neuvažovala. „Nevím, opravdu. Věřte tomu. Mám hlavu plnou nového bydlení, nové práce, nového začátku... Nepřemýšlela jsem nad tím, jestli bych k Vánocům něco chtěla, ani když se mě na to ptal přítel nebo táta. Jediné, co si opravdu přeju, je, abych na Vánoce viděla své kamarádky. Taky si přeju, abych na Vánoce nebyla sama a ještě bych si přála, aby byl na Vánoce sníh,“ uvažuje Denisa Hojdarová.
