Česká juniorka si společně s trenéry prochází v edmontonském světě něčím, o čem jednou bude svým vnoučatům vyprávět historky, jak se svět krkolomně snažil přizpůsobit době covidu.
Vždyť s podivnou nemocí přišla také divná opatření i komentáře hráčů, jež možná vejdou do dějin.
Málokdy se stane, aby si hokejista v plné formě postěžoval na to, že ho nebaví nekonečné chvíle relaxace na pokoji u playstationu. Natož aby se dožadoval tréninků, že chce hrát alespoň nějaké zápasy a vůbec si užívat hokej v jakékoliv formě. Výbuchy radosti byly po konci čtyřdenní separace a života v pokojích jen na několika metrech čtverečných na místě.
Budějovický hokejový útočník Martin Beránek.
„Jásal jsem, když karanténa skončila a fakt se těšil na led. Vždyť jsme měli kontakt jen přes aplikaci Zoom a mobil. Sice jsem si na to zvykl už v Českých Budějovicích, ale stejně jsme to měli dlouhé,“ ulevil si Martin Beránek, jenž bojuje o své první mládežnické mistrovství světa.
„Krize nebyla, i když ty čtyři dny o samotě byly delší, než jsme si mysleli. Pořád jsme spolu byli v kontaktu a volali si. Elektronický kontakt je naší generaci bližší a rozhodně pomohl. Mohli jsme si spolu promluvit a zpříjemnit si den. Jinak jsme hráli počítačové hry,“ říká jeden z nejzkušenějších obránců týmu Radek Kučeřík.
„Vyjet na led bylo úplné vypuštění, všichni jsme se strašně těšili a bylo to vidět. Byli jsme fakt rádi, že už můžeme trénovat,“ radoval se bek.
„Já už jsem odpočítával hodiny, kdy vyjedeme. Vyrazili jsme na led, hulákali jsme tam po sobě, jak se těšíme. Pak jsme obratem byli zase unavení, ale bylo to skvělé, že jsme mohli zase trénovat,“ pokračoval Beránek.
Tolik radosti z možnosti zahrát si opět s pukem ještě v národním týmu, kde se jindy tvrdě bojuje o příležitost, nebylo. Ale věřte, že to zažívá kterýkoliv hokejista na jakékoliv úrovni při delší odmlce od bruslí a hokejky.
„Jsou tam emoce a nálada je dobrá. Hodně tomu napomohlo, že hráči mohli na led, měli spolu sociální kontakt a neviděli se jen přes obrazovky jako posledních pár dní. A na to, že šest dní nebyli na ledě, měl trénink vysokou úroveň,“ liboval si i trenér reprezentace do 20 let Karel Mlejnek.
Když byla řeč o bizarních komentářích, patří sem i vyprávění českých juniorů o poznávání kanadských reálií. I když, poznávání...
Obránce české hokejové reprezentace do 20 let Radek Kučeřík.
„Je to jiné, když si nemůžeme projít město, ale i z hotelového pokoje jsme měli pěkný výhled. Není to tak, že bychom z Edmontonu nic neměli. Něco jsme viděli i při cestě z autobusu, za kterou jsme také rádi. Většina kluků cestou ani nemluvila jen proto, aby viděla, co je v okolí, a prohlédli si alespoň trochu město, i když za sklem,“ popisuje Kučeřík.
„Vyprávěl jsem klukům alespoň nějaké zážitky, které jsme si tu užili před dvěma lety. Byl jsem tu na Hlinka Gretzky Cupu, takže už Edmonton znám,“ dokresluje zvláštnosti i rozprava Martina Beránka.
Koloběh šampionátu je zkrátka v těchto dnech na hony vzdálený normálu. Hráči se navštěvují maximálně po dvou na pokojích, na společné jídlo budou v následujících dnech chodit ve skupinách o deseti osobách, s jinými mužstvy nesmějí přijít do styku.
Jindy nabitý přípravný program se zúžil na jediný zápas pravdy rozhodující o vyřazení posledních tří hokejových mušketýrů, kteří nesvedou boje o medaile v zemi, jež světu dala nejrychlejší kolektivní hru planety.
„Konal se na to téma mítink organizátorů s generálními manažery a trenéry. Program se kvůli karanténě Němců a Švédů logicky změnil. Dostali jsme jako náhradního soupeře Slovensko, s nímž se utkáme 23. prosince. Měli jsme určité záměry a plány, takže to vnímám jako komplikaci. Bude to generálka na turnaj a po ní se rozhodneme, koho vezmeme,“ přibližuje starosti kouč Mlejnek.
Hey boys @narodnitym feeling good about getting on the #WorldJuniors ice for the first time. @rogersplace #hockey #icehockey
Namísto dvou prověrek herního systému, hráčů i formy mužstva zbude pouhý jeden test. „Nahradíme to tréninkem, protože od organizátorů máme jasně daný kalendář tréninkových jednotek,“ říká trenér.
Proto začíná vzrůstat i napětí mezi mladíky. Nikdo nemá chuť skončit tak blízko bráně do velkého hokeje a záři reflektorů. „Za dva zápasy každopádně můžete předvést víc, ale i my jsme zvědaví. Každý má jen šedesát minut na to předvést, co v něm je,“ uvědomuje si důležitost zadák Kučeřík.
„Myslím si, že se ještě o místa porveme, protože je tu velká konkurence. Já se budu snažit přesvědčit důrazem, bojovnou hrou a tlakem do brány. Upřímně mi vyhovuje, že můžu dohrávat souboje,“ netají Martin Beránek.
„Jeden přípravný zápas je trochu málo. Dva by nám něco ukázaly o formě, ale i tak to bude parádní a my se na soupeře připravíme. Buďme vůbec rádi, že se šampionát bude hrát. Měl jsem obavu, že to nedopadne. Pro mě je to poslední možná příležitost, jak ještě na juniorském mistrovství reprezentovat,“ cítí vděčnost budějovický útočník.
Jak před závěrečným nominačním verdiktem roste napětí, zároveň s ním je za prazvláštních podmínek na vzestupu také pospolitost hráčů.
„Karanténa nás hodně posílila. Každý den se hecujeme, burcujeme a podporujeme. Takže to bude mít skvělý efekt,“ tvrdí Beránek a spoluhráč Kučeřík jeho slova jen potvrzuje.
„Naše největší síla je opravdu v soudržnosti. Jsme jeden tým, jsme pořád spolu a karanténa nás stmelila,“ soudí.
„Máme pár individualit, ale jestli chceme mít skvělý tým, musejí i nejlepší hráči pracovat pro mužstvo. Je to souběh věcí, které ho mohou dovést dál,“ apeluje na hokejové mladíky trenér Karel Mlejnek.
Samota v hotelovém pokoji. Jak hokejoví mladíci válčí před MS s nudou |
Vedle nominačního stresu pro hráče je tu i všudypřítomný neklid trenérů, zda se jim vysněná sestava nerozsype vinou vyšší moci. „Tým je teď v pořádku. Jenže testování na koronavirus tu probíhá každý den a napětí je den co den velké,“ připouští.
Taková je prapodivná doba před prvním šampionátem v covidové kleci. Jenže mimořádné okolnosti vždy českému hokeji pomohly k mimořádným výsledkům. Bude to platit i tentokrát?
„V této době jsem si četl jednu indickou knihu. V jednom přísloví se tam píše - jestli chcete žít v řece, musíte být kamarád s krokodýlem. Já říkám, že jestli chcete žít s covidem a tím, co přináší, musíte být kamarád s karanténou a bojovat,“ pravil trenér Mlejnek.
