Svoji přesnou trefu však tentokrát prakticky vůbec neslavil, ačkoliv se k němu jeho spoluhráči okamžitě hrnuli. Osmadvacetiletý odchovanec libereckého hokeje však rovnou zamířil na střídačku.
„Méďa (Lukáš Nedvídek - pozn. red.) střílel od modré, puk mě trefil do krku, spadl na led a já ho reflexivně zasunul do brány. Hned poté jsem ale cítil, že se mi špatně dýchá,“ popsal situaci, která se změnila na pořádné drama.
Co vám v ten moment blesklo hlavou?
Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Ten pocit neumím ani pořádně popsat. Prostě jsme sípal, proto jsem raději upaloval z ledu za doktorem na střídačku, aby se na mě podíval.
Chvíli to vypadalo, že zkolabujete. Začal jste se kácet...
Nakonec to naštěstí nebylo tak zlé. Jazyk jsem zapadlý neměl, takže mi řekli, ať si lehnu a jsem v klidu. Dal jsem si chvilku pauzu a zápas jsem potom normálně dohrál.
Kam přesně vás puk zasáhl?
Bylo dobré, že tu střelu tečoval jeden z protihráčů. Takže puk nešel přímo do hrtanu, to bych mohl dopadnout hůř. Takhle mi podle doktora trefil trubici, která je pružná. A jak dostala ránu, na chvíli se uzavřela. Proto jsem začal sípat.
Radost z gólu musela tentokrát počkat...
Já byl rád, že jsem vůbec přežil. A pak jsem hlavně slavil, že jsme vyhráli jako tým. Porazili jsme jednoho z favoritů ligy, to se cení.
Cenné jsou zatím určitě i vaše statistiky. V osmi zápasech jste posbíral už 11 bodů...
Jo, je to příjemný. Jsem tady v Třebíči druhou sezonu a jsem spokojený.
Usadil jste se s rodinou na Vysočině, nebo dojíždíte do Liberce?
Ne, už žijeme s manželkou a malým prckem v Třebíči. A moc se nám tady líbí. Bydlíme za městem, máme to jen kousek do lesa.
Pojďme se vrátit zpátky na led: čeká vás série čtyř domácích utkání, což je teď asi příjemné především proto, že nemusíte nikam cestovat. Nebo se pletu?
Jasně, že ne, je to paráda. Chtěli bychom z těch čtyř zápasů nasbírat co nejvíc bodů, abychom pak měli pěkné svátky. Máme co dohánět.
