Přiznal, že utkání nebylo jednoduché zejména po kondiční stránce poté, co Ostravští byli kvůli koronaviru v karanténě a měsíc nehráli. „Také jsme do zápasu nevstoupili dobře,“ připomněl Svozil. „Opava byla aktivnější, důraznější, agresivnější a sbírala odražené balony. Nám chyběla odvaha.“
Po přestávce se Baník, byť už hrál bez vyloučeného obránce Pokorného, přece jen více pouštěl do útočení. „Řekli jsme si, že musíme s tím zápasem něco udělat, ale musíme být trpěliví v defenzivě, vyrážet do brejků a využít nějakou šanci, kterou budeme mít. Ta šance přišla. Byla to penalta, kterou Carlos proměnil s přehledem jako Tonda Panenka, a vedli jsme.“
Jenže v 86. minutě Žídek vyrovnal. „To byla facka...“ uznal Svozil. „A jak jsem čekal, proběhla i nějaká peprná slova na mou osobu, že to mám za to, že jsem v Baníku a tak... A ať jdu... no někam,“ popsal Svozil emoce na hřišti.
Jak mu za stavu 1:1 bylo? „Cítil jsem, že ještě není konec, že ještě budeme mít nějakou šanci. Šli jsme pro tři body a přišel přímý kop po faulu na Martina Filla před šestnáctkou domácích,“ popsal rozhodující moment Jaroslav Svozil.
„Máme takových pět kluků s výbornou kopací technikou. Na sebe to vzal Jirka Fleišman. Stoupl jsem si vedle zdi, a když Jirka trefil břevno, dobíhal jsem balon a hlavou dal gól.“
