Už se vás zmocňuje předzávodní nervozita? I když tolik věcí bude tentokrát jinak?
Jo, vždycky jakmile odjedu na soustředění na první sníh, dýchne to na mě a přemýšlím o prvních závodech. Teď cítím, že jsou za rohem. Těším se.
Světový pohár biatlonistů odstartuje v Kontiolahti s diváckou kulisou |
Ve Finsku budou o víkendu v omezené míře povolení i diváci. Ale v Hochfilzenu i Oberhofu má pohár pokračovat bez nich. Bude takové „závodění pro televizi“ hodně zvláštní?
Samozřejmě mě to vůči divákům - i vůči nám - mrzí, že si závody s nimi na místě neužijeme. Ale během současné covidové situace, která trvá skoro rok, jsem se s ní už naučil pracovat a žít dál. Je důležité, že aspoň v televizi se lidé budou moci na svěťák podívat, protože v dnešní době nemají skoro žádné vyžití bokem, včetně divadel, kin, nebo třeba i nakupování. Přitom větší část populace tyhle filtry potřebuje.
Snažíte se tedy i na složitém období hledat pozitiva?
Přesně tak. Jsem vždycky rád, když se najde cesta, jak by závody a jiné věci mohly fungovat. Musíme se s tou situací naučit žít, přizpůsobit se i těm omezením a ne se tím nechat pohltit.
Z čeho teď dokážete mít největší radost?
Z dobrého tréninku. Z maličkostí. Z volného dne, který si užiju podle svého. Naštěstí mě covid až tak moc neomezuje. Na tréninku se pohybuju v lese, kam mohu chodit pořád. A do města jsem vždycky chodil jen párkrát do roka, pokud jsem potřeboval něco zařídit na úřadech. Na další věci nemám moc času. Samozřejmě, kvůli současné situaci jsem se teď před sezonou už nemohl vidět s rodinou až tak často, jak bych si přál, protože jsem se snažil minimalizovat kontakty. Ale na druhou stranu v dnešní době videohovorů ty kontakty neustále udržujeme.
Někteří reprezentanti se před úvodním kolem Světového poháru vrátili aspoň na tři dny domů. Vy naopak patříte do skupiny, která se rozhodla strávit 47 dní v kuse mimo domov. Jak to snášíte?
Je to dlouhé období, ale naštěstí je rozbité na třetiny. Šestnáct dní na přípravě v Idre, dalších šestnáct dní v Kontiolahti a pak čtrnáct dní v Hochfilzenu. Vždycky, když vyměníte destinaci, ocitnete se na pár dní v určité euforii ze změny prostředí. Navíc teď začne sezona, dny budou pestré, budeme řešit závody a půjde o dynamické období. Kdybych měl na 47 dní odjet na jedno místo na soustředění a tam jen trénovat, asi bych to moc nezvládal, ale takhle nevidím problém. Mám tu všechny věci, které potřebuji k fyzické i psychické regeneraci.
IBU kvůli covidové krizi zavedla pro Světový pohár celou řadu omezení. Máte pocit, že vaše ochrana bude maximální možná?
Začíná to u každého z nás, aby měl osobní zodpovědnost. Tahle doba není o tom, že byste ohrozili jen sebe. Nedbalostí můžete ohrozit celý tým a poslat ho do karantény. Proto bychom se měli hlídat ještě víc než v klasickém období chřipek. Na svěťáku chodíme každé čtyři dny i na covidové testy, což je docela mazec. Ale všichni chtějí, aby se závodilo a aby sedm měsíců přípravy nepřišlo vniveč. Přáli jsme si, abychom mohli bydlet v penzionech, které si vybereme a kde bychom byli separovaní od ostatních, i s vlastním kuchařem. Tady ve Finsku se nám to povedlo, v Hochfilzenu nám naopak IBU námi vybrané ubytování zamítla. Mají schválené hotely a penziony, do kterých umisťují celou biatlonovou bublinu - a ten náš v ní nebyl.
K týmu mužů se coby hlavní kouč vrátil Ondřej Rybář. On sice nikdy úplně neodešel, ale teď má větší pravomoci něco měnit. Co změnil?
Nic diametrálního. Už dřív společně se Zdendou Vítkem přebudovával systém tréninku do jakéhosi česko-norského modelu a v tom teď pokračuje. Největší změnu bych viděl v osobnosti. Zdenda je spíš hloubavý kliďas, který je radši v ústraní, zatímco Ondra je velmi emocionální a na tréninku nás rád hecuje. Naopak Zdenda své emoce zpracovával v sobě a nedával je tolik najevo. To je o povaze člověka.
A změnila se tedy částečně i náplň tréninků?
Každý trenér do něj vnáší své prvky. Určitě k nějakým změnám i ve fyzické přípravě došlo, ovšem základ zůstal stejný, spíš šlo jen o detaily. A střelbu pojal Rybis trochu jinak, stříleli jsme víckrát za den, ale už ne tolik položek. Dřív jsme jich byli schopní střílet 16 až 20 položek za trénink, teď spíš jen 6 až 12.
V minulé sezoně jste měl období, během nějž jste si nedokázal vysvětlit, proč jste v útlumu. Pak jste najednou opět našel formu a v Novém Městě doběhl čtvrtý. Mohla být předtím na vině i určitá přemotivovanost? Bavili jste se o tom?
Jo, na začátku sezony jsme měli trénink, na kterém jsme byli s Ondrou Rybářem každý sám a rozebírali s ním naše silné i slabé stránky. Tohle byla jedna z věcí, o kterých jsem s ním hovořil. Já si na sebe kladu vysoké nároky, čímž se svazuju a nejsem potom v závodě tak uvolněný, jak bych chtěl být. Přitom v tréninku působím mnohem uvolněněji a i výsledky v něm mám lepší. Snažíme se s tím pracovat.
Jaké výsledky vás letos potěší?
Když odejdu ze závodu spokojený s vlastním výkonem, tak věřím, že z toho bude i dobrý výsledek. A co se týče umístění, fanoušci si už zvykli, že se může závod od závodu lišit. Ale z dlouhodobého hlediska si myslím, že na Světový pohár do 20. místa mám. Tam bych se chtěl pohybovat.
Tým mužů se opět omladil, skončil Michal Šlesingr a vy najednou patříte mezi tři nejstarší. Zároveň se do něj včleňují současní junioři. Vnímáte to i tak, že byste jim měl předávat vlastní zkušenosti?
Já si v celém svém životě rozuměl víc se staršími lidmi než s mladšími. Nevím proč, ale prostě to takhle mám. Možná i proto, že si s mladšími nemám tolik co říct, že mám jiné zájmy i koníčky než oni. Ten kolektiv juniorů je výborný, nasměju se s nimi, užiju si srandu, ale přece jen, jsou o osm až deset let mladší a nacházejí se v jiné fázi života než já. Každopádně teď svoji roli v týmu vnímám jinak než dřív. Ale co se týče toho předávání zkušeností, to spíš musí ti kluci sami chtít.
Pozorovat vás podobně, jak jste kdysi vy pozoroval Michala Šlesingra nebo Ondřeje Moravce?
Přesně tak. Není to o tom, abych za těmi mladými kluky chodil a říkal jim: Měl bys teď udělat to a tohle. Tak to ani nikdy nefungovalo. Prostě dál dělám, čemu věřím, že je pro mě nejlepší. A jestli to někdo z mladých bude chtít dělat se mnou a jít stejnou cestou, budu potěšen. Ale pokud si vyberou vlastní jinou cestu, rozhodně jim to nebudu mít za zlé. Vždycky až za pár let poznáte, jestli jste zvolili dobře nebo ne.
Odsouhlaseno: Nové Město na Moravě bude hostit biatlonové MS 2024 |
Mistrovství světa v Novém Městě v roce 2024 je nyní určitým bodem ve vaší kariéře, ke kterému směřujete?
Hodně mě potěšilo, že tam bude. Jako benjamínek jsem už zažil v roce 2013 první mistrovství světa v Česku, kde jsem víceméně čekal, jestli dostanu šanci.
A v roce 2024 by se v Novém Městě kruh uzavřel?
No, když se budeme bavit upřímně, mně ten biatlon pořád baví a mám ho rád. Když bude vše fungovat a já nebudu v týmu páté kolo u vozu, rád bych směřoval své úsilí až k olympiádě v Itálii 2026. Nezažil jsem ještě olympiádu v Evropě, jen v destinacích, které nejsou biatlonově úplně přívětivé. Ale nikdy nevíte, co se stane. Pokud budou ti mladí hodně draví a já uvidím, že už týmu nemám co dát a že bych byl přínosnější někde jinde, je klidně možné, že skončím dřív.
Ta dravost i početnost současných úspěšných juniorů může být i pozitivní motivací? Najednou se bude muset o místa v áčku bojovat?
Jo, trochu to tak cítím. Když jsem přišel do chlapů, musel jsem se prát o místo ve svěťáku a v každém závodě dokazovat, že si ho zasloužím. Taková situace může i pro mě klidně zase nastat za rok nebo za dva v současném áčku, protože ti mladí kluci jsou vážně šikovní. Ale na druhou stranu, pořád mají před sebou kus práce. Nemohou čekat, že úspěchy přijdou samy jen proto, že jsou šikovní. Já se na to období těším.
Protože konkurence týmu pomáhá.
Právě. Loni a předloni jsem si stěžoval, že občas nemám s kým trénovat, když byl Ondra Moravec nemocný a Boušek (Michal Šlesingr) už víceméně končil. Najednou jsem neměl na trénink moc sparingů. Letos to bylo jiné. Neskutečně silný byl v přípravě Kuba Štvrtecký, který mě hodně hecoval. Taky Adam Václavík. A navíc tam občas doskočili ti mladí junioři. Příprava měla jiný náboj a bavila mě, v každém tréninku jsme museli šlapat naplno.