„Říkal jsem si: jak to dělají ostatní, že na tom jedou rychle?“ popsal jezdec z jihomoravského Rohatce svoje první dojmy, které mu běžely hlavou před dvěma týdny ve španělském Jerezu, když se dostavil na trénink před startem seriálu MotoE. „Nemyslel jsem si, že bych na tom dokázal v Jerezu zajet kolo za 1:49. Říkal jsem si, že je to totální nesmysl, že to je nereálné s motorkou vážící 265 kilo. Myslel jsem, že nejede,“ pousmál se Kornfeil.
První závod pro něho předminulý víkend dopadl neslavně, skončil poslední. O týden později se na stejném okruhu zlepšil a za 12. místo bral svoje první 4 body v sezoně.
„Jsem šťastný a vděčný, že jsem dokázal jet s ostatními a přiblížit se jim. Zapojil jsem se s nimi do bojů. To je asi moje největší vítězství,“ hlásil po víkendu do telefonu.
A časy?
Kornfeil zajel nejrychlejší kolo za 1:49,661 minut.
Nejrychlejší na kolo byl Brazilec Eric Granado za 1:47,584 minut.
Salač v Jerezu opět nedojel, Kornfeil v MotoE poprvé bodoval |
„Ono se zdá, že to nejede, ale jede. Ze zatáčky to vystřelí. Když elektrika zabere, nárůst výkonu je obrovský a je to hned. Maximální rychlost je obdobná jako v Moto3, tedy 230 kilometrů v hodině,“ řekl český pilot. Jeho tým WithU Motorsport Team uvádí top speed dokonce 270 kilometrů v hodině.
Tak či tak je to jedna z mála podobností, jíž si Kornfeil, zvyklý za deset let v nejslabší třídě Moto3 na výrazně menší a lehčí motorku, povšiml.
Kolos, na kterém v MotoE závodí nyní, je zhruba o 200 kilogramů těžší, než jsou motocykly v Moto3. „Taky je o nějakých 15 až 20 centimetrů delší a pneumatiky má daleko širší. V Moto3 byla na zadním kole guma 115 cm, tady je 200 cm. To je už jako na autě,“ poměřuje Kornfeil.
Závodní speciály pro MotoE váží přes čtvrt tuny, s číslem 38 jede Bradley Smith,, kterého v seriálu nahradí Jakub Kornfeil.
Jenom baterie na jeho motorce váží 120 kilogramů.
To všechno se musí 27letý borec naučit ovládat. „Z první jízdy si pamatuju, že jsem to nedokázal zabrzdit. Ta obrovská váha dělá svoje při nájezdu do zatáčky. Musí se brzdit oběma brzdami, na přední kolo se valí obrovská kinetická energie. Nejtěžší na naučení byly brzdy,“ přiznal.
Jiným novinkám přivyká dál. „Ti dobří jedou zatáčku spinem (smykem zadního kola), to je pro mě úplně španělská vesnice. Párkrát jsem to taky dokázal, ale je to věc, kterou já absolutně neznám. ‚Mototrojka‘ je taky rychlá bestie, ale má tenké pneumatiky, nepodrží tě. Tady ta obrovská síla (v MotoE) tě udrží. Naučit se musím taky překlápění z pravé do levé zatáčky a naopak, které se musí dělat pod plným plynem, jinak se motorka nepřeklopí,“ líčí.
Elektřina je budoucnost, hlásí Kornfeil. Krotit bude čtvrttunový kolos |
Než se do MotoE vydal, zkoušel si Kornfeil jízdu na velkém motocyklu na brněnském Masarykově okruhu. „Sehnal jsem si asi 12 let starou litrovou hondu. Pro účely zvyknutí na širší gumy a velikost byla dobrá,“ pokrčil rameny.
Hned po dvou závodech šampionátu ho teď čekají prázdniny. Seriál MotoE pokračuje až v polovině září v Misanu, kde se pak jede hned třikrát za sebou. Končí se dvěma závody v Le Mans.
Přestože má volno, myšlenky na to, že by se zašel příští víkend podívat na Grand Prix do Brna, kam jezdíval pravidelně rok co rok bojovat o stupně vítězů, Kornfeil pustil z hlavy. Uvědomuje si, že by se na okruh pravděpodobně ani nedostal.
To, jak jsou okruhy v současnosti hlídané, zažil na vlastní kůži v Jerezu. „Měli jsme aplikace, které přesně ukázaly, kde každý z nás je. Ti, kdo byli na okruhu, z něho nesměli celý týden ven, a kdo jsme bydleli na hotelu, nemohli jsme jinam než na hotel. Nic s tím nenaděláme. Komu se to nelíbí, může sedět doma,“ pravil Kornfeil rozhodně.
