Sportovkyně z Náchoda však ani ve volnu nezahálí. Na začátku června se zúčastnila olympijského triatlonu v Račicích, kde ovládla po skvělém běhu individuální závod, v následném sprintu byla po chybě s nazouváním tretry osmá.
Ještě úctyhodnější výkon předvedla Frintová o uplynulém víkendu na vinařském půlmaratonu v Kostěnicích, kam se přesunul z Pardubic. Skvělým časem 1:14:08 obsadila druhé místo za velkou favoritkou, běžeckou specialistkou Marcelou Joglovou. Ta Frintovou porazila časem 1:13:46, druhým nejlepším českým ženským výkonem v historii domácích šampionátů na půlmaratonu.
„S časem jsem hodně spokojená, Marcela běžela super tempo, já jsem se jí snažila držet a díky tomu předčil výsledek moje očekávání,“ uvedla Frintová.
Návrat do půlmaratonské minulosti. České běžce nepotáhnou Keňané |
Trať v Kostěnicích vám asi sedla, že?
Určitě ano. Bylo příjemné počasí a zatímco ostatní běžci a běžkyně si stěžovali na obrátkovou trať, mně to vyhovovalo, protože jsem na to zvyklá z našich závodů v triatlonu. Hodně mi pomohlo, že jsem se udržela Marcely tak dlouho.
Pojďme k vaší hlavní disciplíně, k triatlonu. Letošní sezona v podstatě ani nezačala.
Přesně tak. Absolvovala jsem celou zimní přípravu a když už jsem konečně měla letět na první závody, tak byl konec. Ale léto doma si užívám.
Vy jste musela při návratu ze zahraničí nastoupit do karantény, co to pro vás znamenalo?
Nebylo to tak, že bych nemohla nic dělat. Jela jsem na chatu. Dala jsem si volno v podstatě jen první čtyři dny, poté jsem trénovala na trenažeru, dělala jógu a různá posilovací cvičení, takže i v té karanténě toho tréninku bylo docela dost.
Poté jste jen těsně neodletěla na úvodní závod seriálu mistrovství světa do Abú Zabí.
Měli jsme štěstí. Odlétat jsme měli v pondělí a teprve v sobotu byly závody zrušeny. Navíc o týden dřív v tom samém hotelu, kde jsme měli být ubytováni, byli infikováni cyklisté a skončili v karanténě přímo tam. Takže jsme měli smůlu, že se po dřině v přípravě nezávodilo, a naopak štěstí, že jsme neskončili v karanténě v Abú Zabí.
Připravovala jste se i na olympiádu do Tokia. Jak moc vám její odložení zamíchalo s plány?
Je to určitě čára přes rozpočet, ale kvůli tomu, jak se situace začala vyvíjet a jak to postupovalo, to jinak nešlo. Začaly se zavírat bazény a nedalo se trénovat, rozhodnutí zrušit olympiádu a přesunout ji na příští rok bylo jediné správné. Spíš jsme dlouho čekali na to rozhodnutí, aby v té nejisté době bylo konečně něco jistého a abychom si mohli oddychnout.
Jak by měl vypadat zbytek letošní „zvláštní“ sezony?
Jsou naplánovány závody v nových termínech na přelomu srpna a září. Už teď máme informace, že některé z nich se budou rušit. Měli bychom mít mistrovství Evropy v Estonsku, ale kdybychom jeli, tak bychom museli být čtrnáct dní v karanténě. Proto nad tím nemá cenu uvažovat.
