Assassin’s Creed Valhalla má sice vyjít až v zimě, jenže hratelnou verzi si pro novináře a influencery Ubisoft připravil již nyní v červenci. S předstihem před akcí Ubisoft Forward nás pozval k hraní demoverze v trochu neobvyklém stylu: pomocí streamu skrze službu Parsec. Jak všichni jistě víte, probíhající pandemie stále nepřeje žádnému velkému cestování, a proto musel Ubisoft vymyslet způsob, jak dostat hru k nám, aniž by nám fyzicky musel posílat herní data. Výsledkem byla čtyřhodinová zkouška Valhally ve stylu, jaký známe třeba ze služby GeForce Now nebo Google Stadia.
Hned na úvod musím prohlásit, že právě kvůli streamu hry nebyl jak vizuální, tak herní zážitek příliš optimální. Obraz mi během celého hraní často padal na rozlišení, ve kterém se daly počítat jednotlivé pixely (v plném rozlišení jsem pak naštěstí dostal alespoň záznam) a ačkoliv byla po celou dobu odezva jinak poměrně slušná, stále bylo znát, že mi herní avatar sem tam reagoval pomaleji, než je normální. I přes to musím říci, že jsem načerpal poměrně jasnou představu o tom, jak se nový „Assassin“ hraje. A musím uznat, že v mnoha ohledech působí hodně nadějně.
Ještě než se vrhnu do samotných dojmů, je třeba vzít v potaz fakt, že už po internetu pěkných pár dní kolují uniklé záběry z téhož dema, které pustil do světa pravděpodobně někdo z hostů této virtuální prezentace. No a jak to už bývá zvykem, polovina diskutérů na internetu má jasný názor na to, jaká je Valhalla strašlivá pohroma, ošklivost, nuda a že si to určitě nekoupí. Takovým bych vzkázal, že po čtyř hodinách ve hře mám názor právě opačný, ovšem napadá mě také pár výtek.
Neopravuj to, co není rozbité
Začnu tím nejvíc omílaným tématem, že Valhalla na první pohled vypadá po herní stránce jako předchozí dva díly, jen s jinou stylizací. A to je do jisté míry pravda. Ubisoft je poměrně známý tím, že hry v sérii Assassin’s Creed vyrábí podle jistého vzoru a s každým dílem skutečně nejde očekávat kompletní obměnu toho, jak hra funguje. Valhalla se hraje velice podobně jako Odyssey a Origins a já říkám: co je na tom špatného?
Jistě, Ubisoft sliboval dílu, který se točí okolo vikingských dějin, realističtější soubojový systém, ovšem místo toho tu opět máme třeba proslulý „sparťanský kop“ z předchozího dílu, který odmrští vašeho nepřítele několik metrů daleko jako hadrovou panenku. Obecně se hry v této sérii nikdy nesnažily o přehnaný realismus a mají rozhodně blíže arkádovému zpracování v kombinaci s množstvím speciálních schopností a bojových stylů.
Ano, boj v demu v působil trochu jako ve stavu beztíže, nepřátelé jsou odhazováni po různých výpadech (nejen sparťanskému kopu) na metry daleko, hrdina při uhýbání prakticky odlétne o pořádný kus do vámi zvoleného směru a střílení z luku působí spíše než věrohodně jako z nějakého akčního filmu. Ale přehnaná realističnost jako třeba v Kingdom Come nebyla nikdy cílem této série a nic to nemění na tom, že je to zkrátka zábava. Autoři navíc mají stále dost času, aby mnoho věcí stihli vyladit, což se mimochodem týká snad všeho, co jsem v demu mohl vidět.
Zpátky jsou také další známé prvky, jako třeba systém bodů staminy, kterou následně využíváte pro speciální schopnosti, ptačí společník s jehož pomocí si můžete mapu okolo vás prohlédnout ze vzduchu a označit důležité body, vlastní loď, synchronizace bodů na mapě, které vám ji pomohou postupně odkrývat, skoky do hromady sena a další. Z Odyssey se také vrací možnost si na začátku hry vybrat jako hlavní postavu ženu nebo muže (oba se jmenují Eivor, jde o genderově neutrální jméno).
To vše zaručí, že pokud vás bavily předchozí díly, bude vás zcela určitě bavit i Valhalla. Určitě bych tento princip výroby her nenazval jako leností, spíše zkrátka využití postupů, které fungují a jsou zábavné. Přirovnal bych to asi k situaci s trilogií druhého dílu, Brotherhoodu a Revelations. Díly postupem času vylepšují mechaniky a přidávají nové prvky, ale v jádru zůstávají velice podobné.
Jasně, koho nebavil už předchozí Odyssey, těm asi Valhalla názor nezmění, i když stále je okolo ní dost otazníků na to, aby se o to alespoň nepokusila. Nás Ubisoft pustil pouze do jedné části mapy (East Anglia) s poměrně odtrženou a samostatně fungující vedlejší misí, takže zejména po té příběhové stránce toho stále nevím o moc víc než kdokoliv ostatní. Jak bude fungovat sci-fi prvek v podobě příběhové linky v současnosti? Jak se Ubisoftu povede Vikingy naroubovat do „asasínského“ světa? Jak bude fungovat spravování vaší vlastní vesnice? Nemám pro vás zdaleka všechny odpovědi (ty budou až v zimě v recenzi), ale i tak mi zkouška tohoto dílu leccos prozradila.
Next-gen? Ne tak docela
V první řadě jsem si tedy mohl prohlédnout vizuální stránku hry, kterou bych na jednu stranu popsal jako velice povedenou, ovšem zároveň ne o moc lepší, než jakou jsme viděli v Odyssey. Nezacházel bych až tak daleko, abych Valhallu označil jako DLC k předchozímu dílu (i takové názory kolují po fórech po nedávném úniku), ovšem pokud mi Ubisoft neukázal hru na nejnižší detaily, o čemž silně pochybuji, Valhalla se synonymem k „next-gen“ vizuálům nejspíš nestane.
Tím vůbec netvrdím, že by mne Ubisoft jakkoliv zklamal. Hra je vizuálně i tak parádní, a pokud jste zbožňovali stylové zasazení třetího Witchera, bude se vám Valhalla líbit ještě o něco víc. Připravte se na poměrně familiérní krajinu plnou středověkých měst, pevností, polí, stromových alejí a hustých lesů, tedy alespoň co se Velké Británie týče. Do zasněženého Norska, ve kterém se hra také má odehrávat, jsme se v demu bohužel podívat nemohli.
Povedené vizuály samozřejmě ještě podtrhují klasické „synchronizace“, kdy musíte zpravidla vylézt na nejvyšší bod ve vašem okolí a rozhlédnout se dokola po mapě, ale také nový „cinematický“ režim při jízdě na koni a „panoramický“ režim na specifických místech, který oddálí kameru tak, abyste viděli z krajiny okolo vás co nejvíce. Je nad slunce jasné, že Valhalla bude opět dílem, kde se herní fotografové budou cítit jako doma.
Co na herní atmosféře musím jednoznačně pochválit, je hudba, na které je opravdu znát, že daly hlavy dohromady dvě legendy v podobě Jaspera Kyda a Sarah Schachner. To málo, co jsem během hraní slyšel, opravdu skvěle podtrhovalo atmosféru středověké Británie a už teď se těším, až si budu moci v zimě soundtrack poslechnout celý.
Co se týče vzhledu herních menu a mapy, opět se dá jen podotknout, že to co jsme viděli v Odyssey, je zpět i zde. Připravte se na trojici dovednostních větví, kterými můžete postupně vylepšovat přímý boj na blízko, stealth aspekty nebo střílení z luku. Vaše postava má opět několik typů zbroje a zbraní, které nově už nemají nároky na váš level (nebo alespoň v demoverzi neměly) a také se dají vylepšovat rovnou v inventáři, už s nimi nemusíte chodit za nejbližším kovářem. Mapa má opět vyznačeny důležité body, které však nejdřív musíte odkrýt pomocí synchronizace dané části.
Překvapivě málo plížení
Na celém demu bylo asi nejvíc překvapivé, jak velký důraz dává hra přímému boji oproti (pro sérii Assassin’s Creed tradičnímu) plížení. Hlavní mise, kterými mě demo provedlo, bylo převzetí kontroly nad osadou King’s Bury a dále také obléhání pevnosti Burgh Castle. Obojí hráče nutí postavit se dobývání napřímo, se sekyrou a štítem v ruce, po boku posádky své lodi. Žádné tiché plížení se po střechách a likvidace strážných jednoho po druhém, právě naopak. Pobít co jde, beranidlem vyrazit bránu a nakonec vždy buď zlikvidovat vlnu nejtěžších nepřátel, nebo se rovnou připravit na bosse.
I přesto máte možnost si ve městech či znepřátelených lokalitách nasadit kapuci a třeba i splynout s davem, takže hra se stealth stylem určitě počítá. Skrytou čepel nejspíše pořádně provětráte spíše v jiných částech hry mimo námi vyzkoušenou východní Anglii.
Vedlejší mise pak zahrnovaly další souboje s (mini)bossy, běžnější úkoly, kdy máte například jeptišce prodat historický artefakt nebo dítěti pomoci najít jeho kočku či volitelné dobývání vesnic opět s podmínkou, že zatroubíte na roh, přivoláte svou družinu a pobijete vše, co se hýbe. Zajímavou novinkou je „flyting“ neboli jakýsi veršovací duel, kdy musíte svému soupeři jeho nadávky ve verších oplácet.
Příběhová mise ještě zahrnovala několik pijáckých miniher, kdy například v podnapilém stavu střílíte na cíle z luku, či doslova soupeříte o to, kdo vydrží pít déle. Taková minihra spočívá v tom, že mačkáte tlačítko do rytmu skandování diváků a zároveň se snažíte balancovat vašeho kymácejícího se hrdinu. Došlo i na podnapilý běžecký závod z bodu A do bodu B. Nebyl by to pak Assassin’s Creed, kdybyste neměli také možnosti svádět ostatní (nebo nechat se svádět), přičemž hra počítá i s možností dvořit se stejnému pohlaví.
Na příběhu bude záležet
Po ukončení streamu jsem sice byl rád, že už nejsem pod dohledem zaměstnance Ubisoftu, který se musel dívat na to, jak jsem u jednoho souboje s bossem neuspěl třikrát po sobě. Zároveň jsem ještě ten samý den měl pocit, že bych ve hře rád pokračoval. To nejzásadnější, tedy celkový příběh a budování vaší vlastní vesnice, totiž stále zůstává velkou neznámou, ovšem já bych rád věděl víc. Pokud si Ubisoft dá na tomto aspektu záležet, věřím, že ve Valhalle strávím desítky hodin.
Hra vypadá hezky a funguje stejně dobře jako předchozí díl (tedy alespoň podle toho, co jsem v demu viděl), takže pokud se příběhová rovina vydaří, budou mít fanoušci stávajícího směřování této série jistě o zábavu postaráno. Mým zbožným přáním je fakt, aby se vzhledem k poměrně výraznému skoku kupředu více rozvinula dějová linka „asasíni versus templáři“ a také konečně větší důraz na dění v současnosti mimo simulaci Animusu.
Komu naopak už Odyssey po pár hodinách lezlo krkem, ten by si měl určitě počkat na recenze, jestli má smysl se do novinky vůbec pouštět. Nicméně věřím, že je stále šance na to, aby je Valhalla přesvědčila o opaku. Na druhou stranu čeština ve hře zkrátka nebude (pokud ji tedy nepřidá nějaký fanoušek ve formě modifikace), a pokud ji ke hraní vyžadujete, pak se asi není moc na co těšit.
