Původně se měl jmenovat Rodina a za celým projektem stál Andrej Lipgart, tehdejší šéfkonstruktér automobilky GAZ (Gorkovskij Avtomobilnyj Zavod).
„Poběda byl první osobní automobil, který byl projektován v SSSR a který byl zároveň dostupný i v zahraničí,“ uvádí Technické muzeum v Brně. Ve svých počátcích automobilka GAZ vyráběla vozidla podle licence Fordu.
Vývoj začal již v roce 1943, tedy ještě v období druhé světové války. Díky tomu také nakonec dostal své symbolické jméno „Poběda“, tedy rusky „vítězství“.
Vůz byl na svou dobu hodně velký, s délkou 4 665 milimetrů a rozvorem 2 700 milimetrů by dnes pasoval do střední třídy, tedy do království VW Passat a Škody Superb.
Lipgart vlastně postavil první sovětský automobil se samonosnou karoserií. Nebylo to ovšem tak jednoduché. Sériová výroba pobědy začala v červnu 1946, po dvou letech byla ovšem kvůli nedostatkům přerušena.
„Například se nedařilo lisování navržených velkých plechových dílů. A proto se tedy velký díl rozdělil na několik, ty se pak vylisovaly, následně svařovaly, brousily a tmelily. Do vozů také zatékalo a skrze těsnění dveří a oken pronikal dovnitř prach. Lidé si stěžovali i na hlučnost a další problémy,“ popisuje magazín Autorevue. „V roce 1948 se tedy výroba nuceně zastavila a konstruktéři museli zapracovat na nápravě. Například se snížil sedák, aby se dovnitř mohli usadit i větší lidé, nový byl ale i tlumič výfuku, odpružení zadní nápravy či karburátor.“
Čtyřválec s objemem 2 112 cm³ poskytoval zpočátku výkon 37 kW, který se po modernizacích postupně zvyšoval. Rozpohybovat jeden a půl tuny těžký robustní vůz na stovku trvalo motoru tři čtvrtě minuty. Původně se počítalo podle knihy „Auta východního bloku“ od automobilového historika Jana Tučka i s šestiválcem, ale ten měl zatrhnout Stalin, protože se obával, že bude spotřebovávat moc benzinu. Čtyřválec nakonec jezdil se spotřebou 12 až 14 litrů.
Motor uložený vpředu poháněl přes třístupňovou manuální převodovku zadní kola zavěšená na tuhé nápravě. Poběda měla být podle všeho prvním v Rusku vyráběným automobilem osazeným hydraulickými brzdami, na obou nápravách byly bubnové.
Poběda se vyráběla v několika modifikacích, terénní verze s označením GAZ-M72 s podvozkem vojenského terénního automobilu GAZ 69 určená pro šéfy kolchozů v hloubi Rusi bývá označována za první SUV.
Automobil se v Gorkém vyráběl až do roku 1958, celkem bylo vyrobeno přes 230 tisíc kusů tohoto na svou dobu originálního automobilu.
Pobědy sloužily jako taxíky ve Skandinávii, vyvážely se i do Belgie, Rakouska, Německa či USA. „Do Československa se pár stovek kusů dostalo v letech 1955–1957,“ píše Autorevue. Pobědu nahradila v nabídce slavná Volha Carevna – GAZ 21.
„Několik dílů v nejnovějších Volhách pochází ještě z Pobědy – jejich označení v katalogu začíná číslem 20,“ uvádí automagazín Garáž.cz.
GAZ M-72
„Od roku 1951 se pod značkou Warszawa montoval i v Polsku ve varšavské automobilce FSP a položil tak základy polské poválečné motorizace,“ připomíná Technické muzeum v Brně. Do roku 1973 jich vzniklo přes čtvrt milionu pod označením M20 a v následných evolucích 200, 201 a 202 (čtěte zde). Pár jich údajně smontovali také v Pchjongjangu v Severní Koreji.
