Co činí exekuci protiprávní?
Protiprávní jsou většinou exekuce podle rozhodčích nálezů. To znamená, že o dluhu samotném nerozhodoval nezávislý soud, ale soukromý rozhodce, který dané společnosti většinou šel na ruku. Tedy přiznával neplatné úroky, pokuty a podobně. Plus se nám daří zastavovat i exekuce, kde rozhodce rozhodoval zdánlivě platně, ale celá smlouva byla neplatná. Nakonec se okruh protiprávních exekucí, které lze zastavit, rozšířil a my nyní odhadujeme, že těch exekucí je až 300 tisíc. Zde je třeba upozornit, že ministerstvo spravedlnosti dochází k nižším číslům, ale nezveřejnilo, jakou použilo metodiku. Z informací, které se k nám dostaly, víme, že ministerstvo některé exekuce nesprávně nezapočítává.
O jaké exekuce se většinou jedná?
Jsou to většinou starší exekuce, rozhodčí doložky se ve smlouvách přestaly používat v roce 2014. O exekucích se však na základě starších smluv mohlo rozhodovat i později. Ve formulářových smlouvách to měly i velké banky a známé úvěrové společnosti.
Jak proces zastavení exekuce vypadá?
Probíhá to tak, že se na nás obrátí klient a my podáme jeho jménem k exekutorovi návrh. Ten ho pošle protistraně, ať řekne, jestli s tím souhlasí nebo nesouhlasí. Velká část společností dá souhlas, protože ví, že to mají špatně, a ví, že vedou protiprávní exekuci. Pouze si vsadili na to, že se daný člověk neozve, protože skutečně se neozve asi 90 procent lidí. V tomto případě to pak probíhá rychle a skončí to u exekutora. Ale pak jsou exekuce, které je složitější zastavit, třeba společnosti, kterí jich vedou hodně. Těm jde o velké peníze, tak dávají nesouhlasy a pak rozhodují soudy.
Petr NěmecPetr Němec je český advokát a mediátor. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Specializuje se na oblast spotřebitelských úvěrů, rodinného práva, rozhodčích doložek a exekucí, předtím se věnoval i nespravedlivým bankovním poplatkům. K aktuálnímu dění se často vyjadřuje i na svém twitterovém účtu @SemSuchar.  |
Ty se k tomu staví jak?
Dá se říct, že za poslední rok se nám podařilo finalizovat judikaturu a soudy jsou na naší straně. Občas se objeví samozřejmě nějaký specifický soudce, ale obecně musím říct, že se nám daří vyhrávat. To samozřejmě souvisí s tím, že si pečlivě vyhodnocujeme, za koho návrh podáme, ať žádný klient nejde do sporu zbytečně. Stálo by ho to nějaké drobné peníze, ale skutečně jen drobné. Jestli platí exekuci půl milionu nebo půl milionu a deset tisíc, je vlastně pro něj jedno. Kromě toho je tam ale pro nás velké riziko v tom, že prohra by nám pokazila jméno. PR prostředky protistrany jsou obrovské. Kdybychom prohrávali spory, tak nás prostě rozmáznou v médiích.
Soudy samotné projevují nějakou iniciativu?
Soudy by samy podle judikatury měly zastavovat exekuce, což úplně nedělají. Ministerstvo spravedlnosti se do toho trochu opřelo a soudům dalo doporučení, jak mají postupovat. Některé soudy to dělají, některé to nedělají. Víme, že tam je problém, že ministerstvo to třeba spočítá špatně a soudu řekne, máš tam tolik a tolik protiprávních exekucí a soud mu odpoví, že jich má desetkrát víc, takže to bude trvat mnohem déle, než ministerstvo předpokládá.
Nicméně určitě se některé soudy snaží. Jen je prostě problém, že ministerstvo spravedlnosti má omezenou působnost. Nemůže soudům říct, zastavte to. To by byl zásah moci výkonné do moci soudní. Na druhou stranu je zase ministerstvo spravedlnosti v ošemetné situaci, protože za protiprávní exekuce odpovídá, strany po něm mohou požadovat náhradou škody. Takže nemůže soudu nařídit zastavení, ale když to soudy neudělají, ministerstvo za ně platí.
Co se děje potom, když soud exekuci zruší?
Mnohdy se ukáže, že dluh už byl dávno splacený a člověk už hradil neplatný úrok. Takže tam může od věřitele dostat zpátky peníze. A to je třeba i důvod, proč se zaměřujeme na společnosti, které půjčí 30 tisíc a za čtyři roky z toho udělají půl milionu. Když danému člověku exekuci zastavíme, může po té společnosti chtít i 100 či 200 tisíc, což je pro ně v životě obrovská změna.
Jakých úvěrů se to týká? Předpokládám, že převážně spotřebitelských.
Zastavujeme i exekuce, které nejsou na spotřebitelský úvěr, ale je to spíše výjimečné. Těchto případů nám však přibývá, a to z toho důvodu, že se v poslední době začal obcházet zákon o spotřebitelském úvěru. Společnosti lidem řeknou ‘vy jste spotřebitel, já vám nemůžu půjčit, neprocházíte scoringem’. Ale když přinesete živnostenský list, tak vám půjčím’. A dají tomu člověku návod, jak si zřídit živnostenský list. Ze spousty lidí udělají podnikatele jen tak na oko. Takové exekuce se snažíme zastavovat taky, ale je to celkem náročný proces, protože musíme skutečně prokázat, že si dlužník půjčil jako spotřebitel a že to tam ta společnost napsala účelově. Dále se lidem běžně stávalo, že přišli, chtěli si půjčit peníze jako spotřebitelé a úvěrový poradce se jich zeptal, jaké mají příjmy. Zákazník řekne: ‘já nemám mzdu, já jsem osoba samostatně výdělečně činná’ a poradce vytáhne jiný formulář a napíše tam IČO. Tomu člověku dá podnikatelskou půjčku, aniž by to věděl. Jde si půjčit jako spotřebitel a vůbec neví, že se změnil papír. Vidí tam IČO, ale neuvědomí si, že se tím dostává z ochrany zákona.
Jak úspěšní jste v zastavování těchto exekucí? Dokázat, že si daný člověk nebyl vědom, že uzavírá podnikatelskou půjčku, nemůže být snadné.
Daří se nám to, ale velmi si vybíráme případy, do kterých půjdeme. Někde jsme neuspěli, někde jsme uspěli. Sami hledáme cesty a víme, že s tím samým bojují i neziskové organizace, které pomáhají. Vyměňujeme si zkušenosti a je to věc, kterou asi soudy budou v budoucnosti hodně řešit, protože těch případů bude dost.
Je vůbec v zákoně přímo definované, že úvěrové společnosti musí dostatečně prověřovat úvěruschopnost dlužníka?
To je povinnost a v zákoně je už delší dobu. Je důležité říct, že soudní dvůr Evropské unie nedávno rozhodl v neprospěch České republiky v tom, že jsme to špatně implementovali do zákona a že tam má být absolutní neplatnost, která se nemůže promlčet. My v zákoně máme, že to právo spotřebitel může uplatnit jen do lhůty tří let a musí to sám namítnout. Soudní dvůr řekl, že v té směrnici to je myšleno jinak, musí tam být absolutní neplatnost a bez promlčecí lhůty tak, jako jsme to měli v zákoně předtím. Ochrana spotřebitelů je v tomhle dobrá, ostatně takhle i rozhodl ústavní soud minulý rok, a to v zásadě ve shodě se soudním dvorem EU, a dokonce šel tak daleko, že řekl, že i když to v zákoně dříve nebylo, že to je prostě obecná povinnost věřitele, což by mělo vést soudy k tomu, aby takové exekuce zastavovaly. To je další z faktorů, který rozšířil možnosti zastavování protiprávních exekucí a pojem protiprávní exekuce.
Skutečně se těmto společnostem vyplatí tyto úroky poskytovat? Od lidí v hluboké dluhové pasti je přeci jen nemusí nikdy vymoct zpět.
No, to je samozřejmě pravda, ale zřejmě mají spočítaná rizika tak, že když napujčují deseti lidem peníze s úrokem 150 procent a vrátí jim to úplně jenom jeden z nich s tím, že z půjčených 30 tisíc udělají půl milionu, tak že se jim to vyplatí a ztrátu pokryje. Navíc tím, jak využívaly společnosti rozhodčí doložky a rozhodčí řízení, mnohem rychleji dostaly člověka do exekuce než společnosti, které to nepoužívaly a byly férové. Těm poctivým, co šli přes soud, to trvalo déle, než nepoctivé firmě, která tím pádem měla exekuci na toho člověka první a první mohla jít po mzdě, po majetku. Ostatní musí na vymáhání čekat.
Na čem stojí obhajoba v případě predátorských úvěrů?
To je hrozně těžké. U těchto predátorských půjček s úrokem 150 procent vás napadne, že to je lichva. Abyste prokázali lichvu, musíte tam mít jasný nepoměr plnění. To je ten úrok 150 procent, což splníte. Zároveň tam ale musíte prokázat nějakou rozumovou slabost, zneužití tísně a podobně, což jde hrozně těžko. Často se soudy ptají, proč jste se nebránili, proč jste ten dluh nějak neřešili. My soudům říkáme, a odkazujeme se i na jeden výzkum, že když je člověk ve finanční tísni, snižuje se mu stresem inteligence. Navíc takoví lidé nemají na to, aby šli za advokátem.
Soudy jsou občas na ty lidi přísné a ptají se, proč to dlužník neřešil, že bylo snad jasné, že to je blbost. Ten člověk byl ale v situaci, že buď si půjčil třicet tisíc s úrokem sto padesát procent, nebo by za dva týdny skončil na ulici, protože by ho vystěhovali z nájmu.
Tuší obecně dlužníci, že se mohou v těchto situacích bránit?
To je právě problém, že ne. Máme zákony na ochranu lidí, ale neférové společnosti jsou schopné si vysoudit i nemravné nároky proto, že se lidé nebrání, soudy jim samy od sebe nepomáhají a mnohdy pomoci ani nesmějí, a jak se říká, kde není žalobce, není soudce. To je něco podobného. Je třeba vyvinout nějakou aktivitu. Soudy jsou přetížené a hrozně si ulehčují práci jednoduchým rozhodováním a přiřknou společnosti i nemravný nárok, protože to je jednodušší, než napsat rozsudek, který to částečně zamítne. Zákony máme dobré, akorát lidé je neumí použít, chybí jim procesní obrana.
Náš systém selhává v tom, jak dostávat lidi z dluhové pasti. Jakmile se dostanou do více exekucí, nemá smysl legálně pracovat.
Petr Němec
Kde je tedy ten problém? Často se skloňuje pojem finanční gramotnost, ale co právní gramotnost? Je v zemi dostatečná?
Opěvování finanční gramotnosti nemám rád, protože co to je finanční gramotnost? Kolik je v ČR průměrná finanční gramotnost spotřebitelů? Pět kuřátek, deset kuřátek? Každý ji měří nějak jinak. Do finanční gramotnosti se zahrnují třeba i akciové trhy, čili lidé vám budou moci říct, co je komoditní burza, papírově se zvedne finanční gramotnost na šest kuřátek, ale nic to neznamená. Ostatně když mluví exekutoři a drakonické nebankovní společnosti o finanční gramotnosti, tak to má být první červené světlo. Když to chtějí oni, tak to asi vědí, že to totiž na jejich hrozném byznyse nic moc nezmění.
Právní gramotnost je podle mě mnohem prospěšnější než ta finanční. Důležité je naučit lidi, ať se nebojí se nějak bránit. Když dám příklad, u platebních rozkazů je lhůta 15 dnů k podání odporu. Nám se stává, že lidi přijdou pozdě, a to už nejde nic dělat. Nebo ten problém řeší až v exekuci, kdy už většinou nejde pomoct vůbec.
Co by se tedy mělo změnit?
Změna by měla proběhnout u platebních rozkazů, aby je soudy tak slepě nevydávaly. Aby skutečně probíhalo soudní řízení a přezkum soudu, protože kdyby to fungovalo tak, jak má, lidi by se ani nemuseli bránit a ozvat se. Kdyby skutečně soudy postupovaly podle zákona, tyhle pohledávky by měly pozamítat. Máme dobré zákony. Když se člověk brání, tak se ubrání nesmyslným nárokům a nespravedlnosti. Ale problém je v procesní části předpisů. Když se člověk nebrání, tak prostě projdou i nemravnosti, nesmyslné věci. To je problém.
Pak samozřejmě náš systém selhává v tom, jak dostávat lidi z dluhové pasti. Jakmile se dostanou do více exekucí, nemá smysl legálně pracovat. Pak jsme samozřejmě měli problém s oddlužením, že bylo složité se do něj dostat. To se už mění a zjednodušuje. Ten problém se v Česku začíná živě řešit, bohužel asi dalším impulsem bude současná krize.
Berete si příběhy klientů osobně?
Samozřejmě ano. Měli jsme třeba klienta, který nám řekl, že se kvůli dluhu se jeho syn oběsil. A my mu řekli, že ten dluh byl protiprávní a neexistoval a exekuci jsme skutečně zastavili, otec tam byl spoludlužník, takže sebevraždou syna dluh nezanikl. Kdyby si nás našli dříve, mohlo to vše dopadnout jinak. Člověka se to dotkne, ale je toho tolik, že se to snažíme minimalizovat. My často ani nepotřebujeme znát příběhy těch lidí, to bychom se z toho zbláznili. Ale u složitějších exekucí to zastavení většinou bez příběhu nejde. Probíhají tam výslechy lidí a to jsou někdy takové situace, že je z toho člověku smutno. Když vám tam vykládá paní, kolik vlastně vydělává, koho živí, kolik platí, že jí vlastně nic nezbývá, přijde omšele oblečená, tak si říkáte ty jo, jak ten život může zvládat? A pak se nemůžete divit, že dlužníci třeba lámou hůl nad státním zřízením a demokracie a svoboda jsou pro ně prázdné pojmy, protože z toho nic nemají.
