Díky ČT3 se na obrazovkách opět objevil pořad O poklad Anežky České, váš televizní debut. Jak na natáčení vzpomínáte?
Jako na něco opravdu historického. Bylo to krásných deset let mého života, které začaly před, považte, pětadvaceti lety! Vím, že se už asi opakuji, ale pro mne to byla velká škola ve všech smyslech slova. Poznala jsem zblízka televizní svět, profese, které v ní fungují a spousta příjemných i méně příjemných lidí a situací. Navštívila jsem obrovské množství nádherných českých, moravských a slezských objektů a naplno si uvědomila, jaká bohatství a tradice naše země má.
Součástí Anežky byly i hrané scénky v obsazení českých hereckých legend. Na co z pořadu nikdy nezapomenete?
V Anežce se vystřídalo mnoho herců, od starých bardů po mladé vycházející talenty. Navázala jsem tam i pár přátelských vztahů. Tuším, že jsme například byli poslední, kdo viděl před svým odchodem do hereckého nebe hrát Miloše Kopeckého. Nikdy ale nezapomenu na milou a inspirativní spolupráci s Markem Ebenem, na spoustu fajn lidí ve štábu, na spoustu legrácek, co jsme zažili…
Zanedlouho oslavíte 20. výročí svatby. Jaký je podle vás recept na spokojené manželství?
Na to je těžké odpovědět. Všichni víme, že univerzální recept neexistuje. Podle mne je klíčové to, že spokojený vztah oba dva moc chceme. Tím pádem na tom oba pracujeme. Jsme k sobě tolerantní, všímaví, jsme parťáci. A především u nás doma bydlí láska. Tu žárlivě hlídáme.
Stále vypadáte velmi mladistvě. Prozradíte, čemu se v životě vyhýbáte, aby vás neopouštěl úsměv a nepřibývaly vám vrásky?
Upřímně, je to nějak stále těžší a těžší, ale beru to s humorem. Podívám se do zrcadla a říkám si: Jé, hele! Vráska! Jak to? Včera tam nebyla! A pak se tomu zasměji. Ale pravdou je, že se to tomu stárnutí snažím maximálně znepříjemnit. Hlídám si, co jím, starám se pečlivě o pleť i vlasy. Snažím se mít stále důvod se smát. A nemyslete si, také jsem se dotkla svého dna, kdy to šlo velmi, velmi těžko. Ale vím, že všechno zlé jednou pomine a těším se pak na to, co přijde hezkého. Mám silnou vůli a plno lásky k tomuhle komplikovanému světu. Stále mi ale přijde, že stojí za to tady žít.
U čeho stoprocentně relaxujete a dokážete vypnout od reality?
Od práce odpočívám například při naší rodinné vášni, lisujeme bio olivový olej v Chorvatsku a staráme se o olivový háj. Teď ale nemůžeme cestovat, tak mi zbyla ještě jedna radůstka, při které odpočívám. Je to vlastně úplně banální záležitost. Každé ráno chodím se svým psem, polským chrtem, po lese. V létě, v zimě, v dešti, vždycky vyrazíme. Strašně mě ty procházky přírodou nabíjejí. Teď na jaře tam poslouchám zpěv ptáků a říkám si, jak moc mi v zimě chyběl. Zkrátka mám radost z úplných maličkostí. A to je možná ten recept na věčný úsměv, nemyslíte?
Klára Doležalová
S Karlem Voříškem jste sehrané duo. Stává se, že vás vyvede nějakou legráckou z míry?
On je natolik fér, že se mě z míry snaží nevyvést. Ale smějeme se spolu často. Humor uvolňuje stres, a tak ho hojně využíváme i před zprávami. Záleží nám i na tom, aby ten, kdo s námi spolupracuje, se cítil dobře. Máme vždycky příjemnou a přátelskou atmosféru ve studiu i v komunikaci se štábem, s režií.
Pociťujete před živým vysíláním nervozitu? Jak se na stres obecně snažíte vyzrát?
Spíš je to o okamžité koncentraci. Nervozita je kontraproduktivní. Nastanou ale situace, kdy trošku srdíčko zabuší a krev stoupne do tváří. To ale k živému vysílání patří. Nikdy nevíte, co se přihodí a jakou situaci budete narychlo řešit. Je to nepochybně adrenalinová profese. (smích) Někdy je to náročnější, někdy rutinnější. Musíte být ale vždy ve střehu a stoprocentně koncentrovaný.
Podívala jste se někdy na anglickou mutaci CNN?
Samozřejmě. Doma se občas se zájmem podívám i na jiné stanice, jako je BBC, Fox News nebo Al-Džazíra. Dívám se, jak moderátoři komunikují, jak jsou oblečeni, jak na mne jako diváka působí. Je zajímavé to pak srovnávat s naším českým zpravodajstvím. Český divák se ale nemusí obávat toho, že bychom kopírovali americké, či jiné zpravodajství. Ani v obsahu, ani v prezentaci zpráv. Dobře víme, kdo jsou naši diváci a jakou formou oni chtějí být informováni.
