Nedávno jste oslavil 51. narozeniny. Jak vnímáte svůj přibývající věk?
Nejhmatatelnější je pro mě tento fakt asi ze zdravotního hlediska. Musím přiznat, že už to zdaleka není taková hitparáda jako ve dvaceti. (smích)
Jak pracujete na své fyzičce?
Každý den jezdím na koni, kydám hnůj, starám se o dům. Myslím, že to je to nejlepší, co pro svou fyzičku můžu udělat.
Koně jsou vaše velká vášeň, co všechno s nimi vlastně podnikáte?
Zkoušíme všechno. Parkur i drezúru ve volném terénu, kde skáčeme přes pevné překážky i přes stoku. Parkuru se věnujeme ale na úrovni hobby a s chybami, protože nemáme licenci a vlastně ani jízdárnu, takže není kde trénovat. Soutěžní ambice nemám a na jízdu v lese mi to, co můj kůň umí, naprosto stačí.
Vídeňský Volkstheater před pár dny streamoval na svých stránkách záznam představení Štěstí a pád krále Otakara, ve kterém jste ztvárnil hlavní roli. Měl jste vůbec čas pořádně se seznámit s koněm, na kterém jste coby Otakar II. vjížděl na jeviště?
Bohužel neměl, na vyjížďce jsme byli jednou a pak už jsme se jen sžívali během našich společných výstupů. Kůň to byl perfektní, i když kovaný na plastový povrch, což byl na dřevěném jevišti občas problém. Klouzalo mu to.
I když mělo představení těsně před vypuknutím pandemie derniéru, hrálo se ve Vídni téměř rok. Přirostla vám za tu dobu rakouská metropole k srdci?
K srdci mi nejvíc přirostli kolegové ze zmíněného představení, i z toho důvodu jsem se vlastně rozhodl část zmíněného streamu sledovat, abych je zase po nějaké době viděl. Vůbec tato zkušenost pro mě byla ohromně zajímavá, protože se ukázalo, že jsem ve svém věku schopný naučit se spoustu textu v poměrně krátké době, navíc v cizím jazyce. Toto zjištění mě moc potěšilo. Co se týká Vídně, tu pro mě spíš objevovala moje žena, která mě tam často doprovázela.
Rýsuje se nějaká další spolupráce s vídeňským divadlem?
Režisér Dušan Pařízek, se kterým jsem toto představení dělal, cosi předznamenal, ale mělo by jít až o sezonu 2021–2022, takže uvidíme. Vzhledem k okolnostem ale teď asi není nic jisté, u nás ani ve světě.
Čas karantény jste nejspíš trávil na své jihočeské chalupě. Stihl jste tam za tu dobu něco nového vybudovat?
Nejde o chalupu v pravém slova smyslu. Žiju tady vlastně pořád, jen vyjíždím za prací. Ale samozřejmě, teď bylo i víc času na spoustu věcí, nechal jsem například vyhrabat jezírko, svedl odpady a začal pracovat na žulové dlažbě.
Vrátil jste se v karanténě ke knihám, které jste jednu dobu zavrhl?
Spíš jsem se k nim vůbec nedostal. Jsem moc rád, že se dny začaly prodlužovat, celé je totiž trávím venku a večer jsem tak unavený, že okamžitě po zprávách usínám. (smích)
Byl jste vůbec někdy takto dlouho bez hraní? Co to udělalo s vaší psychikou, že jste tak dlouho sám sebou bez možnosti stát se v rolích někým jiným?
Zažil jsem už delší dobu bez hraní, než je tato. A díkybohu to v tomto směru se mnou nic nedělá.
Které vaše projekty teď aktuálně čekají na uvedení?
V červnu spolu s Lucií Trmíkovou a Martinem Dohnalem uvedeme v režii Jana Nebeského Malého stvořitele autora Egona Tobiáše, což je parafráze na život Franze Kafky, která se bude hrát přímo v prostoru, kde kdysi bydlel. A v Divadle v Dlouhé mě v říjnu opět s Janem Nebeským snad čeká premiéra představení Vytržení panny z Barby. Jinak všechny filmové a televizní projekty, které byly roztočené, jsou pozastavené. Čekáme na jejich znovuobnovení.
Úplně první položkou ve vaší seriálové filmografii je seriál Mladý Indiana Jones. Pamatujete si ještě dnes něco ze své role staré téměř třicet let?
Pamatuji si ji velmi dobře, je to moje velká frustrace. Šlo o takovou stolovací scénu v nóbl společnosti, kde jsem měl celkem dlouhý monolog v angličtině, se kterým jsem neměl žádný problém. Nakonec s ním ale asi měl problém režisér, z toho filmu ho ve finále úplně vystřihli. (smích)
S jakými pocity jste sledoval seriál Zrádci, kde hlavní roli ztvárnil váš syn Cyril?
První díly jsem sledoval, pak jsem ale přestal. Ta dynamická kamera a permanentní kytara byly na můj vkus až moc. K seriálu jsem se pak vrátil až na poslední díly a musím říct, že se mi syn v té roli moc líbil.
Spolu s Cyrilem jste natočil i nový reklamní spot pro pánskou oděvní firmu, využijete jejich oblečení?
Určitě, je to součást naší smlouvy. (smích)
Ve zmíněném spotu spolu hrajete šachy, je tomu tak i ve skutečnosti? Co se svými dětmi podnikáte nejraději?
S Cyrilem se spíš věnujeme koním nebo mi pomáhá s něčím na domě stejně jako mladší syn Diviš. Ten se ke koním bohužel moc nehrne, jeho postoje k těmto věcem vnímám ale spíš jako takový způsob vymezování se, což je škoda, protože by mu to šlo skvěle. Obecně se svými dětmi ale nejraději asi jím.
Vaříte?
Já právě nevařím, momentálně jsem si na pánev například vysypal takový prefabrikát z mrazáku. Využívám rozvážku jídel z nedaleké hospody, a když tu se mnou je, tak vaří moje žena.