Karel Dobrý ve filmu Hastrman (2018)

Karel Dobrý ve filmu Hastrman (2018) | foto: První veřejnoprávní

RECENZE: Více než dobrý Karel Dobrý je ozdobou Havelkova Hastrmana

  • 18
Pro svůj režijní debut Hastrman si Ondřej Havelka sáhl hodně vysoko, kniha Miloše Urbana se těžko převádí do filmové řeči. Nicméně Karel Dobrý v titulní roli je více než dobrý, a hlavně to může konečně předvést naplno.

Hastrman alias baron de Caus je hrdina neobvyklý nejen na české poměry. Bytost mezi zvířetem a člověkem propadne po návratu na rybníkářské panství předků kouzlu podobně živelné místní dívky, která má však ctitelů daleko víc.

A jestliže film při hledání žánru tápe, respektive střídá národopisnou přehlídku písní a tanců ve stylu „rok na vsi“ s mistrovskou školou svádění, Karel Dobrý má svou stylizaci pevně pod kontrolou. Co víc, dává jí oba prvky z knihy jinde nepřenosné, tedy mysterium a ironii.

Fotogalerie

V jednu chvíli sahá až na práh sebeovládání, aby udržel nadřazenost osvíceného světáka, v následujícím okamžiku se však potutelně baví vlastním žertem jako malý kluk. V černém plášti se vyjímá jako máchovský rozervanec, ale na schůzku se chystá s neobratnou rozechvělostí puberťáka; přitom nikdy není k smíchu, ani v hororovém výkřiku.

Především však usvědčuje z nadbytečnosti občasný vypravěčský komentář: neexistuje nic, co by nedokázal sdělit pouze výrazem tváře. Ční tak nad divadelním projevem jiných herců, naštěstí s výjimkou své partnerky Simony Zmrzlé. Pro vyzývavé dráždění, jímž stupňuje vzájemné milostné napětí, má herečka víc než osobitý půvab; třeba ve scéně, kdy je dělí stěna pokojů, se vyžívá s rozkoší.

Hastrman

60 %

Česko, 2018, 100 min

Režie: Ondřej Havelka

Předloha: Miloš Urban (kniha)

Scénář: Ondřej Havelka, Petr Hudský

Hrají: Karel Dobrý, Simona Zmrzlá, Jiří Lábus, Jan Kolařík, Jiří Maryško, David Novotný, Norbert Lichý, Vladimír Polívka, Vojtěch Hrabák, Andrea Berecková, Jan Komínek, Anna Kratochvílová, Ivan Sochor

Kinobox: 69 %

IMDb: 6.2

Poetikou na hraně reality a pohádky se příběh podobá oscarové romanci Tvář vody, ovšem bez její zralé vypravěčské samozřejmosti. Hastrmanův rytmus škobrtá o nádherné, leč nadužívané přírodní obrazy či uměle působící „pohanský“ folklor, také finále s ekologickým mementem vyzní dost planě.

Na druhou stranu však tichý stesk po živočišné přirozenosti zašlých časů necpe do plakátových hesel, přestože by si tím režisér usnadnil práci. A taková zdrženlivost se zejména u prvotiny musí ocenit.