Veřejný investiční fond Saúdské Arábie je nástrojem korunního prince Mohameda bin Salmána a jeho majetek je podle dostupných zdrojů z britských médií zhruba desetkrát větší, než ten šejka Mansúra, majitele Manchesteru City, dosud nejbohatšího klubu v zemi.
Saudský korunní princ Mohammed bin Salmán.
Fond by měl v Newcastlu kontrolovat osmdesát procent klubu. O zbytek akcií se podělí s bratry Reubenovými, kteří tvoří druhou nejbohatší rodinu v Británii, a byznysmenkou Amandou Staveleyovou, která vede jednání.
„Pokud se obchod doopravdy uskuteční, byl bych rád, aby noví majitelé stavěli klub znovu od základů. Ne, aby jen nezodpovědně vyhazovali peníze,“ citoval server Sky Sports Sira Johna Halla, který klub vlastnil na přelomu tisíciletí.
Newcastle stále patří k největším klubům v zemi. Stadion St. James’s Park pro padesát tisíc fanoušků je pýchou třísettisícového města na řece Tyne.
Posledních třináct let mu šéfuje miliardář Mike Ashley, fanoušky často kritizovaný kvůli nedostatku ambicí. V jeho éře sice klub bojoval i o první čtyřku, ale mnohem častěji se potácel ve spodních patrech tabulky nebo dokonce ve druhé lize, kam dvakrát sestoupil.
V aktuálním ročníku anglické Premier League, jejž v březnu přerušila pandemie koronaviru, mu patří třinácté místo, osm bodů nad zónou sestupu.
Majitel fotbalového Newcastlu United Mike Ashley (vlevo).
„Ashley byl zpočátku vnímaný jako spasitel, pohádkově bohatý člověk, který Newcastle zachrání. Ale i pro něj byl klub v Premier League až příliš drahou záležitostí,“ myslí si bývalý trenér Graeme Souness. „Každý fanoušek proto jistě uvítá změnu.“
Obchod nyní prochází nezbytnými kontrolními mechanismy u vedení anglické Premier League. Ty by měly být hotové do měsíce.
„Musíme se na to celé ovšem podívat mnohem zevrubněji,“ nabádá Felix Jakens z britské Amnesty International. „Saudská Arábie se snaží využít kouzlo a prestiž Premier League k tomu, aby odvrátila pozornost od porušování lidských práv ve vlastní zemi. V současné světové krizi riskujeme, že tento obchod proběhne bez řádného dozoru, který si přitom více než zaslouží.“
Podobné kritice čelí například Katar, který prostřednictvím společnosti Qatar Sports Investments vlastní francouzského fotbalového giganta Paris St. Germain.
„Není naším úkolem říkat, kdo by měl Newcastle vlastnit, ale každý byznys by se měl chránit před případnou, byť nepřímou, podporou porušování lidských práv. Fotbal není výjimkou,“ doplnil Jakens.
„Vyzýváme fanoušky a zaměstnance Newcastlu, aby se seznámili s hrozivou situací v oblasti lidských práv a byli připraveni o tom hovořit,“ zní z Amnesty International.
Ta je jednou z neziskových organizací, které na porušování lidských práv dlouhodobě upozorňují. V minulosti například vyzývala OSN, aby Saúdské Arábii zastavila členství v Radě pro lidská práva.
Kvůli vojenské intervenci v sousedním Jemenu, ale i popravám bojovníků za svobodu a nespravedlivým procesům vůči disidentům u protiteroristických soudů.
Korunní princ Muhammad bin Salmán, který je faktickým vládcem země, sice v posledních letech nastolil kurz mírných společenských a ekonomických reforem, třeba postavení žen však v konzervativní sunnitské monarchii dál patří k nejhorším v rámci tradičně patriarchálních muslimských zemí.
Byť Saúdské Arabky od roku 2018 smějí řídit auta, nemusejí nosit abáje, tedy dlouhé šaty zahalující celé tělo, a loni jim vláda dokonce umožnila vycestovat bez souhlasu mužů, stále jim zůstává zapovězena například možnost založit si bankovní účet či začít podnikat.
