„Zvažuji, že odjedu a najmu si tam byt. Kolegyně z práce už mi posílají nabídky. Kdo mi tady něco dá? Nemohu zůstat bez příjmu. A co mne zarazilo, že kamiony přes hranice pouští bez jakékoli kontroly, ale pendlery tak přísně hlídají. Co je to za logiku?!“ říká paní Jana, která pracuje jako prodavačka v hypermarketu.
Cena pronájmu bytu v Sasku, který by hledala, se podle ní pohybuje kolem 200 eur na měsíc, což by se svým příjmem zvládla.
„Rodinný rozpočet s mým příjmem počítá, navíc manžel odchází do důchodu a ten bude mizivý. V zaměstnání v Sasku sice říkají, že se nemáme bát, že o práci nepřijdeme. Ani když zůstaneme doma, ale nevíte, jak to bude dál. O práci mám strach,“ říká paní Věra, kolegyně Jany.
Řadě dalších oslovených lidí firmy také navrhovaly, aby si v krajním případě vzali dovolenou. Nikdo ovšem neví, jak dlouho ohrožení koronavirem na obou stranách hranice bude trvat.
„Vypadá to ale tak, že zůstaneme doma se 60 procenty mzdy. Můj názor je, že do dvou týdnů se tam zastaví služby stejně jako u nás,“ míní malíř pokojů Petr, který zatím každý den jezdil s kolegy přes hranici.
Kontroly jsou přitom naprosto směšné. Na potvrzení od zaměstnavatele zkontrolují, jestli moje údaje sedí s občankou. Domníval jsem se, že někdo alespoň zjistí, zda ta firma existuje,“ dodává.
Právě kvůli falšování potvrzení pendleři dostali novou knížku s více údaji. „I to je výsměch, protože tam jen dají razítko a podpis, že jsem přejel hranice. Není tam žádný údaj o čase. Nikdo tak nezjistí, jestli jsem byl osm hodin v práci, nebo jen na dvě hodiny nakoupit,“ divil se Petr.
Zatímco minulý týden si Němci v parcích a restauracích užívali teplé počasí a smáli se rouškám Čechů, situace se začala pomalu měnit.
„Už si to asi začínají uvědomovat. Sasové nyní mají papír, který jim slouží jako povolení k pohybu – že mohou chodit do práce. Na začátku přitom sami nechápali, proč potřebujeme nějaké potvrzení na hranice,“ popsal Petr.
„Šéfová se o to ale sama zajímala a vše mi připravila sama. O několik dní se knížka změnila a to už vůbec nechápou. Co se v Německu řekne, to prostě platí jasně a déle,“ doplnil Petr.
Práce v Sasku už ubylo
Stejně jako on i řada dalších pendlerů zřejmě zůstane doma se mzdou ve výši 60 procent. I když jim celý plat bude velmi chybět.
K takovému řešení se přiklání hlavně firmy, které nemají ubytování pro dojíždějící zaměstnance. „Budu doma a všichni kolegové také,“ říká pan Martin, podle kterého je to zřejmě i lepší řešení vzhledem k ochraně rodiny. Pracuje u Drážďan v dřevařské firmě.
„Ráno se sejdeme s rouškami u auta, polovina lidí je po přejetí hranice sundá. Já jsem středem pozornosti, protože s rouškou i pracuji, a Němci kroutí hlavou. Nebudu ale nic riskovat,“ popsal Martin, který věří, že situaci zvládne i s nižším platem.
„S dětskými přídavky v Německu jsme na tom finančně docela dobře. Záleží, jak dlouho to bude trvat. U nás může vše skončit a v Německu to bude vrcholit... Toho se také bojím,“ dodal Martin.
Technik Jaroslav už podle svých slov pocítil tlak na to, aby Češi zůstávali doma, protože i v Sasku kvůli koronaviru práce ubylo.
Mám hypotéku a svázané ruce, pracoval bych, až bych brečel
„Rouškám se sice smějí... Ale osobně se dost bojím budoucnosti. Je to moje živobytí, mám hypotéku a svázané ruce. Pracoval bych, až bych brečel,“ říká Jaroslav, který se se spoustou kolegů obává, že může přijít o práci, když zůstane déle doma se 60 procenty mzdy.
„Pendleři si přitom našli práci sami a u nás tak klesla nezaměstnanost. Výdělky přitom utrácíme v Česku, tak proč nám vláda hází klacky pod nohy, když dodržujeme zdravotní a bezpečnostní opatření? Bude to pro nás hrozně složité. Mám ženu na mateřské, tři děti a bojím se o práci,“ dodává Jaroslav.
Vláda od čtvrtka zpřísnila podmínky pro takzvané pendlery, tedy ty, kteří za prací denně dojíždějí nebo docházejí do Saska.
Nyní si mohou vybrat, zda budou u sousedů pracovat tři týdny a doma pak budou v karanténě dva týdny, anebo zda zůstanou v zahraničí a zkusí vydržet, až se nákaza COVID-19 přežene.
