Minulý týden ve čtvrtek jsem se v Thomayerově nemocnici v Praze nechal otestovat na koronavirus. Při odběru mi paní doktorka sdělila, že pokud budu pozitivní, zavolají mi v sobotu dopoledne sami. Jinak si mohu na infekční oddělení zavolat sám. Od té doby uplynul přesně týden a na výsledky stále čekám.
Koronavirus v Česku |
Na infekční oddělení jsem se dovolal až v pondělí. Sestra mi sdělila, že to nějak špatně odhadli a že moje výsledky nebudou dříve než ve středu.
Měla pravdu. Bohužel ani ve středu verdikt nepadl. Dál sedím doma, přestože mi nikdo karanténu nenařídil a snažím se chovat tak, abych nikoho neohrozil, kdybych to náhodou přece jenom měl. Už mě to ale vážně nebaví!
Říkal jsem si, že když vystojím hodinovou frontu, která před testovacím stanem u vchodu Thomayerovy nemocnice zrovna byla, mám vyhráno. Byl jsem navíc vybaven doporučením lékaře, který mě tam poslal. V té době jsem již týden užíval antibiotika, ale protože mělo mé onemocnění nestandardní průběh, šel jsem raději na testy.
Vyjádření Thomayerovy nemocnice “Naši zdravotníci v odběrovém stanu dělají všechno pro to, aby samotné vyšetření bylo pro lidi komfortní a rychlé. Denně vyšetříme 150 až 250 lidí v odběrovém stanu i v rámci infekčního oddělení. Testy, které v Thomayerově nemocnici provedeme, posíláme do Státního zdravotního úřadu (SZÚ). Ten vzorky vyhodnocuje a výsledky nám posílá zpět. My potom testované kontaktujeme. SZÚ je však bohužel zahlcen a k nám se výsledky dostanou až za pět nebo více pracovních dnů od provedení testu. O tom, že by došlo ke ztrátě vzorků, žádné informace nemáme. Naši zdravotníci vše pečlivě evidují a posléze zasílají do SZÚ. Děláme, co můžeme, ale je to teď bohužel tak, jak to je,” uvedl mluvčí Thomayerovy nemocnice Petr Sulek. |
Jenže jak se zdá, ani doporučení od lékaře a všemožné příznaky nemoci můj test neurychlily. Ale co se divím? I muž mé doktorky, který pracuje na ARO jedné pražské nemocnice, na výsledek svého testu čekal celé čtyři dny, a to ho přitom ve špitále nutně potřebovali.
Na zdravotníky se nezlobím
Nechci si stěžovat na lékaře, ani na laboratoře, které testy vyhodnocují. Chci věřit tomu, že dělají maximum. Napovídá tomu rychlost, s jakou dokážou odebírat vzorky a zpracovávat je.
Třeba Thomayerova nemocnice jen za minulý týden zvládla odebrat asi 680 vzorků, které údajně odeslala do Státního zdravotního ústavu (SZÚ), kde by je měli vyhodnotit. Tam podle mých informací pracují nepřetržitě. Po týdnu čekání jsem se proto rozhodl, že zavolám přímo na SZÚ, abych se na výsledky zeptal přímo u zdroje.
Kupodivu jsem se asi na desátý pokus dovolal, což je v porovnání s „Thomayerkou“ neuvěřitelně dobré skóre. Paní na telefonu mi však sdělila, že tam moje vzorky nemají. Nepomohlo rodné číslo, ani jméno a příjmení. Prostě nic!
Abychom si to shrnuli, po týdnu marného čekání jsem se dozvěděl, že můj odebraný vzorek se kdesi ztratil, anebo prostě někde leží a čeká až na něj dojde řada. Totální beznaděj!
Martin Chamer natočil rozhovor s Martinem Polokem, který čeká na výsledky testů ještě déle než on:
Nejsem v tom sám
Při pohledu na Facebook vidím, že v tom nejedu sám. Jen z diskuzí pod některými příspěvky je zřejmé, že jsou na tom někteří čekatelé ještě hůř. Tak třeba v úterý si tam jistý člověk stěžoval, že stále nemá výsledky svého testu z předešlého pondělka.
Jinému diskutérovi zase v SZÚ řekli, že žádné vzorky evidované pod jeho jménem prostě nemají. A to se mu přitom na infekčním oddělení Thomayerovy nemocnice dušovali, že je odeslali právě tam.
Prostě zmatek nad zmatek. Přesto se na zdravotníky, ani na pracovníky laboratoří nezlobím. Vím, že toho momentálně mají až nad hlavu a že mnozí z nich dokonce ani nemají pořádné respirátory, natož pak ochranné brýle, rukavice nebo dokonce jednorázové ochranné obleky. Prostě nouzový stav.
Kdo za to může? Na tuhle otázku jsem malý pán. A možná právě tato věta je klíč při hledání odpovědnosti – čím větší pán, tím větší odpovědnost.
A tak by nejspíš nebylo od věci, kdyby se krizový štáb a představitelé vlády přestali chválit, jak rychlí a výkonní jsou třeba při zavírání hranic a obchodů, a místo toho ve zrychleném režimu začali řešit problémy, jako je nedostatečná kapacita odběrových laboratoří. Dokud je ještě čas.
