Jaké se vám rozloučení zamlouvalo?
Mám z něj velice dobrý pocit. Cimbálová hudba byla úžasná, Dana sama napsala dvě písničky a vytvořila parte. Nebylo to úplně smuteční, měl jsem pocit, že jsme někde v Rožnově, vzpomínáme a Dana je tu pořád s námi.
Zátopková měla decentní pohřeb, akce pro veřejnost jsou v plánu |
Byla by s ním spokojená i paní Dana?
Určitě, myslím, že nám s Ťopkem (manželem Emilem) tleskají.
Jak složité bylo v současných podmínkách akci zorganizovat?
Příprava byla hektická. Obřad se nakonec konal ve velké síni, aby hosté mohli sedět dál od sebe, také jsme museli mít omezený počet lidí maximálně na 20. To je mi moc líto, protože ona si zasloužila plný sál. Museli jsme odmítnout fůru olympioniků, fůru lidí a kamarádů, kteří se s ní chtěli rozloučit. Na druhou stranu teď obřad přenášela televize, kde ho také vidělo mnoho lidí, daleko víc, než by mohlo být přímo na místě. Takže všechno zlé je k něčemu dobré.
Plánujete také rozloučení pro veřejnost?
Máme v Březnovském klášteře domluvenou zádušní mši pro všechny, kteří se tohoto obřadu nemohli zúčastnit. Ale nevíme přesně kdy to bude, protože není jasné, jak to tady bude vypadat za dva měsíce nebo za tři. Bude to zkrátka, až se situace stabilizuje. Dana si to opravdu zaslouží, byla úžasná žena a budeme na ní vzpomínat, protože byla velká osobnost. A já jsem velice šťasten, že jsem byl v její blízkosti. Myslím, že její jméno nezanikne, lidi jí milovali a my nedopustíme, aby se na ní zapomnělo.
Před obřadem už jste zmínil, že druhá vzpomínková akce bude při zářijovém Běhu krajem Emila Zátopka.
Ano, ještě předloni tam Dana byla, loni už nechtěla cestovat. Letos 19. září se uskuteční 18. ročník, běží se z Kopřivnice do skanzenu v Rožnově, kde máme pochovaného Emila i Jirku Rašku. A Dana tam přijde právě k Emilovi. Bude k tomu nějaké setkání a přání kamarádů, lidí s dobrou vůli, které třeba Dana ani neznala. Ale ona byla opravdu osobnost a když jsme někam šli, tak nám to vždy dlouho trvalo, protože lidé chtěli její autogram a ona nechtěla nikomu nic odmítnout. Byla to dáma s velkým „D“ a myslím, že dlouho nebudeme mít v Klubu olympioniků takovou osobnost.
Poslali jste jí při rozloučení nějaký vzkaz?
Shodli jsme se, že už chtěla za Ťopkem. A vzkaz bych jí poslal asi tento: Danuško, doufám, že se ti obřad líbil, s Ťopkem jste se určitě dívali. Zdravíme vás tam nahoru a nikdy na vás nezapomeneme. Mějte se tam hezky a smějte se nám, jak se tady lopotíme.
