Příměstské čluny a vodní autobusy přivezou k břehům italského města ročně až 25 milionů turistů. I díky tomu patří Benátky k městům, které ohrožují změny klimatu. Někteří odborníci si však myslí, že by environmentální problémy Benátek dokázali alespoň částečně vyřešit.
Řešením by mohl být alternativní pohon pro městskou lodní dopravu. Místo motorové nafty by mohly být lodě poháněny vodíkem. Palivem, které při spalování vypouští pouze vodní páru a žádný z uhlíkových nebo skleníkových plynů, které jsou zodpovědné za znečištění a změnu klimatu.
I když potenciální řešení existuje, do benátských vod se jen tak brzy nedostane. Osud vodíkem poháněných lodí je totiž poznamenán problémy, kterým vodík v minulosti čelil jako zdroj „čisté energie“, píše BBC.
Ambiciózní vize
Po mnohá desetiletí byl vodík známý jako „magická molekula“ a nejhojnější prvek na světě, který by mohl fungovat jako alternativa k zemnímu plynu a jiným fosilním palivům. Jeho běžnému využívání vždy bránily obavy z bezpečnosti, vysoké náklady na produkci i některé regulační překážky.
S rostoucí hrozbou změny klimatu však získává vodík jako palivo stále více příznivců. Alternativnímu palivu nahrává i to, že je jeho výroba pomocí obnovitelné energie čím dál tím levnější. Benátčané navíc pociťují dopady měnícího s klimatu několikrát do roka. Město se potýká se zatopenými ulicemi.
Mezi propagátory takzvaného zeleného vodíku, tedy vodíku vyrobeného z obnovitelných zdrojů, patří i Marco Alverà, generální ředitel italské společnosti Snam, která provozuje největší evropskou plynovodní síť v Evropě. „Zelený vodík je klíčovým aktivátorem dekarbonizované ekonomiky. Navíc se stává se dostupným,“ říká Alverà.
V loňském roce společnost Snam vpustila do italské plynárenské sítě malé množství vodíku smíchaného se zemním plynem. Tento hojně propagovaný experiment ukázal potenciál vodíku a dokázal přesvědčit velkou část italské veřejnosti o tom, že je vodík bezpečný.
Vize společnosti Snam jsou však ještě ambicióznější. Alverà věří, že by energii potřebnou k vytvoření zeleného vodíku jednoho dne mohly poskytovat obrovské banky solárních panelů v severní Africe. Zelený vodík by pak byl posílán do Evropy skrze rozsáhlou síť plynovodů Snam.
Lidé by vodík používali místo zemního plynu k vytápění svých domů i k vaření. Zelený vodík by také poháněl energetiku, protože může produkovat intenzivní teplo potřebné v průmyslových procesech, jako je výroba oceli a cementu. Právě tyto dva procesy je obtížné dekarbonizovat.
„Máme řešení, které nesází na to, že lidé změní své chování. Upravit náš plynovod tak, aby byl schopný přepravovat vodík, by navíc nebylo ani moc složité,“ vysvětlil Alverà.
Kritici úplně nesouhlasí
Kritici poukazují na to, že se dnes naprostá většina veškerého vyráběného vodíku vyrábí z fosilních paliv. Kvůli tomu se také nazývá „šedým“ vodíkem. To fakticky ruší jeho environmentální vlastnosti. Za další nevýhodu pak pokládají přizpůsobení stávajících potrubí k přepravě vodíku místo zemního plynu. Podle nich je to velmi nákladný proces.
Co je tedy potřeba změnit, aby mohl být vodík označován za skutečně čistý zdroj energie? Chcete-li vyrobit vodík, musíte rozdělit vodu. Tento proces je známý jako elektrolýza. Molekuly vody jsou tvořeny dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku (H2O). Přidáním elektrického proudu do vody je oddělíte a rozdělí se atomy vodíku a kyslíku. Elektrolýza vyžaduje energii. Jak uvedli kritici, ta většinou kvůli levnějším nákladům pochází z fosilních paliv.
Alverà ovšem poukazuje na klesající ceny alternativní energie. „Solární a větrná energie jsou nyní v mnoha případech levnější než energie z fosilních paliv, což znamená, že najednou získáte cenu zeleného vodíku, která může skutečně konkurovat jiným palivům v ekonomice,“ upozornil Alverà.
Sauro Pasini, konzultant pro obnovitelné zdroje energie, který strávil svou kariéru v italském energetickém sektoru, ale jeho nadšení nesdílí. „Existují i jiné možnosti, které zůstávají konkurenceschopnější než zelený vodík. Nemyslím si, že vodík bude v blízké budoucnosti hrát roli při zmírňování klimatické krize,“ říká Pasini a poznamenává, že technologie pro zelenou elektřinu a její skladování je již mnoho let před vodíkem.
Alverà se však těmito řečmi nenechává zastrašit. Připouští, že elektrifikace z obnovitelných zdrojů bude hrát významnou roli v ekonomikách snižující emise uhlíku, a to až na 50 % veškeré spotřeby energie. Na druhou stranu poukazuje na to, že bude potřeba se zbavit zbývajících 50 % uhlíku. Alverà chce, aby Evropská unie přijala do svých řad politiky, kteří by pomohli snížit náklady elektrolyzérů, aby byl vodník konkurenceschopný s fosilními palivy.
Problém velkých italských měst
Pro řešení benátského problému se znečištěním to ovšem může být pozdě. Prototyp vodíkem poháněné plachetnice Hepic zatím nečinně parkuje v loděnici za městem, protože italské právo nepovoluje plachtění lodí poháněných alternativami k fosilním palivům. „Samozřejmě, že jsem zklamaný, říká prezident tamní vodní autobusové dopravy Alilaguna Fabio Sacco.
Společnost Alilaguna vyvinula Hepic v roce 2010 ve společném projektu s krajským úřadem Veneto za 1,1 milionů dolarů. Zpoždění při schvalování plachetnice Hepic znamená, že technologie a její komerční životaschopnost zůstávají neotestovány. „Chtěl bych vidět plachetnici Hepic v akci, ale byrokracie je pomalá a neudržuje krok s dobou. To znamená, že znečištění bude v Benátkách i nadále velkým a vážným problémem. My se ale nevzdáme,“ vzkazuje Sacco.
Znečištění netrápí jen Benátky. Je vážným problémem mnoha velkých italských měst. Situace je mnohdy natolik vážná, že města na určitý čas zakazují jízdu vozidel poháněných naftou nebo benzínem i centrální vytápění. Benátky se potýkaly s jedním z těchto nařízení zrovna minulý měsíc, kdy znečištění ovzduší opět nepřiměřeně přesáhlo normu. Po deseti dnech smogu ve městě platil celodenní zákaz některých motocyklů, benzínových a naftových automobilů a nákladních vozidel. Napsal o tom italský deník The Local.
Archivní video: Italské Benátky opět postihly záplavy
