Dřevěná okna ochrání před vlhkostí větrání i speciální membrána

I poněkud netradiční průběh letošní zimy sebou přináší tradiční problém vysoké vlhkosti. Ta v interiéru neprospívá lidem, ale i různým stavebním prvkům, zejména oknům. Poradíme vám, jak se nechtěné vlhkosti v interiérech zbavit.

Ne každý umí v zimě správně větrat. Vlhko v interiéru zvyšuje v tomto období vaření a sušení prádla, u novostaveb pak bývá kvůli stavebním procesům vlhkost abnormální. V případě nedostatečného větrání může dojít k poškození oken a ke vzniku plísní na stěnách.

Pohled na orosené okno není bohužel v zimních měsících ničím výjimečným.

Zásadní problém u oken představuje rosení. Zatímco venkovní rosení skel nevadí, rosení v meziskelním prostoru dobré rozhodně není. Do prostoru, který by měl být hermeticky uzavřený, vniká vzduch. Důvodů může být víc, může jít o netěsnost rámečku a spojení skel, případně o prasklinu ve skle.

Okna se mohou rosit také v takzvané funkční spáře nebo z vnitřní strany. A to bývá nejčastější varianta, za níž stojí vysoká vlhkost v interiéru a nízká vnitřní povrchová teplota skla.

Kromě správného větrání a odpovídající teploty je nutné zachovat cirkulaci vzduchu. Té brání třeba závěsy nebo stažené vnitřní žaluzie. Ty omezují pohyb vzduchu a mohou způsobit „studené kapsy“, ve kterých dochází ke kondenzaci. Pouhé „naklopení“ lamel třeba u oblíbených vnitřních hliníkových žaluzií nemusí stačit, světlo sice do místnosti půjde, ale vzduch se ke sklu pořádně nedostane.

Tradičním „projevem“ nadbytečné vlhkosti v interiéru bývá plíseň na stěnách,  vlhkost však může pronikat i do dřevěných rámů oken či dveří, což snižuje jejich životnost. V první fázi dochází k odlupování nátěru, což znají zejména majitelé starých dřevěných oken v panelácích.

Jako u sportovního oblečení

Vývojáři se u dřevěných oken a dveří zaměřili na odolnost vůči vlhkosti. Nechali se inspirovat materiálem Gore-Tex, který se běžně používá třeba u sportovního oblečení nebo obuvi. Nepropouští vlhkost dovnitř, naopak odvádí vlhkost ven.

A tak vznikla unikátní membránová ochrana pro dřevěné produkty, která výrazně snižuje pronikání vlhkosti do dřeva, díky speciálnímu nanášení však pomáhá aktivně odvádět vnitřní vlhkost z oken ven.

„Standardně se dřevěná okna ošetřují třemi vrstvami povrchové úpravy. Na surové dřevo se jako první nanáší bezbarvá chemická impregnace, která dřevo do hloubky chrání nejen před účinky vlhkosti, ale i před případným dřevokazným bujením. Impregnované dřevo se pak ošetří základovou barvou, po které přichází na řadu finální barevná lazura. Díky pigmentům a UV stabilizátorům v této lazuře jsou okna odolná proti UV záření a dalším povětrnostním vlivům,“ popisuje Jiří Chromý ze společnosti Vekra.

Doporučená vlhkost

Optimální relativní vlhkost v interiéru je 38 až 45 procent. Pokud překročí 60 procent, až dvojnásobně se zvýší množství mikroorganismů přežívajících ve vzduchu. Nízká vlhkost zvyšuje množství roztočů a narůstá riziko výskytu alergií.

Jenže na takto ošetřených oknech může interiérová vlhkost způsobit velké škody, a to zejména v zimním období, kdy je výrazný rozdíl vnějších a vnitřních teplot. Přirozeným fyzikálním působením teplotního a vlhkostního spádu se totiž interiérová vlhkost snaží proniknout ven z domu a dostává se tak dovnitř do okenního rámu. Zvláště v místnostech, jako je například koupelna, ložnice nebo kuchyň, se tvoří velké množství vlhkosti, která může kondenzovat uvnitř okenních rámů, kde je rosný bod.

„Pronikání interiérové vlhkosti u oken není z fyzikálního hlediska samozřejmě možné zabránit stoprocentně. Proto je důležité, aby vlhkost, která se do okna dostane, mohla co nejjednodušeji pronikat ven,“ upozorňuje Jiří Chromý.

Výsledky testu: povrch s membránovou úpravou a poškozený povrch s klasickou povrchovou úpravou

Membránová úprava funguje tak, že se venkovní a vnitřní strana okna ošetřuje rozdílnou technologií vrstev a nástřiků. „Pokud ošetříme okna stejnou technologií nástřiků z interiéru i exteriéru, vlhkost vznikající v místnostech nemůže správně unikat ven. V podstatě bychom ji tedy uvěznili uvnitř oken, která by se jejím působením poškodila,“ vysvětluje Jiří Chromý.

Pro správné nanášení rozdílné technologie nástřiků z interiérové a exteriérové části okna je nezbytné, aby byly povrchové vrstvy na okna nanášeny stříkáním za pomoci počítačem řízeného hydraulického robota. Ten dokáže nanášet výšku jednotlivých vrstev s maximální přesností, které lidská ruka není schopna. Při klasickém máčení a stříkání, které je jednodušším i levnějším způsobem povrchové úpravy, nelze správné membránové úpravy oken docílit.