Už celou řadu let se uvádí, že snížením teploty o jeden stupeň Celsia lze ušetřit přibližně šest procent energie na vytápění, což si někteří lidé v panice nad účty za energie překládají tak, že by měli topit co nejméně, a tudíž i málo větrat, aby jim cenné teplo neutíkalo zbůhdarma ven okny. Ohrožení jsou zejména majitelé starých nezateplených domů.
Když se na stěně objeví vlhká mapa nebo plíseň, je nutné nejdřív hledat příčinu
Jenže v případě vysoké vlhkosti vzduchu v domě je nutné dostatečné topit a pravidelně větrat. Omezit je třeba sušení prádla v bytě nebo se smířit s tím, že sušička spotřebovává elektrický proud. Snížení teploty by se proto mělo týkat jen některých místností.
„Výsledkem nadměrné vlhkosti vzduchu v kombinaci s chladnějšími vnějšími stěnami, například kvůli nedostatečné tepelné izolaci, jsou ideální podmínky pro růst plísní,“ upozorňuje Tomáš Sysel z IZB (Institut zdravého bydlení).
Komu hrozí plísně
„Plísně se obvykle tvoří na místech, kde klesne teplota povrchu pod takzvaný rosný bod. Ten se mění v závislosti na vnitřní teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. Například při teplotě místnosti přibližně 21 °C a relativní vlhkosti 55 procent je teplota rosného bodu okolo 11,6 °C (potřebnou tabulku najdete na internetu). U dobře zatepleného domu se není potřeba obávat, že by se plísně objevily, vnitřní povrchová teplota stěn je výrazně vyšší,“ vysvětluje Ing. Petr Novák ze společnosti Profirevit.
U hůře zateplených nebo nezateplených domů se projevují plísně v místech takzvaných tepelných mostů, tedy nejslabších místech v konstrukci. Často to bývá styk okna a stěny, styk stěny a stropu pod střechou, rohy, kouty objektu, balkónové a lodžiové desky a podobně.
Se zvyšující se vlhkostí a teplotou se samozřejmě zvyšuje i hodnota rosného bodu, pak se lokální problémy objevit mohou. Pomoci může teploměr, který měří i vnitřní vlhkost.
Zapomeňte na čtvrtou polohu kličky
Řada lidí má pocit, že větrá dostatečně, protože používá takzvanou třetí či čtvrtou polohu kličky, a to po celý den. „Větrat bychom měli intenzivně, s ohledem na roční období dvakrát denně 5 až 15 minut otevřenými, nejlépe protilehlými okny. Lze vypnout i topení, intenzivně vyvětrat v udávaném časovém rozmezí a opět zapnout přívod tepla. Díky tomuto systému nedojde k ochlazení předmětů ani prochladnutí zdí,“ vysvětluje Tomáš Sysel, odborník na zdravé bydlení.
A upozorňuje: „Otevření okna na třetí, respektive čtvrtou polohu kličky, takzvanou ventilačku, bývá v zimě jen zdrojem problémů. Dochází zde totiž ke kondenzaci vzdušné vlhkosti a k promrzání stavebního otvoru v místě.
Pronikání chladného vzduchu dodatečným vedením datového rozvodu způsobuje kondenzaci a plísně pod zásuvkou s přívodem.
Správná vlhkost v interiéru by se měla pohybovat mezi 45 a 55 % podle místnosti, vyšší vzdušná vlhkost vede k výskytu plísní. Naopak nižší vlhkost na úrovni 30 i méně procent neznamená, že budeme bydlet zdravěji, ale naopak se může objevit řada zdravotních problémů.
Čím chladněji je venku, tím méně vlhkosti se v místnostech hromadí a čím více se větrá, tím je vzduch v místnosti sušší. Pokud vlhkost klesne na několik dní pod 30 procent, může dojít k vážnému vysušení kůže a sliznic očí, nosu a krku. Následkem jsou pocity sucha, suchý kašel, zánět spojivek, kožní ekzémy i zvýšené riziko nachlazení. Trpí tím především starší lidé, děti a lidé s citlivými sliznicemi jako alergici a nositelé kontaktních čoček.
„Výměně vzduchu je potřeba věnovat pozornost nejen kvůli úspoře energií, ale také kvůli zachování zdravého prostředí, například při nedostatečném větrání se zvyšuje koncentrace CO2, který má vliv na koncentraci i kvalitu spánku,“ upozorňuje projektant Petr Novák.
Jak a kde se plísně tvoří
O plísně nebývá ve starých nezateplených domech nouze.
Plíseň je druh houby, který představuje velké zdravotní riziko. Vytváří se především v místnostech, kde je zvýšená vlhkost, ať už z důvodu špatně namontovaných oken, nedostatečné tepelné izolace anebo při běžných každodenních činnostech, jako je sprchování a vaření, které jsou doprovázeny nedostatečným větráním.
„Plíseň se může rozšířit téměř všude, na omítkách, tapetách, dřevě i na plastu. Zejména v chladném ročním období se může plíseň rozšířit, pokud není byt dostatečně izolovaný nebo dostatečně větraný. Teplý vzduch v místnosti totiž ukládá vlhkost, která pak kondenzuje na chladných místech na stěnách, rámech oken nebo zárubních dveřích. Tato místa poskytují ideální růstové podmínky pro spory plísní,“ uvádí Tomáš Sysel z Institutu zdravého bydlení (IZB).
Jak se plísně zbavit
„Doporučuji raději použít koncentrovaný alkohol než přípravky s obsahem chloru. Jde totiž o významný alergen, a navíc prostředky s obsahem chlóru poškozují výmalbu,“ varuje Tomáš Sysel.
Bližší pohled na okolí okna v koupelně. Patrné jsou černé plísně na vlhkém povrchu.
A pokračuje: „Alkoholové prostředky, jako je technický líh nebo isopropanol, běžně seženete v lékárně, drogerii nebo na internetu. Použít lze také peroxid vodíku, ale i ocet. Ten však obvykle na silnější plíseň nestačí.“
Podle Tomáše Sysla bývá mnohem účinnější plíseň odstranit mechanicky: „Pokud je plíseň na zdech, což bývá nejčastější problém, pak je nutné odstranit samotnou plíseň, malbu a často oškrábat i zasaženou omítku. To vždy provádíme za vlhka a s použitím ochranných pomůcek, jako jsou rukavice, respirátor a ochranné brýle.“
Plísňové spory se šíří vzduchem, proto je nutné postižená místa vždy předem navlhčit, nejlépe vodou s přídavkem protiplísňového přípravku. Teprve až potom odstraňte plíseň, malbu a případně zeď oškrábejte. Novou omítku a malbu nanášejte až po dokonalém vyschnutí postiženého místa. Opět používejte speciální přípravky určené na plísní postižená místa. Na zeď napadenou plísní nikdy nedávejte tapety ani ji neschovávejte za sádrokarton.
Pomoci může i specializovaná firma. Po odstranění plísně určitě nezapomeňte dát nábytek přibližně pět až deset centimetrů od stěny, aby k ní byl zajištěn dostatečný přísun vzduchu.
