Stalo se to uprostřed letní přípravy s týmem Benátek nad Jizerou, za které talentovaný útočník válí v první lize.
„Když jsem bulku našel, vyhledal jsem si to na Googlu a řekl si, že radši zajdu k doktorovi dřív, než bude pozdě. Bohužel se potvrdilo, že se jedná o zhoubný nádor, ale všechno se seběhlo tak strašně rychle, že člověk ani neměl čas moc o tom přemýšlet,“ svěřil se Průžek v rozhovoru pro Český rozhlas.
Vyšetření po operaci naštěstí ukázalo, že všechny hodnoty jsou v pořádku. Mladý hokejista dostal na vybranou: buď půjde na chemoterapii, nebo zůstane během roku pod pravidelným sledováním lékařů. Vybral si druhou možnost - i proto, aby se zase mohl brzy vrátit na led.
Při léčbě mu psychicky pomáhaly příklady známých sportovců, kteří nádor varlat úspěšně překonali. Stejnou nemoc měli například badmintonista Petr Koukal, cyklista Lance Armstrong nebo hokejista Phil Kessel. „I to mi pomáhalo zůstat pozitivní. Hlava je základ, nesmíte si připouštět nic špatného,“ říká Jiří Průžek.
Boj s rakovinou považuje za obdobu hokejového zápasu, jen s podstatně těžším soupeřem. „Sportovci mají hroznou výhodu v tom, že chtějí vyhrávat a nikdy se nevzdávají. Tělo je od čtyř let v tréninkovém procesu a pak líp regeneruje a bojuje s nemocemi,“ míní. Svou chorobu před světem netajil, hned zkraje se s ní svěřil na Instagramu, aby se ho spoluhráči jeden po druhém neptali, proč nehraje hokej. Rodiče však zlou zprávu nesli těžce.
Kvůli léčbě zhoubného nádoru musel na čtyři týdny úplně vysadit a vyhýbat se jakékoli námaze. Poté se však začal postupně vracet do tréninku. Dneska už je zase zpátky v sestavě liberecké prvoligové farmy v Benátkách a minulou sobotu dal v Třebíči svůj první gól po návratu na led. Krušný příběh míří k happy endu.
Jiří Průžek patří k mladým hráčům, kteří v Benátkách číhají na svoji šanci v extraligovém týmu Bílých Tygrů. Našlápnuto má celkem dobře. Rodák z Prahy, který pod Ještěd přišel v dorosteneckém věku, byl v minulé sezoně se 13 góly nejlepším benáteckým střelcem. Po svém uzdravení nastupuje v první útočné lajně, naposledy při utkání v Litoměřicích vedle libereckého útočníka Marka Zachara a veterána Radka Dudy. „Je to úžasné, člověk je zase v tom, co dělá od malička a co ho naplňuje,“ těší hráče, který nosí na dresu áčko pro asistenta kapitána.
Nemoc mu prý otevřela oči. Na některé věci se dnes dívá jinak než dřív. „Člověk se kolikrát nervuje kvůli zápasu, že mu to třeba na ledě nejde, ale je to pořád jen hokej, nejde o život. Každý den je hezký, když jste zdravý,“ uvědomuje si útočník, jenž se porval s těžkou nemocí a dál může snít své hokejové sny.
