Koně ze stáje VaZi společně se svojí manželkou Štěpánkou trénuje ve Valech u Přelouče. „Uvidíme. Snad na přední pozici vydržíme o trošku dál,“ přeje si Myška před dostihem.
Vodit pole, to je Bridgeurovo. Loni se pohyboval na čele ještě na předposledním skoku 6 900 metrů dlouhého krosu! Nakonec však byl stejně jako v roce 2017 sedmý...
„Naše úloha s Brídžou bude nejspíš stejná jako vždycky. Asi budeme vpředu, udávat tempo. Ostatní s tím taky budou počítat. Nic vymýšlet nebudeme. Je jen otázka, jak nám to sedne a v jaké formě všichni koně budou,“ konstatuje Myška.
V jedenadvacetičlenné startovní listině prý nevidí žádného vyloženého favorita. „Loňský vítěz (Tzigane du Berlais) mě nepřesvědčil při posledním běhání (závěrečná zářijová kvalifikace, kde byl až 5.). Dělal tam dost chyb. Ale od jara nestartoval, on si to připomene. Tůmovi koně na podzim běhají, bude ve formě,“ uvažuje Myška.
Z počtu soupeřů, se kterými se na trávě i v oranici bude muset potýkat, žokej obavy nemá, v kontextu posledních let podle něho nevybočuje. „Start ve Velké v současnosti znamená prestiž pro majitele a trenéry. Někteří v ní koně chtějí mít za každou cenu, byť tam výkonnostně nemají co dělat,“ podotýká Myška. „Když vpředu nějaký kůň spadne, pravděpodobnost, že někdo půjde přes něho, je velká. Ale to se může stát v menším poli koní. Byly ročníky, kdy jich tam bylo hodně a nestalo se relativně nic,“ dodává.
Za jednu z nejproblematičtějších překážek, kde ke kolizi snadno může dojít, považuje tu s číslem 6: Popkovický skok.
„Hned za ní se točí doprava a koně to svádí, aby odskok směřovali k pravé straně. Celé pole už od prvního koně tam uhýbá. Když nějaký spadne, další jdou zákonitě přes něj. Nevyjde krok, nezvládnou to doskočit, můžou ztratit rychlost... Na to vše je třeba myslet,“ upozorňuje Myška.
Při vrcholu českého turfu se představí už posedmnácté, z minulosti má i dva bronzy s Klausem, jejž jezdil pro trenéra Čestmíra Olehlu.
„Atmosféra a humbuk kolem z toho nedělají normální dostih. Člověka to zasáhne. Ale zase tolik si to nepřipouštím,“ tvrdí Myška. „Rutinní práce je každý den stejná. Nedělám nic extra, před Velkou nemám nějaké speciality. Musím jen něco odběhat, ovšem tak to je i před dalšími dostihy. Abych si upevnil kondičku, protože už tak často nezávodím,“ vysvětluje.
Při mítinku se představí ještě ve čtyřech rámcových dostizích. „I s Bridgeurem v Pardubicích budeme mít pět koní z naší stáje, jiné nejezdím. Minimalizovali jsme to. Ale našim koním věřím hodně, většinou si to na nich užiju. Vím, co od nich čekat a na co mají. Až tolik se nám nestává, že bychom padali. Nicméně příčin může být víc, narazí do vás jiný kůň... Nemá cenu si s tím lámat hlavu,“ glosuje Myška.
Jeho nespornou předstartovní výhodou je, že koně může na závodiště přivézt až v den Velké - z Valů je to do Pardubic blizoučko. „Zpravidla ještě Bridgeura ráno doma jezdím, než tam vyrazíme. Je pro nás plus, protože stihneme plno věcí, co jiní ne. Ti musejí cestovat a vyjíždět brzo ráno, ne-li den předem,“ srovnává žokej Myška.
