„Dráha byla zpočátku úplně jiná, než se tu jezdí. Trvalo mi, než jsem se s tím popasoval. A když už jsem cítil, že to je dobré, upravili ji, ono to trošičku ztvrdlo a zase jsme se potřebovali vrátit k nastavení, která se tu jezdí normálně... Úplně jsme to pomíchali. Ale hlavně jsem vůbec neměl starty, na kterých strašně záleželo, to mě mrzí. S těmi posledními třemi určitě spokojený nejsem,“ přiznal 26letý borec, který po vítězství v roce 2017 a loňské bronzové medaili teď na Přilbě bral páté místo v „malém“ finále, tedy celkově jedenácté.
„Velké“ finále vám definitivně uteklo v poslední semifinálové rozjížďce, v níž jste dojel čtvrtý. Přitom to zprvu vypadalo nadějně, dral jste se dopředu. Ale pak vás soupeři zavřeli, že?
Právě. Já to tam nandal na lajnu do těch kolejí, přiblížil jsem se k nim až moc. Oni tu lajnu zavírali, takže jsem ve výjezdu musel ubrat. A tady v Pardubicích, než zase přidáte, hrozně ztratíte. Dohánět tuhle konkurenci... Nejlepší je prostě dobře odstartovat.
Prve jste zmiňoval nastavení motocyklu. Byl progres v ladění vidět ve čtvrtfinále? Tam se vám závěrečná rozjížďka naopak povedla se vším všudy.
Povedla, i ten start. Nechali jsme potom stejné nastavení na semifinále, jenže dráha se lehce změnila a bylo třeba na to reagovat, jít s převody dolů... Neudělal jsem to a ještě k tomu jsem měl špatný start. Možná v tom byl ten problém; přijel jsem do depa, byl z toho zklamaný, naštvaný. Začali jsme následně dělat asi až moc velké úpravy. Ale nebylo na co čekat, chtěli jsme, aby to bylo lepší. Bohužel nebylo.
Navzdory tomu, že jste skončil až jedenáctý, jste si po „malém“ finále dali oslavné kolečko se Slovákem Martinem Vaculíkem, jeho vítězem, a potřásli jste si rukama. Bylo v tom vidět, že je Zlatá přilba velká show ve velmi přátelské atmosféře, zkrátka parádní závod.
Byly to krásné závody. Dorazila spousta výborných plošinářů, každý chce vyhrát, završit sezonu úspěchem. Ale taky bez zranění, takže Zlatá je takový kamarádský závod. S „Vaculdou“ jsme si říkali, že to je škoda, že jsme si takhle mohli podávat ruku po „velkém“ finále. To nám nevyšlo, tak jsem mu gratuloval aspoň k tomu, že vyhrál to „malé“. Jsem rád, že Lotyš Andžejs Lebeděvs, který tu původně jet neměl, obsadil druhou příčku. Já se za něj přimlouval, protože je to můj fakt dobrý kamarád. Jezdíme spolu už dobu a soutěžíme většinou za stejné kluby. Překecal jsem pana Erbana (ředitele závodu), aby ho sem vzal. A myslím, že příští rok už ho pozve automaticky, protože tu ukázal super výkon. (úsměv) Pan Erban přitom mluvil na předzávodní tiskovce o tom, že je Lebeděvs „černým koněm“ letošní Zlaté. Tak jste ho asi vážně dost zviklal, měl jste dobrý odhad. On říkal, že má nějaká volná místa, kdyby někdo nepřijel, a že na prvním bude Lebeděvs, když za něj tak bojuju. Nakonec si myslím, že je rád, že to takhle udělal.
Vy sám víte, jak těžké je Přilbu obhájit, když si ji jednou nasadíte na hlavu. Co říkáte na to, že se to Jasonu Doyleovi jako prvnímu jezdci po mnoha letech podařilo?
Ne nadarmo to je mistr světa, asi tak. Na něm je vidět, že má všechno stoprocentně připravené. Ví o tom, že je dobrý, a hlavně tady v Pardubicích je fakt rychlý. Když ve finále pustil páčku, byl hned o motorku vepředu. Stihl jim ještě ujet. Ta přilba mu patřila.
Možná ho pohání i to, že to je pro něj podle jeho slov nejcennější trofej, kterou lze vedle titulu mistra světa, na nějž dosáhl předloni, získat.
Myslím, že to platí pro každého závodníka - mít ji doma je něco neuvěřitelného. Jak je to na konci sezony, člověk by měl být nejvíc připravený. Všechno, co si mohl vyzkoušet, otestoval v sezoně. Tady si můžete ověřit, jestli ty dojmy byly pravda, nebo lež. Doyle byl skvěle nastavený na všechny jízdy, jel famózně.
Čekají vás v nejbližší době ještě nějaké závody?
Příští týden mám poslední mistrovství republiky seniorů. Tam zatím vedu o pět bodů, soustředím se na to. Tahle sezona není z mých nejúspěšnějších; byla spousta závodů, co se nepodařily. Na Přilbě jsem se nedostal do finále, přitom to byl můj cíl, takže si chci na tom mistráku spravit chuť. Chtěl bych sezonu v Březolupech ukončit vítěznou tečkou.
Nalily do vás před ním svítkovské tribuny energii?
Tohle je pro mě obrovský závod, vždyť jsem Pardubák. Před dvěma roky jsem si nastavil vysokou laťku, že jsem Přilbu vyhrál. Loni, i když jsem měl trochu smůlu, jsem byl ve finále. A letos to bylo horší, takže jsem z toho zklamaný. Ale co tu vyvádějí diváci... To je neuvěřitelné, jinde jsem to neviděl. Zaprvé je na stadionu takhle přeplněno, zadruhé - ti lidi nejsou ticho. Jsou slyšet i v helmě, což je bomba. Chtěl bych jim všem poděkovat, jezdit pod vlastním aplausem je neskutečné.
