Druhým pokusem v trojskoku dolétla v sobotu večer na Chalífově stadionu na 15 metrů a 37 centimetrů.
Jen 13 centimetrů od světového rekordu.
Bylo jasné, že ji nikdo nepřekoná. Vzala si venezuelskou vlajku, začala tančit, přes kameru poslala pusu domů. „Wow, nemám slov. Byl to dlouhý a hodně úspěšný rok,“ usmála se.
Když ale vzápětí přišla řeč na její zemi, okamžitě zvážněla.
„Moji lidé trpí a umírají. Ale jednou tenhle bratrovražedný boj musí skončit. Dneska jsem bojovala pro Venezuelu. Jsem šťastná, že jsem své zemi mohla udělat aspoň malou radost,“ prohlásila.
Nebojí se vyjádřit svůj názor.
Odsuzuje politické perzekuce a nebojí se přiznat k vlastní sexuální orientaci. Na sociálních sítích se hrdě hlásí k lesbické partnerce Rusmely Rojas, přestože ve Venezuele není registrované partnerství osob stejného pohlaví povoleno.
Pochází z šesti dětí. Vyrůstala na východu země v nuzném domečku se střechou ze zinkového plechu. „Když pršelo, střechou k nám zatékalo a v noci jsme se probouzeli celí mokří.“
Chtěla hrát volejbal, ale žádný trenér nebyl k dispozici. Místo toho začala skákat do výšky. V patnácti zvládla 181 centimetrů, v sedmnácti už vytvořila jihoamerický rekord v kategorii do 20 let – 187 centimetrů.
Brzy se propracovala do mládežnické reprezentace a měla s ní odjet na zahraniční závody. Coby nezletilá však potřebovala souhlas obou rodičů. A otec odmítl. „Přitom jsem chtěla, aby na mě byl hrdý,“ vzpomíná.
Až později našla u nevlastního otce podporu, získávala jihoamerické juniorské tituly. Díky tomu přidělili její rodině i lepší dům.
K trojskoku se dostala náhodou. Vyzkoušela si ho na jednom ze závodů a hned vytvořila národní rekord.
Venezuelanka Yulimar Rojasová se raduje z vítězství v trojskoku na mistrovství světa v Dauhá.
„Bylo to pro mě velké překvapení, protože já nic jako trojskok nedělala. Netrénovala jsem ho, neznala jsem techniku, jen jsem ho viděla v televizi,“ smála se.
V prosinci 2015 požádala na Facebooku o přátelství devítinásobného mistra světa, Kubánce Ivana Pedrosa. „Sním o tom, že mě budete trénovat,“ psala mu.
Vyšlo to. Pozval ji do svého centra v Barceloně, kde se hned zamilovala do fotbalového klubu a Lionela Messiho. Oželela Vánoce s rodinou a trénovala. „Mám v rukách diamant. Ta dívka nemá limity,“ brzy poznal legendární dálkař.
Krátce poté přelétla magických 15 metrů, z her v Riu vezla ve dvaceti letech stříbro. Pak už přišlo zlato z Londýna a letos obhajoba titulu. ¨
„Přiletěla jsem sem s touhou překonat světový rekord. Pokoušela jsem se o to při prvních třech pokusech, pak už byly mé nohy unavené a neodpovídaly tak, jak bych si přála. Ale i tak jsem zaznamenala druhý nejlepší výsledek v životě,“ radovala se, než odletěla do španělské Guadalajary, kde žije.
Domů se vrací jen párkrát do roka. S bodyguardem.
„Ale jednou se vrátím nadobro. A naše země bude zase vzkvétat, uvidíte.“
