„Lulu, zavez mě zpátky do Phoenicie…“ „Komu asi patří ty sudy?“ „… nikdo se nikdy nedoví, co v nich je.“ „Ach, mami, mami.“ Ale též: „Sundejte mi opatrně boty.“
Svoje poslední slova sípal 23. října roku 1935 smrtelně postřelený Dutch Schultz s námahou a nesla stopy blouznění. Zůstala však zaznamenána. A posléze se jim věnovala největší pozornost. Mělo se za to, že mohou naznačovat, kde nechal bohatství, které jeho kriminální byznys vynesl. Gigantické bohatství.
Narodil se v roce 1901 v Bronxu v rodině přistěhovalých Židů z Německa a se zákony se dostal do křížku už jako malý. Za mřížemi se poprvé ocitl v sedmnácti letech, bylo to však, nehledě na gigantické zločiny, jichž se dopouštěl později, jeho jediné věznění. Rozhodně ho nepřipravilo o apetit. Ještě za mřížemi si změnil jméno z Arthura Simona Flegenheimera na Dutche Schultze. Proč? Jeho rodné jméno prý bylo příliš dlouhé na novinové titulky. Ano, měl velké, frajerské ambice.
Začal zdola, jako vyhazovač v nočním klubu, díky svým násilnickým, bezohledným manýrům šel však v kriminálním světě rychle nahoru. Dělal bodyguarda nelegálnímu obchodu s alkoholem, poté se do něj zapojil přímo jako podnikatel. Nejprve v Bronxu, rozkročil se však i do Manhattanu. A když prohibice skončila, přesměroval podnikání na vymáhání výpalného.
Jeho kriminální firma však musela svádět boj o teritoria se skupinami mafiánských Pěti rodin, byznys se neobešel bez vnitřního vyřizování účtů. „Dutch Schultz tu vraždu provedl tak obyčejně, jako by se šťoural v zubech,“ popsal zabití jednoho ze Schultzových podřízených šéfem svědek.
Schultzovi se dařilo, jenže o to víc se o něj zajímala policie. A jeho neomalené násilnictví, bezuzdné, nezakrývané, nakonec překročilo i meze, které si pro sebe narýsovalo nejvyšší vedení americké mafie. Když Schultz plánoval zavraždit prokurátora, který po něm šel, mafiánští hlavouni mu nápad, který by ohrozil všechny kolem, zamítli. „Nepříčetnost,“ prohlásil o plánu šéf rodiny Bonanno.
Když rozzuřený Schultz gangsterskou schůzi opouštěl po šestihodinovém rokování se slovy „žádné vaše povolení nepotřebuju“, bylo zřejmé, že ho musejí zastavit násilím. A 23. října roku 1935 to také udělali.
Jenže šílený Schultz za sebou nechal hádanku, která mnohým nedává spát dodnes.
Rébus šíleného mafiána
V tušení, že na něj a jeho byznys stát natahuje ruce, totiž nechal zhotovit speciální vzduchotěsný a voděodolný trezor, do něhož se svým osobním bodyguardem Bernardem „Lulu“ Rosenkratzem a Martym Krompierem napěchoval výnosy ze svého kriminálního byznysu. O složení pokladu se samozřejmě jen spekuluje, měly v něm být paklíky tisícidolarovek, ale též dluhopisy, měl obsahovat diamanty i zlaté mince. Nebo také klenoty. Počítá se, že dnes by měl poklad hodnotu 130 milionů dolarů.
Nedotknutelný. Harlemského mafiána musel dostat do vězení prezident Jeho životní veletoč nemohl být větší. Býval drogovým lordem, všemocným vládcem Harlemu. Druhou část života strávil jako prodavač v supermarketu. Mezitím napráskal své kumpány, manželku i milenky. Za nevěru, drancování svého impéria. Nicky Barnes toho nikdy nelitoval. Protože změnil identitu, o jeho smrti v roce 2012 se média dověděla až teď. |
S „Lulu“ Rosenkratzem potom sejf odvezli na neznámé místo, prý na sever od New Yorku, a zakopali ho. Nikdy nikomu neřekli kde.
Zatímco zvěsti o zakopaném pokladu prosákly do New Yorku ještě předtím, než Schultzovi provrtaly kulky mafiánských zabijáků žaludek, slezinu, tlusté střevo a játra, s jeho smrtí začala pověst vábit jako magnet. Každé slovo, každý kousek surreálného haiku, které ze rtů blouznícího Chultze zachytil policejní stenograf, se najednou stávalo návodem, cennou informací.
Phoenicie, dluhopisy, prachy… Ale taky „lesy“, jejichž majitel „se nikdy nedozví, co je v nich zakopáno“. Vše dostávalo význam, přesněji řečeno spoustu významů, podle nichž se klikatily stezky pátračů. Nejen z řad mafiánů, ale i široké veřejnosti. A nejen jen pár měsíců po Schultzově smrti, ale dodnes.
Leckdo se nejprve snažil najít mapu, která má místo pokladu zaznamenávat. Podle jedněch ji namaloval sám Schultz, aby jako městský chlapík v přírodě při vyzvedávání pokladu nezbloudil. Podle jiné verze ji nakreslil nespolehlivý, upovídaný „Lulu“ pro svého kumpána Martyho Krompiera, předtím, než ho mafiánská „policie“ sejmula v Palace Chop House v New Jersey spolu s jeho šéfem Schultzem.
Cesty většiny hledačů mířily a stále míří do pohoří Catskills. S detektory kovu, plánky, metry, rýči a především mnoha sny. A se spoustou umanutých představ o lokaci pokladu, k nimž se dostali interpretacemi Schultzových posledních slov, střípků údajných svědectví a lecjak jinak.
Podle jedné verze se má poklad ukrývat poblíž skalní formace Ďáblova tvář, to proto, že ve smrtelné horečce Schultz mumlal o satanovi. Podle jiných jde úvaha správným směrem, odkazuje však na skálu zvanou Ďáblův náhrobní kámen, která je blíže městu Phoenicie. A právě tudy podle svědectví oba mafiáni projížděli, protože se prý v jeho centru stavili na oběd.
Podle jiných verzí má být poklad zakopán mezi dvěma piniovými stromy. To není právě přesné určení, protože jimi je celé pohoří obsypáno. Možná proto je podle jiných verzí do kůry jednoho ze stromů údajně vyryto X. Jiní hledači poklad hledají na Esopus Creek, další na linii mezi Mount Tobias a Panther Mountain.
Popravdě, v Catskills ho hledají docela všude. Nechávají za sebou díry v lesích i kolem silnic. Provozovatel tamního motelu jim svůj pozemek nabízel po podpisu smlouvy, podle níž v případě nálezu dostane podíl. Nechal toho, když si jeden z nadšenějších hledačů přivezl bagr a rozesel po pozemku hromadu kráterů.
Mnozí jejich úsilí odsuzují k neúspěchům. Místní poukazují na početné povodně, které se krajinou od třicátých let minulého století prohnaly. A které by bankovky a cenné papíry v té nejtěsnější ocelové schráně buď poškodily, nebo by celý trezor odnesly do vodní nádrže Ashokan Reservoir.
Odborník na gangsterský svět webu American.Mafia.com Allan May nedává celé zkazce o Schultzově pokladu víc šancí než povídačkám o tajném a nikdy nepotvrzeném švýcarském kódu Bugsyho Siegela nebo sklepě Al Capona, v němž se našly jen prázdné lahve od alkoholu.
„Myslím, že v tom není ani zbla smyslu. Určitě měl jiná místa, kde poklad uložit, než ho zakopávat do země,“ kroutí hlavou nad tím, proč by městský gangster jezdil se svým lupem kamsi do lesů.
Skeptické námitky však naopak nedávají smysl hledačům. Lovci pokladů tak dál míří do catkskillského pohoří a dál luští mafiánovo mumlání. Delirium ostatně nechává tak velký prostor hledání tajných významů. Copak asi mohou znamenat slova „Jsem dobrý preclík“ a „Jí jako malý ukecaný uzenář“?
