Al Capone (1899–1947): udělal z gangsterů džentlmeny
Jeho rodiče sice byli přistěhovalci z Itálie, on se ale narodil v New Yorku. A na svůj původ byl Alphonse Gabriel Capone velmi háklivý. Pokud byste o něm řekli, že je přistěhovalec z Itálie, daroval by vám úplně zdarma kulku do hlavy.
Už od mládí byl pruďas. Rodiče z něj chtěli mít kněze, to však Alphonse zrovna moc nebralo. Prvním gangem, v němž začal kariéru jako devítiletý, byli Jams Street Boys. V čele stál Johny Torrio, který v roce 1909 přesídlil do Chicaga a když tam po pár letech rozjel pašerácké obchody, poslal si pro Ala coby svou pravou ruku. Takhle to ale dlouho nezůstalo. Nikdo neví, co se s Torriem stalo, jisté však je, že Capone se po jeho zmizení dostal do čela největšího chicagského gangu.
Na konci dvacátých let mu celé město leželo u nohou. Úplatky bral každý, od policistů přes politiky a soudce až po starostu. Jeden městský radní prohlásil: "Chicago je jedinečné. Je to jediné naprosto zkorumpované město v Americe." Během jediného týdne v roce 1919 tam došlo ke 250 loupežím, každou hodinu vyloupili ve městě banku nebo obchod.
Chicago bylo střediskem organizovaného zločinu a Al se stal jeho vládcem. Kdo se mu postavil, zmizel.
Zdaleka ne všichni ho ale nenáviděli. Capone se snažil dostat lidi na svoji stranu všemi možnými způsoby, zejména za velké krize ve třicátých letech. Otevřel i vývařovnu pro chudé, kde každý den nakrmili pět tisíc lidí.
Al vlastně vytvořil gangstery takové, jaké známe z filmů. Před jeho nástupem k moci to byli špinaví, neoholení vandráci v rozervaných hadrech. To Al Capone nařídil, že se všichni jeho hoši musí oblékat stejně jako on, říkat pane a dvakrát denně posilovat, aby neztratili formu. Jeden z jeho nohsledů o něm řekl: "Velkej šéf najímá jen samý džentlmeny."
Ale ani šéf nebyl nedotknutelný. V dubnu roku 1930 vydalo Chicago seznam veřejných nepřátel a Al na něm byl na prvním místě (na druhém byl jeho bratr Ralph). Past nakonec sklapla v podobě žaloby za krácení daní. Nepomohlo ani to, že mafián nechal podplatit všechny členy poroty. Prozíravý soudce je na poslední chvíli vyměnil.
Jeho zločinecká kariéra skončila 24. října 1931, kdy ho poslali na jedenáct let do vězení. Od roku 1934 si trest odpykával v Alcatrazu. Odtud byl o pět let později propuštěn jako zlomený muž s rozvinutou syfilidou, která se projevovala demencí. Do Chicaga se už nikdy nevrátil, zemřel v roce 1947 na zástavu srdce.
Bugsy Siegel (1906–1947): úspěšnější zabiják než podnikatel
Už jako malý věděl, že nechce dopadnout jako jeho otec: dennodenně se dřít za pár centů, mít malý domek, ženu, děti a psa. Benjamin "Bugsy" Siegel chtěl něco víc a také to dostal.
Ve svých devíti letech se bavil tím, že zapaloval drožky trhovcům a účastnil se bitek, dva roky nato poprvé vytáhl nůž. Později se seznámil Meyerem Lanskym a rovnýma nohama skočil do světa organizovaného zločinu. Vymáhal peníze za ochranu, kradl auta a nevyhýbal se ničemu, za co dostal zaplaceno.
O peníze mu ale ani tak nešlo, pro něj bylo nejdůležitější, že ho to bavilo. V zásadě byl psychopat s násilnickými sklony. Říkalo se o něm, že nezná strach a neodpouští chyby. Když se schylovalo k přestřelce, byl Bugsy první, kdo vytáhl zbraň a bez váhání udělal ze svých nepřátel řešeto. Lansky o něm jednou řekl: "Benny v boji nikdy neváhal. Byl ještě rychlejší než horkokrevní Sicilané. Zbraň vytáhl vždy jako první. Nikdo nereagoval rychleji než Benny."
Po nějakém čase se Bugsy a Lansky spojili s dalšími legendami mafiánského podsvětí Lucky Lucianem a Francem Costellem. Zatímco oni operace řídili, Bugsy byl pěšák, který je vykonával.
Bohužel ale příliš horkokrevně. Oddělal tolik lidí, že mu zakrátko šel po krku celý New York a on se musel přestěhovat do Kalifornie. Ani tam se neměl špatně. Seznámil se s celou řadou vlivných lidí, mimo jiné i s Gary Cooperem, vydíral filmová studia i herce a přivydělával si pašováním drog z Mexika do USA.
V roce 1945 opět zvedl kotvy a zamířil do tehdy neznámého Las Vegas. Zatímco se celý svět vzpamatovával z druhé světové války, on koupil rozestavěné kasino, aby ho dokončil a přidal k němu relaxační komplex s bazény, restauracemi a luxusními hotelovými pokoji. Svůj sen nazval Flamingo, po jedné ze svých milenek.
Projekt byl dokonalý, nápady skvělé, mělo to jen jedinou vadu: Bugsy byl hlupák. Celý život vydíral a vraždil lidi a s vedením stavby neměl nejmenší zkušenosti. Jeho dodavatelé to moc dobře věděli a klidně mu dvakrát třikrát prodali stejný náklaďák s materiálem. Původních 1,5 milionu dolarů, které měl komplex stát, narostlo na 6 milionů a stále nebylo hotovo. Mafiáni, kteří do projektu vrazili své peníze, mu přesto dali druhou šanci.
Kasino otevřel dva dny po Vánocích roku 1946. Jenže obrovská akce skončila katastrofou. Bugsyho projekt byl příliš daleko od okolních měst, místní o ruletu neměli zájem, počasí nestálo za nic, hotelové pokoje nebyly dostavěné a hráči si odnášeli výhry jinam.
Flamingo skončilo a Bugsy s ním. Tentokrát byl verdikt mafiánských pohlavárů jasný. Bugsy musí být odstraněn. Úkol splnil najatý vrah 20. června 1947. Do domu neúspěšného podnikatele, ale šikovného zabijáka se neodvážil vtrhnout, do Bugsyho vystřílel čtyřicet kulek zvenku skrze okno.
Bugsy skončil, ale jeho sen přežil. Flamingo se později znovu otevřelo a kolem něj vyrostlo největší hráčské doupě světa. Znáte ho pod jménem Las Vegas.
Lucky Luciano (1896–1962): mafián, který pomáhal spojencům
Jméno Al Capone sice má zvuk, ale nejdůležitějším gangsterem byl italsko-americký mafián Charles "Lucky" Luciano.
"Není rvačky, do níž se nepustí. Začíná s tím už ve třech letech. Roste pro šibenici!" říkali o něm sousedé a měli pravdu. Charles už jako malý vybíral od svých spolužáků peníze za ochranu a bil je. I ke své přezdívce Lucky přišel díky rvačce. Dostal pořádnou nakládačku od pochopů bosse Salvatora Maranzana a do nemocnice ho přivezli v kritickém stavu s řeznými ranami v obličeji a na krku. Lékaři ho odepsali, jenže Lucky měl štěstí a dostal se z toho.
Byl vždy cílevědomý a bylo nesnadné dostat se mu na kobylku. Na vlastní kůži to zjistil i Don Maranzana, nejmocnější gangster tehdejšího New Yorku. Lucky byl jeho pravá ruka, když ale jeho vliv rostl, rozhodl se šéf svého korunního prince odstranit. Luciano si však dokázal dát věci dohromady a předběhl ho. Dona zastřelili jeho chlapci převlečení za bankovní úředníky a Lucky Luciano se dostal do čela obávané Cosa Nostry.
A pod jeho vedením brala stará pravidla za své. Modernizace! Mafie už nebyla jen pro Sicilany, přidali se k ní i irské a židovské gangy. Luciano zrušil titul capa di tutti capi (šéf šéfů) a nahradil ho decentralizovanou strukturou rozdělenou podle rodin a jejich sfér vlivu. Nejvyšším orgánem se stala komise skládající se z bossů rodin.
Vše mu vycházelo až do roku 1936, kdy byl zatčen za kuplířství a odsouzen na 30 až 50 let vězení. Během druhé světové války ho ale čekal velký návrat. Američané totiž připravovali vojenské vylodění na Sicílii, chyběly jim ale kontakty. Lucky by to mohl zařídit. Znal přece sicilskou a italskou mafii – a ty měly s Mussolinim kvůli represím, kterých se jim od něj dostalo, nevyřízené účty. Luciano se stěhoval do fešáckého kriminálu, odkud po telefonu a rádiu pomáhal se svými zaoceánskými přáteli připravit spojeneckou invazi. A mafiánské pomoci údajně využívaly Spojené státy během války i po ní i k tomu, aby potlačily komunistický vliv v italských dělnických organizacích, jehož se bály.
V roce 1946 je Lucky propuštěn a odlétá tedy do Neapole, kde nabírá druhý dech a vytváří největší síť na pašování heroinu. Víc a víc se mu ale stýská po Americe. V lednu 1962 si tedy koupí letenku za velkou louži. Ještě před tím, než nastoupí do letadla, do sebe kopne dvojitou whisky a pod náporem mozkové mrtvice padá mrtvý k zemi. Do své milované Ameriky se dostal v zinkové rakvi.
mafiánská čest a pravidlaNikdy nic nevyzradit poldům. Pravidlo číslo jedna, které dodržoval každý gangster s kouskem cti v těle. Když zemře kámoš nebo nepřítel, pár dní se neholte. Strništěm dáváte najevo soustrast. Nikdy nezastřelte nepřítele v přítomnosti ženy. Počkejte, až odejde. Šetrnější je oddělat nepřítele po mafiánsku tj. zezadu kulkou do hlavy. Než se členové sicilského zabijáckého komanda vydají někoho oddělat, vymění si "polibek smrti". Kámoše vždycky pomstěte. Zvlášť poslední pravidlo se dodržovalo bez výjimek. Jednou se stalo, že chicagskému gangsterovi praskl při projížďce na koni třmen. Gangster spadl a kůň ho ukopal k smrti. Za pár dní si koně vypůjčili dva jeho kamarádi, odvedli ho na místo nehody a tam ho dvakrát střelili do hlavy. |
