„Dvě vyhrané etapy, první a druhé místo celkově, bodovací soutěž a týmová soutěž. A navrch krásné gesto od Daryla (Impeyho), který pomohl vyhrát poslední etapu Lucasovi (Hamiltonovi),“ mohl spokojeně bilancovat šéf týmu Mitchelton-Scott Matt White.
Už před startem se závodníci australské stáje otevřeně přihlásili k roli favorita. Žádné zdvořilostní tanečky, cíl byl vítězství, přitom na startu byla i další stáj kategorie WorldTour Bora-Hansgrohe. „Přijeli jsme sem s velkými ambicemi, ale s týmem, který jsme vybrali, byly realistické. Bylo skvělé mít kolem tak motivovaný tým a cítit od každého tolik podpory,“ uvedl pro web stáje Jihoafričan Daryl Impey, který dovezl žlutý dres až do cíle.
Mitchelton-Scott přijel s velmi silnou sestavou v níž převažovali jezdci z letošní Tour de France a také kvalitní časovkáři, díky kterým šel do vedení už po úvodní týmové jízdě proti chronometru.
„Žádný jiný tým nejel na špici ani metr“
V dalších dnech museli odrážet útoky všech ostatních stájí. Jakýkoliv únik museli sjíždět sami a povětšinou nechali uprchlíkům před sebou kontrolovaný náskok. V pravou chvíli ho pak zlikvidovali a přivezli své lídry do finiše na tom nejlepším místě. Díky bonifikačním vteřinám za místa na stupních vítězů si pozorně hlídali žlutý dres.
„Pokud jde o to, jak jsme jezdili jako tým, bylo to neuvěřitelné,“ cenil si White. „Všichni věděli, že jsme favorité, a tak se na nás dívali ve všech třech etapách. Žádný jiný tým za tři dny nejel na špici ani metr, jen naši chlapci,“ vypíchl.
Přesto byl boj o vítězství zásluhou malých rozestupů otevřený až do konce a rozhodovalo se na závěrečných okruzích kolem Šternberku, přesně jak věštil šéf stáje Elkov-Author Vladimír Vávra. Nejprve zkusil zaútočit Andreas Schillinger z Bory, ale při druhém výjezdu po strmých kostkách kolem šternberského hradu ho první skupina znovu spolkla.
V posledním okruhu, kdy už měli všichni v nohách přes tři a půl tisíce výškových metrů z jesenických sedel, nastoupil na stejném místě Michael Kukrle, a když poodjel ostatním o deset metrů, vypadalo to, že stejně jako loni míří za vítězstvím ve městě, jež má napsané v rodném listě. Jakmile se však na konci prudkého kostkového úseku otočil, měl za kolem znovu přilepeného Impeyho s Hamiltonem a Felixe Grosschartnera z Bory.
Kukrle: Lépe to nešlo
V tu chvíli bylo jasné, že jen mezi nimi se rozhodne o vítězi etapy. „V posledním kole jsme byli vepředu čtyři, z toho dva z Mitcheltonu. Byli opravdu supersilní,“ uznal Grosschartner, který nakonec skončil až jako čtvrtý.
Kukrle ještě zkusil nástupem pět set metrů před cílem soupeře zaskočit, ale nakonec projel cílem se zaťatou pěstí jako první Hamilton a s úsměvem na rtech za ním Impey. I finiš si zrežírovali dokonale. „Vítězit není nikdy snadné, ale s oddaným týmem je možné cokoliv,“ pochvaloval si Impey.
„Myslím, že jsem to lépe udělat nemohl,“ přemítal Kukrle, kterého třetí místo posunulo k bronzu i v celkovém pořadí. „Mitchelton tu měl extrémně silný mančaft i do kopců a lidi z Tour de France. Přišlo mi, že sem přijeli zatrénovat, aby získali trochu vytrvalost,“ pousmál se.
Elkov-Author však mohl být se svým vystoupením také spokojený, kromě Kukrleho měl v desítce ještě šestého Jana Bártu, sedmého Jakuba Otrubu, jenž získal bílý dres pro nejlepšího mladíka, a osmého Karla Hníka. Navíc se blýskli v týmové časovce druhým místem s minimální ztrátou šestnácti sekund. „S naším výkonem jsem maximálně spokojen a chci pogratulovat Michaelu Kukrlemu, který ve světové konkurenci na letošní Czech Tour skvěle obstál. Opět jsme ukázali, že nemáme problém jet s těmito týmy a dosahovat na přední umístění,“ uvedl ředitel týmu Vladimír Vávra.
Nápad u druhé sedmičky
Letošní Czech Tour nabídla zajímavou podívanou a znovu se posunula o malý kousek dál. Časovkou v Ostravě přišla k cyklistickým fanouškům až před jejich dveře, k osvědčené jesenické etapě přidala nově beskydskou a spolu s rovinatější druhou hanáckou etapou vytvořila promyšlený mix, který, jak je vidět, může zaujmout i velké stáje kategorie WorldTour. „Není to největší závod v našem kalendáři, ale stejně tak je důležitý způsob, jakým zvítězíte. Navíc pěkně vyplnil mezeru klukům po Tour de France a dobře nás naladil na další závody, které nás čekají,“ pochvaloval si White.
Účast hvězd musí být podložená i startovným, podle ředitele závodu Jaroslava Vašíčka však zahraniční výpravy oceňují i krátké dojezdové vzdálenosti. „Vždycky jsou v první řadě peníze, ale také dokážeme nabídnout nadstandardní ubytování v olomouckých hotelech, s jakým se na závodech zase tak často nesetkávají. Nejdál to mají na etapu sto kilometrů, většinou ale do dvaceti třiceti kilometrů, a to jsou velmi příznivé vzdálenosti. Závodníci si tedy odpočinou a jsou pořád na jednom pokoji,“ vypíchl Vašíček.
Ve sportovním prostředí má i dost odpůrců a sám nechodí pro ostrý názor daleko. Nelze však zpochybnit, že vydupal z prachu dva největší etapové závody u nás se zvukem i v zahraničí. „Je to rok od roku těžší, ale kolektiv lidí je zkušený, a věřím, že půjdeme ještě dál,“ přemítal a při tom i zavzpomínal na začátek. „V roce 2008 jsem dostal od Českého svazu cyklistiky za úkol vypracovat a obnovit Závod míru. Ta myšlenka se neuskutečnila, svaz mi za tu práci dokonce ani nezaplatil, ale při druhé sedmičce dobrého vína jsem řekl, že uděláme Czech Tour,“ směje se muž, který v mládí sám závodil za Uničov.
