A další osobák! Tlak mám ráda, říká Šedivá, záskok za oštěpařské hvězdy

Bydhošť (Od našeho zpravodaje) - Atmosféra týmových soutěží jí letos svědčí. Na Evropských hrách v Minsku, kde se rovněž konal závod družstev, si 27letá oštěpařka Irena Šedivá vylepšila osobní rekord na 61,03 metrů a nyní při mistrovství Evropy družstev v Bydhošti na 61,32. Bylo z toho pro svěřenkyni Jana Železného třetí místo a velmi povedený záskok za zraněné hvězdné duo Barbora Špotáková - Nikola Ogrodníková.

Oštěpařka Irena Šedivá v Bydhošti.

Spokojenost je tedy na místě, ne?
No, s postupem času asi budu spokojená. Třetí místo beru, i když druhé místo by bylo ještě lepší.

To by znamenalo předstihnout Polku Andrejczykowou a vylepšit si osobní rekord ještě o další dva metry.
Což je pravda, ale uprostřed závodu to až takhle nevnímám. Byla jsem během závodu před Polkou, pak mě ve třetí sérii přehodila. V tu chvíli prostě chcete tu holku před vámi zase porazit a neřešíte, o kolik metrů vám utekla a jestli na takový výkon máte nebo nemáte. Nedá se nic dělat, druhé místo jsem neudržela, tak snad příště.

Jaké bylo zaskakovat za dvě zraněné úspěšné reprezentantky?
Asi tu diváci čekali Báru nebo Nikču, tak jsem lidi nechtěla zklamat, aby byli spokojení, že i ta třetí z Česka umí něco předvést. Jsem pyšná, že u nás máme dvě takhle skvělé oštěpařky. Pomáhá mi, že musím doma bojovat o to, abych se někde s nimi mohla poprat o dobrý výsledek. Je to mnohem lepší, než kdybych byla s výkonem 57 metrů v Česku nejlepší. Rozhodně si takovou situaci užívám.

Čeští atleti se zatím zachraňují v superlize ME, Hejnová vyhrála

Sobotní výsledky

Pokud si vzpomínám, hodně jste si užívala i loňské mistrovství Evropy v Berlíně, kde jste se poprvé probojovala do užšího finále a skončila sedmá. Už jste si na tak velké akce zvykla?
Myslím, že ne, jsem pořád strašně nervózní, když jdu na plochu. Ale já mám tlak fakt ráda, mě to baví. Tuhle nervozitu nikde jinde než na takhle velkých soutěžích nezažijete, a je to moc fajn.

Druhý osobní rekord v průběhu dvou měsíců je důkazem, že forma jde neustále nahoru?
Cítím se tak, jenže házím tam ten oštěp, jak my atleti říkáme, takříkajíc do kýble. Ani teď nebyla technika dokonalá. Přála bych si, aby mi jeden hod opravdu uletěl a abych se netrefovala pořád kolem šedesátky. Snad na to mám a povede se mi to.

Od ostrého A-limitu pro mistrovství světa v Dauhá vás tady dělilo jen 18 centimetrů. Jak moc na něj teď myslíte?
Určitě mě to mrzí, že jsem ho nehodila, ale víc mě mrzí, že jsem neudržela v závodě druhé místo a nepřinesla týmu ještě nějaký bod navíc. A limit pro Dauhá... Já věřím, že ho ještě někde dám.

Kde se budete pokoušet?
To ještě musíme s trenérem probrat, bude pár mítinků v Česku, něco vymyslíme a snad se zadaří. Zatím jsme ani další závody moc neprobírali a soustředili jsme se na tenhle.

I kdybyste se už před světovým šampionátem nezlepšila, mohl by výkon 61,32 stačit na pozvání IAAF do Dauhá, až se budou doplňovat závodnice do celkového počtu startujících, nemyslíte?
Je to zatím v tabulkách dost natěsno a radši si to ani nechci říkat, radši budu makat a pokoušet se hodit áčkový limit a nespoléhat se na béčko. Samozřejmě, že i tuhle možnost někde v hlavě mám, ale snažím se ji vytěsnit.