Loni, v 31 letech, byla dvojnásobná mistryně světa Zuzana Hejnová ve stavu atletického rozkladu. „Ráno jsem nemohla vstát, chodila jsem strašně a z představy, že mám běhat, se mi dělalo zle. Takhle na hranu se už dostat nechci.“
Letos je nad překážkami nejlepší Evropankou. Achilovky ji nebolí. A ráno dokáže vstát normálně.
Po všem, čím jste si loni prošla, jaký je to pocit?
Je to velký posun. Nelítám v oblacích, protože vím, že každou chvíli se to může zase zvrtnout. Ale právě proto si každý dobrý trénink i závody hrozně užívám. A zároveň na ně chodím s velkou pokorou.
To zní jako vážit si každého dalšího dne.
Já to tak v životě mám. V atletice jsem dlouho nad podobnými věcmi nepřemýšlela. Až postupem let jsem se poučila.
Od roku 2005 jezdíte na dospělé světové šampionáty. Dlouhých patnáct let!
Jo, teď jsem si spočítala, že Dauhá bude mé osmé mistrovství světa. Zní to šíleně. Hrozně rychle to uteklo. Vlastně nedávno jsem byla v Helsinkách 2005 nejmladší z týmu. A teď jsem skoro nejstarší. Ve čtvrtek jsme tu přišly do jídelny a trenérka mi říká: Dorazila druhá část týmu. Já se podivila: A kde jsou? Byly tam mladé české běžkyně, které jsem vůbec neznala.
Jak ten čas letí. Zuzana Hejnová si spočítala, že letos se chystá na své už osmé mistrovství světa. "Vlastně nedávno jsem byla v Helsinkách 2005 nejmladší z týmu. A teď jsem skoro nejstarší," povídá na hotelu v Bydhošti. Dnes tu chce vyhrát překážky na ME družstev. https://t.co/dgJYsInA0W
Co máte v 32 letech na atletice nejraději?
Závody. Když se vám závod povede, je to droga. Pak chcete víc a víc, závodit znovu a znovu.
Loni vám ta droga chyběla.
To bylo hrozné trápení. Na Evropě jsem řekla: Končím, nemá smysl dál se trápit, dám si dlouhé volno.
Během něj jste přemýšlela? A o čem?
Co udělat, aby mě achilovky a tělo přestaly bolet. Chtěla jsem jít do další přípravy zdravá, ne poloviční, jinak by to nemělo smysl. Potom jsme začaly hodně zvolna. Po dvou měsících zcela bez běhání jsem do tréninku ani nemohla hned naplno zase skočit. Tak jsem nejdřív jen chodila, jezdila na kole a dělala rehabilitační cviky. Taková skladba mi prospěla i tím, že jsem pak nebyla zničená hned od začátku sezony.
Před rokem jste si posteskla, že máte nedostatečné zdravotní zabezpečení. Je to letos lepší?
Český svaz se snaží, ale pro mě je v mém věku důležité chodit skoro každý den na masáž a fyzioterapii. Což mi nikdo není schopný dát. I proto jezdím na soustředění do Afriky.
Kvůli fyzioterapii?
Jsou tam dobré podmínky a taky skvělá místní fyzioterapeutka, která mě umí udržet zdravou. Teď se mi nabídla a byla u mě tři týdny i v Česku. Ale musela jsem si ji zaplatit ze svého, na svazu už nebylo nic.
Protože z balíčku na přípravu jste vše vyčerpala?
Právě, utratily jsme ho na jarní soustředění. Tak jsem si teď zaplatila nadstandardní péči. Musíte pro úspěchy i něco obětovat. Věřím, že i díky tomu jsem letos pořád zdravá.
Zuzana Hejnová (vlevo) s trenérkou Danou Jandovou v ochozech londýnského stadionu.
Taky jste nejrychlejší v Evropě. Ale co svět? Dá se na šampionátu v Dauhá prorazit především čtyřčlenná americká hráz?
To je otázka. Ale letošní mistrovství bude strašně specifické. Kdo ví, jak jim do října vydrží forma.
Nikdy se na tak pozdní vrchol neladilo.
Žádný trenér přesně neví, jak formu letos načasovat, všichni zkoušejí. Američanky měly situaci těžší tím, že prvním vrcholem sezony pro ně byla teď nominace při mistrovství USA. Už jsem je několikrát i porazila, neberu to tak, že jsou neporazitelné.
Jak se vám zamlouvá katarské Dauhá coby dějiště šampionátu?
Mojí vysněnou destinací není. Při halovém mistrovství světa tam bylo strašné vedro venku a od klimatizace strašná zima v hale. I teď bude stadion klimatizovaný. Do olympijského Tokia se rozhodně těším víc.
Tam skončíte?
Nikdy nevíte. Dřív jsem kariéru plánovala na čtyřleté cykly, teď ji beru z roku na rok. Třeba dám po olympiádě ještě jednu halovou sezonu.
Co vám atletika nejvíc bere?
Volný čas. Nemůžu se tolik věnovat rodině, kamarádům, jiným zálibám.
Až ho po kariéře budete mít, co podniknete?
Budu cestovat. Vyrazím na dovolenou třeba v dubnu a nebudu řešit, jestli tím nenaruším sezonu. Můj sen je jet na Nový Zéland. Ale na to potřebujete tak dva měsíce. Taky si dopřeju různé sporty, které teď nejsou vhodné. Nemůžu jít kdykoliv na inliny, zahrát si beach nebo odjet na lyže. I když je miluju, tak pokud se na sjezdovky dostanu jednou za rok, je to moc. Ale nestěžuju si. Sport mi na oplátku dává spoustu nádherných chvil.
Vystřídala jste řadu trenérů. S Danou Jandovou jste si teď sedly?
Jo, rozumíme si, jsme opravdu dobré kamarádky.
To jste potřebovala? Víc kamarádku než přísného kouče?
I to se mění s věkem. Každý z mých trenérů byl jiný a něco mi dal. Dřív mi víc vyhovovalo, když za mnou kouč stál a přesně mi určoval, co mám dělat. Teď mám raději přátelský vztah. Taky se víc řídíme pocity.
Barbora Špotáková, vaše spolubydlící na velkých akcích, si pochvaluje, že ji nabíjíte energií. Jak to provádíte?
To je vzájemné, Barča mi taky dává energii. Můžeme se bavit o všem, známe se, přijdeme na pokoj a hned víme, která kde bude spát, nerušíme se. Všechno je, jak má být.
Posteskla si naopak, že mladé generaci atletů příliš nerozumí.
Ta generace je jiná než my. Všichni žijí sociálními sítěmi, k čemuž je nutí okolní život. Raději hledí do mobilů, než aby se bavili spolu.
Vy naopak milujete syrový, opravdový život?
Zrovna jsem u večeře seděla s Romčou Maláčovou (tyčkařkou) a hodinu jsme si povídaly. Je to stokrát lepší než si s někým psát na Instagramu. Já vím, že v dnešní době bez toho ti mladí nemohou být, že si tam hledají své virtuální partnery. Ale připadá mi, že tak nežijete život normálně. Já se o to snažím, i když i já jsem na Facebooku a Instagramu.
Už máte plán pro život po kariéře?
Ne. Něco naplánujete a pak je stejně všechno jinak. Určitě chci mít rodinu.
Vaše dětská atletická akademie, kterou příležitostně pořádáte, může být i vaší budoucí profesí?
To bych si přála. Rozšířit ji a udělat z ní práci, která mě naplní a přinese mi i nějaké peníze.
Stát se trenérkou dospělých atletů vás neláká?
Ani ne, to bych prožívala znovu něco podobného jako závodnice, což si neumím představit. S dětmi mě to baví. Raději zůstanu u nich, budu pro ně vymýšlet kempy a jednou třeba povedu dětskou skupinu.
Až budete jednou mistrovství světa sledovat jen doma u televize, jak si budete připadat?
Asi mi to bude líto. Ale pak si řeknu: Objezdila jsi toho tolik, nemůžeš být závodnicí až do smrti.
