Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvMiloslav Černý, který nedávno vzbudil pozornost české veřejnosti tím, že přes noc odstranil graffiti z Karlova mostu, přiznal exkluzivně pro server iDNES, že v minulosti spáchal dvojnásobnou vraždu. Dostal 17 let a odseděl si 11,5 roku. V rozhovorech působí velmi vyrovnaně a jako skutečně napravený muž.
Začlenit se zpět do společnosti však není jednoduché. „Výstupu z vězení se říká druhý trest,“ řekla Kabátová. Podle ní je návrat mezi lidi dokonce psychicky náročnější, než samotný pobyt ve vězení. Během trestu se často zpřetrhají rodinné vazby, obtížné je taky získat důvěru lidí a překonat předsudky.
Propuštěný z věznice odchází s penězi, které zpravidla stačí jen na dopravu a nějaké jídlo. Člověk bez rodiny pak musí několik měsíců nějak vyžít, než dostane první výplatu či sociální dávky. V období nízké nezaměstnanosti sice poptávají firmy do dělnických profesí i pracovníky se záznamem v trestním rejstříku, na jinou pozici však bývalý kriminálník dosáhne jen těžko.
Návrat je náročný i mentálně. Podle Černého má propuštěný pocit, jako by měl napsáno na čele, že byl odsouzen. Bývalý vězeň pak často trpí jakýmsi stihomamem. Bojí se, že udělá něco, čím prozradí, že byl ve věznici, stydí se za to. „Je pochopitelné, že ta recidiva je pak taková, jaká je,“ řekl Černý.
Dodal, že sám měl podporu rodiny, která mu po propuštění pomohla. Jinak by mohl vyhledat pomoc například sociálního kurátora, který vězně často navštěvuje ještě během výkonu trestu.
Rozdělení „my a oni“
Spolu s Miloslavem Černým přišla do studia Gabriela Kabátová, ředitelka spolku Mezinárodní vězeňské společenství. Programy spolku pomáhají vězňům po propuštění třeba s nakoupením nového oblečení. „Lidé se zpočátku neumějí rozhodovat, odvyknou si cokoliv dělat bez povolení. Ptají se třeba spolustolovníků v restauraci, jestli smějí jít na toaletu,“ vysvětlila Kabátová. Důležité podle ní je nedělit společnost na „my a oni“.
„70 procent zločinu je latentní kriminalita, která se nikdy nevyřeší, kterou nikdo neoznámí,“ řekla. Snaží se v programech dodat vězňům víru, že i jejich život je hodnotný. Důležitý je přitom pohled společnosti.
„Celá společnost si zaslouží, aby se pracovalo s lidmi, kteří něco provedli. Jinak, jak se říká, vyjde člověk ještě horší, než přišel,“ vysvětlila Kabátová. Oceňuje takzvanou restorativní justici. Ta funguje způsobem, kdy oběť zločinu sama řekne, jak by jí mohla být škoda nahrazena. „Dát mu naději, přijít tam a říct, máš hodnotu.“
O něco podobného se snažil i Černý. Oslovil pozůstalé, jelikož doufal, že by to mohl být jakýsi počátek jeho psychického uzdravení. „Nebyl jsem úspěšný. Probační služba respektovala přání pozůstalých, aby nebyli kontaktováni,“ vysvětlil. Dokonce skrz službu vznikla domluva, kdy se střídá s příbuznými u hrobu bývalé manželky.
Psychologická pomoc
Vězeň se může zapojit do různých programů, které ve vězení fungují a zaměřují se na mentální zdraví. „S psychiatrem to je na základě doporučení od doktora, s psychologem na základě žádosti,“ řekl Černý. Nápomocní jsou však podle něj i někteří běžní zaměstnanci vězeňské služby, kteří mají pro vězně pochopení. Systém je však přetížený a nejsou dostatečné kapacity.
Svou roli mají i neziskové organizace, které do vězeňských zařízení dochází. Klíčové podle Černého je, že jejich zaměstnanci nejsou natolik zahlceni vězeňskou kulturou.
Vězni bydlí v obrovských ložnicích, kde jich je někdy i více než deset. Nemají takřka žádné soukromí. „Ponorka je to nejhorší, co vás v tom vězení může potkat. Největším trestem pro mě bylo, že jsem musel být na pár metrech čtverečních s dalšíma jedenácti lidma,“ řekl Černý.
Smyslem odnětí svobody podle něj není to, aby se měl vězeň v průběhu vykonávání trestu co nejhůř. Cílem by mělo být, aby si trestanec uvědomil, co bylo s jeho předchozím životem špatně. „To nejzásadnější je, že vězení není pomsta společnosti, je to snaha o nápravu,“ řekl Černý. Špatné podmínky v průběhu výkonu trestu podle něj můžou vést k recidivě. Popsal případ muže, jehož psychické posudky byly po dvaceti letech ve vězení horší, než v době nástupu. „Za pět let ten kluk z vězení vyjde a bude z něj člověk, který nesnáší celou společnost,“ dodal.
„Jsem přesvědčen o tom, že české vězeňství má své mezery,“ řekl. Ty vidí hlavně v přetížení systému. Dodává však, že člověk, který nastoupí s touhou se zlepšit, příležitost dostane.
Černý vyprávěl, že rok po propuštění zachránil dva lidské životy. V Anglii pár dvanáctiletých dívek, které spadly do vody a topily se. „Nepochyboval jsem o tom, že od pána Boha dostanu šanci alespoň část toho svinstva ze sebe smýt,“ řekl Černý, který je křesťan. K víře se podle Kabátové obrátí více vězňů.
Studium ve vězení
Během pobytu ve vězení Černý vystudoval gymnázium, získal několik výučních listů, absolvoval několik rekvalifikačních kurzů a studoval Teologickou fakultu Univerzity Karlovy. „Když už tam musíte být, tak ať vám to k něčemu je. Já nesmírně lituji toho, za co jsem byl ve vězení. Ale nelituji toho, že jsem tam byl, protože to člověku může přinést obrovský posun v životě, zejména sociálně a intelektuálně,“ řekl Černý.
Možnost nápravy a změny k lepšímu prý ve vězení je, záleží však na každém jednotlivci, jak se k tamnímu pobytu postaví. „Pokud má někdo dnes v českém vězeňství zájem na sobě pracovat, tak škála odborníků od sociálních pracovníků, psychologů po pedagogy je tak široká, že příležitost dostane,“ dodává.
