Před patnácti lety přišel Bičánek do Znojma z Ameriky, kde roční pauzu v kariéře věnoval nejen tréninku, ale i práci na stavbách. Na jihu Moravy se restartoval tak, že nejvyšší soutěž hrál dalších 12 let, než brusle v roce 2016 po sezoně v Karlových Varech pověsil na hřebík.
Letos se začal věnovat pro změnu stolařině, konkrétně ve firmě společně se svým otcem vyrábí dřevěné krabice na přepravu schodišťových systémů pro vozíčkáře.
A jen tak mimochodem se zase chystá hrát hokej ve Znojmě – i když to bude jenom na jeden zápas, a to 25. července hvězdně obsazená exhibice za účasti Davida Pastrňáka, Patrika Eliáše, Jaromíra Jágra, Tomáše Vokouna a dalších osobností současné či nedávné NHL.
Že by na 44letého Bičánka znojemský led znovu zafungoval jako ozdravná lázeň, ze které by vyšel s novou chutí do hokeje?
„Že bych znovu hrál, tak to můžu vyloučit, vždyť mi bude 45 let,“ opáčí oblíbený zadák, který dres Orlů oblékal pět sezon, pak s nimi v rámci prodeje extraligové licence přešel do Brna a za Kometu tam nastupoval další čtyři roky.
Teď je zpět doma v Uherském Hradišti, užívá si civilního života a vycházek se svými výmarskými ohaři a říká: „Jsem rád, že na zimák nechodím. Hokej mi nechybí.“
Znojmo a Brno jsou moje srdcovky, říká veterán
Radim Bičánek patří k těm sportovcům, kteří když se rozloučí na vrcholové úrovni, už nepokračují vůbec. „Na bruslích jsem nestál dlouho,“ říká. O tom, že by si zkusil třeba krajský přebor, který hrají třeba Pavel Mojžíš nebo Miloslav Gureň, neuvažuje. Ani trenérské béčko zatím neplánuje využívat. „Konečně jsem doma na zahradě. Deset let mám barák a skoro jsem v něm nebyl. Nejlepší je normální život, vyhovuje mi to,“ říká.
Den si od začátku tohoto roku řídí podle pracovní doby. „Chodím normálně do práce. Když si všimnete třeba v paneláku schodišťových systémů pro vozíčkáře, které je vyvezou nahoru, tak právě na ně my vyrábíme krabice, v nichž se dávají do letadla nebo do kamionu a přepravují se. Systémy se posílají do celé Evropy, každá bedna je originál. Dostaneme rozměry a vyrábíme je. Mám takovou střílečku na hřebíky, bednu smontujeme a pošleme ji dál,“ líčí Bičánek.
„Dřevo jako materiál mi voní. Taťka s ním pracoval celý život, tak jsem se k němu přidal.“ Radim Bičánek, bývalý hokejista |
Práce ho chytla. Přestože s dřevem dřív nepracoval, leccos pochytil od otce. „Taťka už je v důchodu. Celý život s dřevem pracoval a mě vždycky manuální práce bavila. Dřevo jako materiál mi voní. Tak jsem se k němu přidal. Za člověkem je kus práce vždycky hned vidět, když ji udělá rukama,“ těší ho.
Právě během „znojemské kapitoly“ míval Bičánek po svém boku psa Dirka. Výmarský ohař, dobře známý i jeho spoluhráčům a fanouškům, se dožil třinácti let. Po čase si milovník přírody pořídil hned dva další výmarské ohaře. „Tříletý se jmenuje Torry. Pak nám jedna paní dala pětiletého, že na něho nemá čas, a asi nám už taky zůstane. Vezmu psy a jdeme ven, to je moje. Do města vysedávat na kafíčka nemusím,“ popisuje svůj život po kariéře Bičánek.
To, že mu hokej nechybí, ale neznamená, že by se na chystanou exhibici netěšil. Zejména když její obsazení dává dohromady jeho kamarád Petr Švancara, s nímž Bičánek občas hrává fotbalové srandamače.
Navíc jsou hvězdy lákány do Znojma, kde prožil dobré roky včetně jedné bronzové extraligové medaile. „Znojmo s Brnem jsou moje srdcovky, jižní Morava. Znojmo mi jako město hrozně přirostlo k srdci. Je to město podle mého gusta, menší, na Moravě, super normální lidé. Za pár minut jste v krásné přírodě. Potkal jsem tam spoustu dobrých lidí,“ vzpomíná 44letý hokejový penzista.
Pro brusle a výstroj si půjde na půdu s přáním, aby dlouho nepoužívané věci nebyly prokousané od myší. „Výkonnostně od sebe nečekám nic a doufám, že to tak pojme i ten druhý tým, kde nastoupí Kuba Voráček nebo David Pastrňák. Rád uvidím všechny kluky včetně Jardy Vlasáka, díky jehož obětavosti šel hokej ve Znojmě dopředu. Těším se i na fanoušky, kteří při nás vždycky stáli,“ říká Bičánek.
