V extralize nebudu hrát nikde jinde než v Zubří. Tomáš Řezníček svoje slovo drží. Do klubu, který ho vychoval pro velkou házenou, se vrací ze zahraničí podruhé. Tentokrát ze švédské Karlskrony a zřejmě naposledy.
„Nejsem si úplně jistý, může se stát cokoliv, nevidím do budoucnosti. Ale myslím, že už to bude konečná,“ říká čtyřiatřicetiletá spojka, která prošla ve své kariéře deseti kluby v osmi různých zemích.
Takže na zahraniční angažmá vás už přešla chuť?
Venku jsem byl dlouhou dobu a už mám také nějaké roky. Myslím, že zahraničí mi stačilo.
Měl jste možnost zůstat ve Švédsku?
Mohl jsem pokračovat. Ale už tři čtyři měsíce zpátky jsem jim oznámil, že nebudu. Nabídek bylo celkem hodně. Mohl jsem jít do první španělské ligy, do Izraele, něco se rýsovalo ve Francii. Ale zrovna teď se mi nikam nechtělo.
V Izraeli jste ještě nehrál. Tam vás to nelákalo?
Šel bych tam jenom kvůli penězům. Liga není moc kvalitní.
Řezníčkovy zahraniční kluby2005 – 08 Velenje (Slovinsko) 2008 – 09 Celje (Slovinsko) 2009 – 10 Conversano (Itálie) 2010 – 11 Vardar (Makedonie) 2011 – 12 Granollers (Španělsko) 2012 – 14 Istres (Francie) 2016 – 17 Gyöngyös (Maďarsko) 2017 – 18 Budakalász (Maďarsko) 2018 – 19 Karlskrona (Švédsko) Poznámka: V české extralize hrál Řezníček pouze za Zubří. |
S Karlskronou jste sestoupili ze švédské ligy. To hodně zamrzelo, ne?
Dalo se to čekat, protože jsme skoro celou sezonu odehráli v sedmi osmi lidech. Několik hráčů neodehrálo v sezoně ani minutu.
Jaké byly důvody?
Švédská liga není profesionální. Profíci jsou jenom cizinci. Místní chodí do práce nebo do školy. Vedení klubu to podcenilo. Nám chyběl jeden hráč, abychom se udrželi. Hráli jsme bez střední spojky, a to se nedá.
Jaká je úroveň švédské ligy?
Dost mě překvapila. Je tam hodně mladých. Ve Švédsku je strašně široká základna a prim hrají dvacetiletí kluci. Za rok dva se vyhrají a tým pošle každý rok jednoho dva hráče do bundesligy. Soutěž je rychlá, běhavá. S rychlejší házenou jsem se v Evropě nesetkal. V mých letech to pro mě byla výzva. Celou sezonu jsem neslezl z palubovky. Většinou jsem hrál přes padesát minut.
Jak jste se s tím srovnával?
Neměl mě kdo nahradit, takže jsem to neřešil. V týmu jsem byl jediná pravá spojka, jediný levák. A pro nás byl každý zápas důležitý a těžký. Odehráli jsme přes třicet utkání v sezoně a ani jedno jsme nevyhráli o deset branek. Každý zápas jsme tvrdě bojovali o body.
Byl jste nejlepším střelcem mužstva, takže aspoň z osobního pohledu byla sezona úspěšná?
Házená je kolektivní sport. Raději bych dal v zápase jeden gól a abychom vyhráli a zachránili se. Na to, kolik vstřelím gólů, už dávno nekoukám. Hlavně že jsem zdravý a baví mě to.
Takže jste fit a do házené máte pořád chuť?
Házená mě baví a zdraví trochu pokulhává, což je v mých letech už normální. Ale jsem přesvědčený, že to bude dobré. Nic vážného to není.
Hrál jste už v sedmi zemích. To jste neplánoval, že?
Rozhodně ne. Nestřídal bych je tak často, ale v klubu se vždycky něco přihodilo, takže jsem byl nucený odejít. Buď nebyl zájem, nebo mi nabídli málo peněz, nebo jsem chtěl pryč sám. Někdo podepíše smlouvu a vydrží na jednom místě třeba deset let. Tohle se mi sice nepovedlo, ale zase jsem poznal spoustu zemí. Nelituju toho. Všude je něco.
Kde se vám žilo nejlépe a kde to bylo nejlepší po házenkářské stránce?
Pro život asi Slovinsko. Byl to můj začátek, takže jsem se rychle naučil jazyk a cítil jsem se tam opravdu jako doma. Kladně musím hodnotit i Maďarsko. Každých čtrnáct dnů jsem mohl jezdit domů, příjemné to bylo i na cestování. A úroveň maďarské ligy byla dobrá. Mají čtyři špičkové týmy na evropské úrovni. Ani Švédsko nebylo špatné.
V Maďarsku jste vystřídal za dva roky dva kluby. Proč?
V Gyöngyösi, kam jsem přestoupil ze Zubří, jsem podepsal smlouvu na rok. Blížil se březen a nikdo z klubu se mnou nemluvil o nové. A když se ozvali, měl jsem podepsanou Budapešť. Jenže tam byl na konci problém s penězi. Jednou přišly, podruhé ne. Nakonec jsem je vždycky dostal, ale už mi došla trpělivost a smlouvu jsme po vzájemné dohodě rozvázali a já šel do Švédska.
S jakými ambicemi se vracíte?
Aby nová sezona byla lepší než ta loňská.
A pokud jde o týmové cíle?
Nechtěl bych nic nahlas vyhlašovat. Když jsem se vracel do Zubří před třemi roky, tak jsem něco řekl a skončilo to špatně. Přeju si, abychom doma neztráceli, a co bude na konci sezony, to se uvidí. Mančaft se mi zdá dobrý, takže by to nemuselo být špatné.
Z Francie se vrací Miroslav Jurka, kariéru restartuje Tomáš Říha. Hrálo to nějakou roli při všem comebacku?
Pokud jde o moje rozhodování, tak ne. Byl jsem rozhodnutý, že půjdu do Zubří. Že se vrací, je bonus. Oba jsou velké posily.
Vždycky jste říkal, že v extralize budete hrát jen v Zubří. Zkoušely vás zlákat jiné české kluby?
Už to asi vzdaly, protože se mi nikdo s nabídkou neozval.
Co říkáte na zuberské mužstvo?
Vím, kdo v něm je. Přehled mám. Byl jsem se podívat na poslední domácí zápas sezony proti Brnu. Mančaft je dobrý a devátí jako letos určitě neskončíme. To můžu garantovat.
Mezitím prošla zuberská hala rekonstrukcí. Jak se vám líbí?
Netrefil jsem ani do šatny. (usmívá se) Je jinde. Zázemí je super. Hala je pěkná, modernější, vypadá dobře. Myslím, že se mi tam bude i dobře hrát.
Nároční zuberští fanoušci budou od vás čekat spoustu branek. S tím jste srozuměný, že?
Když se mi střelecky dařilo ve Švédsku, tak by se mi mohlo dařit také v české extralize. Na tlak jsem zvyklý, odvedu si svoje. Vím, co se ode mě chce.
Na pravé straně budete hrát s Jurkou. V Zubří jste se ale ještě nepotkali, což?
Hráli jsme spolu jenom v reprezentaci. Ale jsem přesvědčený, že nám to bude sedět. Oba jsme střelci, ale je mi jedno, jestli dá Mira deset branek a já jednu. Hlavní je, abychom vyhrávali.
