Psal se květen 2014, když Slavia v Ostravě prohrála 0:2 a jen souhra okolností zabránila tomu, aby spadla do druhé ligy. Škoda tehdy ještě hrával v obraně, vytrpěl si na hřišti celý zápas a po něm se musel s parťáky omlouvat rozhněvaným fanouškům. „Tragédie,“ hlesl tehdy, i když se tým zachránil.
Za pět let se Slavia změnila. Pamětník Škoda, který v neděli coby náhradník odehrál dvacet minut, může sám nejlépe posoudit, jak moc.
„Strašně moc! To se ani nedá popsat v pár větách,“ vydechl při vzpomínce. „Tehdy to byly úplně jiné pocity, hrozné. Teď je mi krásně.“
Každý už od vás čekal titul. Byly to nervy?
Hrozné. Kdykoli se míč blížil k našemu vápnu, krve by se ve mně nedořezal. Ze začátku jsem na lavičce byl v klidu, ale postupně jsem začal být hrozně nervózní. Můžete hrát dobře, ale přijde nečekaná střela, šance, dostanete blbý gól. Jsem šťastný, že jsme to zvládli.
Zatrnulo vám asi hlavně v závěru při ráně Kuzmanoviče, že?
No to by bylo strašné, kdyby z toho byl gól. Kopali dva rohy za sebou... Závěr byl fakt těžký. Ale je to za námi, titul máme, splnili jsme cíl. Spadlo to z nás, teď se můžeme soustředit na pohár.
Jaký přívlastek byste tomuhle titulu dal?
Zasloužený. Jednoznačně. Když jsme vyhráli před dvěma lety, málokdo to čekal, věděli jsme za čím jdeme a zvládli jsme to, i když jsme nehráli pokaždé dobře. Letos jsem si neuměl představit, že by titul udělat někdo jiný než my.
Tím pádem jste byli víc pod tlakem.
Od začátku jsme vedli, měli jsme až devítibodový náskok, ztenčoval se... Kdyby to nevyšlo, bylo by to obrovské zklamání. To jsme si vůbec nechtěli připustit, ale tlak byl velký. Sezona byla navíc náročná, dlouho jsme hráli Evropu. Asi se to projevilo, ale stejně jsme si titul zasloužili víc než kdokoli jiný.
Jak ho oslavíte?
Přál bych si velké oslavy, ale teď to nejde. Za tři dny nás čeká strašně důležitý zápas, finále poháru. Chceme ho zvládnout, abychom dosáhli na double, který jsme si vysnili před sezonou.
