„V letošním roce architekt zpracuje projekt dokumentace na novou expozici a v příštím roce, pokud se podaří získat dostatek prostředků, zahájíme vlastní stavbu. Věříme, že prohlídkový okruh, v němž technický poklad vystavíme, se podaří do dvou let otevřít,“ řekl kastelán zámku Kynžvart Ondřej Cink.
Zájem o návrat památky má i Karlovarský kraj, který na projekt nové expozice uvolnil částku 300 tisíc korun. Samotná realizace však bude stát několik milionů.
„Kynžvartská daguerrotypie má svůj rodný list na zámku Kynžvart. Rádi bychom proto už příští rok zajistili její návrat do Metternichovských sbírek,“ potvrdil ředitel územní památkové správy Národního památkového ústavu v Praze Dušan Michelfeit s tím, že ochranu jedinečného snímku na kovové destičce zajistí kromě jiného i vitrína se speciální atmosférou.
Kromě památky UNESCO chce Kynžvart v nové expozici představit i další daguerrotypie, které se v tamních sbírkách zachovaly.
„Celá kolekce původně čítala několik desítek kusů. Bohužel, do dnešní doby se dochovala jen část, některé chceme návštěvníkům ukázat. Daguerrotypie jsou však velmi citlivé. Nová expozice, kterou plánujeme jako celoroční, musí počítat se všemi eventualitami provozu. A to bude oříšek,“ doplnil Cink.
Skutečnost, že technická památka vyžaduje zvláštní péči, názorně doložil správce kynžvartského depozitáře Ladislav Novotný.
„Je to vlastně první v praxi používaná fotografická technika, jež nese jméno svého tvůrce Louise Jacquese Mandé Daguerra, francouzského malíře a vědce. Jedná se o předchůdce klasických fotografií, kdy se exponuje kovová deska, která má na sobě citlivou vrstvu stříbra. Jelikož se jedná o kov, největším nebezpečím je vlhkost, která způsobuje korozi. Proto se daguerrotypie vkládaly do kazet a rámů, zasklívaly se a napevno oblepovaly, aby dovnitř nepronikl prach ani voda,“ ukázal na několika příkladech Novotný.
Vzácný obraz zámku
V ruce držel dvojportrét zřejmě kancléřova syna Richarda, na další daguerrotypii je obrázek chlapce, o němž si odborníci myslí, že také znázorňuje někoho z rodiny. Potvrzeno to však nemají. Jedna z daguerrotypií vypadá jako staré slepé zrcadlo. Teprve pečlivé přefocení se ukázalo, že na kovové destičce je zachycený zámek Kynžvart, tak jak vypadal při pohledu od hospodářského dvora někdy kolem roku 1840.
„Z hlediska dokumentace je pro nás tato daguerrotypie velmi cenná. Zachycuje podobu zámku těsně po přestavbě. Tady je vidět, že ještě není osazený kovový plot, chybí i kašna na nádvoří. To, že není obrázek dobře znatelný, potvrzuje, že tato daguerrotypie vznikla v úplných začátcích, kdy se deska pro expozici připravovala jen výpary jodu. Teprve později se začal přidávat brom a chlor a díky tomu byla kovová destička citlivější, více vynikly detaily, které byly přesné a ostré. To také bylo součástí tehdejšího reklamního sloganu,“ upřesnil Cink.
Správa zámku však musí před vystavením vzácných daguerrotypií vyřešit další problém. Tím je původní sklo, které se ukazuje jako nestabilní.
„Tehdy se vyrábělo z jiné směsi, která postupně zkapalňuje. Na skleněné tabulce se tvoří takové bublinky, kapičky, které by mohly skápnout na citlivou vrstvu. My to zatím řešíme tak, že obrázky skladujeme sklem dolů. Než však daguerrotypie vystavíme, budeme zřejmě nuceni odstranit původní sklo a nahradit jej novým,“ dodal Ladislav Novotný.
Jak vznikla daguerrotypieDaguerre ve snaze rozšířit svůj vynález vydával brožurky, jak daguerrotypii v pěti krocích vytvořit. Nejprve musel fotograf desku, kterou chtěl exponovat, důkladně vyleštit. Ve druhém kroku nanesl vrstvu solí stříbra, které byly citlivé na světlo. Poté desku exponoval v přístroji camera obscura, což je jakýsi předchůdce fotoaparátu. Dalším krokem bylo zviditelnění obrazu a posledním pak odstranění zbylé světlocitlivé vrstvy. Připravenou kovovou destičku mohl fotograf použít do hodiny. Pokud tedy chtěl zachytit scenérii v přírodě, musel si vše potřebné vzít s sebou a desku připravit přímo na místě. V našich zeměpisných šířkách se doba osvitu pohybovala do 30 minut. Proto také měly tehdejší ateliéry opěrku hlavy, která zajišťovala, aby fotografovaný člověk dokázal celou tu dobu sedět, aniž by se pohnul. Čím více na jih, tím se doba potřebná k osvitu zkracovala. |
