Čech s jeden a půl milionem kilometrů na motorce dá všechno za benzin

V sedmadvaceti se Jaroslav Šíma posadil na motorku a už z ní nesleze. Všechny peníze dá za benzin, když není kde přespat, ustele si vedle své mašiny. Ve dvaašedesáti letech najede ročně na motorce přes čtyřicet tisíc kilometrů, za deset let chce stihnout ještě další půlmilion.

O svérázném cestovateli vypráví redaktor iDNES.cz a jeho dlouholetý známý Ivo Helikar:

Na motocyklu objel Jaroslav Šíma zeměkouli více než sedmatřicetkrát. Samozřejmě to neznamená, že by známý motoristický novinář, cestovatel a dobrodruh drandil na motorce tolikrát kolem rovníku.

Šímovy mašiny

Metu jednoho a půl milionu kilometrů překonal Šíma na BMW F 850 GS, jezdí také na Hondě CRF 1000 L Africa Twin.

Šíma si 31. ledna 2019 zapsal do svého cestovatelského deníku zdolání jednoho milionu, pěti set tisíc najetých kilometrů. A protože obvod zeměkoule měří přibližně 40 tisíc kilometrů, vychází to jako by sedmatřicetapůlkrát obkroužil rovník.

Protože na tuhle extrémní motocyklovou metu dosáhl zrovna během cesty z Afriky, už je nyní v březnu zase o nějaký ten kilometr blíž své vysněné hranici dvou milionů najetých kilometrů. To vše za posledních 35 let od doby, kdy se rozhodl svou budoucnost spojit s jednou stopou.

V létě i v zimě, cestou necestou

Jde o průměrných téměř 43 tisíc najetých kilometrů ročně, tedy nejen během letních měsíců, kdy se pravidelně sedlají v našich klimatických podmínkách motocykly, ale také přes zimu. Další kilometry v autě Jaroslav nepočítá.

Dá se z toho také odvodit průměrná spotřeba benzínu, bez něhož by nevyjel. Tedy přibližně při spotřebě nějakých šesti litrů na sto kilometrů a ceně kolem třiceti korun za litr (dříve méně, dnes už i více) by to dalo na slušný byt u něj  ve středočeských Čelákovicích, kde je doma.

Místo toho raději se svou ženou a spolucestovatelkou Lenkou bydlí v malém dva plus kuchyňský kout v paneláku. Nepotřebuje víc, to raději projezdí na svých každodenních cestách. Projel křížem krážem Evropu, Afriku, Asii a Jižní Ameriku. Například u dakarského Růžového jezera byl po různých trasách a přes různé státy už sedmnáctkrát, v Africe sedmadvacetkrát. 

Sám, s manželkou nebo dokonce s celou výpravou. Doprovázel dakarskou rallye, když se ještě jezdila v Africe, ale i mnohokrát později. Jde doslova o jeho osudovou cestu. Jednou ho tam dokonce okradli. Přesto nedá na místní obyvatele dopustit. V Asii zase nedávno navštívil Mongolsko a před tím také dálný východ, na cestě do ruského Vladivostoku. S dakarskou soutěží navštívil s Lenkou také Jižní Ameriku.

O cestovatelské slávě a závisti

Mezi domácími příznivci motocyklového cestování má opravdu velké renomé. Bylo to znovu vidět i během domácího veletrhu Motosalon, který proběhl koncem února. Na přednášky z cest měl beznadějně plno, i když se konaly několikrát během dne. Umí poutavě vyprávět a motocykloví fandové ho rádi poslouchají. Ale najdou se i závistivci, kteří mu cestovatelské úspěchy nepřejí. 

„To se mu to jezdí po světě, když mu cestování dotují. Kdybych já měl motorku a benzín zadarmo, taky bych takhle jezdil,“ ozvali se. Můžeme je ubezpečit, že je to docela jinak. Jaroslav věnuje svému koníčku všechny vydělané prostředky. Neumí si užívat dovolených, kupovat nová auta a větší byty. Také své motocykly z dlouhodobých testů si musel draze kupovat. 

Na motocyklu objel Jaroslav Šíma 37,5x zeměkouli

Možná mu je na týden dva dovozce půjčil na testování do časopisu, ale nikdo mu je zadarmo nevěnoval. Ani po testu, natož před ním. Osm let jsem s ním seděl v dnes už neexistující redakci motočasopisu Supermoto. Dokonce jsme tam spolu osm let sdíleli jeden počítač. Ještěže byl často na cestách a nemuseli jsme se o něj prát. Přiznávám, takovým způsobem jako on, bych žít nedokázal, na to jsem příliš pohodlný.

Nezapomeňte mi poslat peníze na zpáteční cestu!

Jednou jsem zažil, jak Jaroslav před odjezdem do Afriky žádal tehdejšího šéfredaktora: „Franto, hlavně prosím připomeň účtárně, ať mi pošlou včas honorář, neměl bych jinak na benzin na zpáteční cestu.“ 

Stalo se mu také, že někde na konci světa slezl večer za tmy z motocyklu a vyspal se vedle něj. Ráno se probudil a zjistil, že leží uprostřed náměstí a lidé kolem něj chodí do práce. V lepším případě si najde nějaký přístřešek, v horším mu stačí tvrdá zem. Hotel by byl většinou nad jeho finanční možnosti, to raději vrazí peníze do dalšího benzinu. To už chce pořádnou lásku k motocyklům.

A ještě jednu věc je třeba připomenout: Jaroslav na motocyklu zbytečně neriskuje, přesto ho několikrát potkala nebezpečná havárie. To už k milionu a půl najetých kilometrů bohužel někdy patří. Horší je, když se havárie nestane někde za humny, ale třeba až někde u Chabarovsku na východě Ruska, jak o tom vypráví v našem videu.

Jednou jsem se s ním jako spolujezdec vydal na motocyklovou výstavu do Paříže a tak bezpečně jsem se na motorce snad nikdy necítil. 

Všichni doufáme, že druhý milion dokončí zdravý a včas, má totiž spočítané, že to bude asi tak za deset let, a to už mu bude dvaasedmdesát. Vzdálenost se bude rovnat padesáti objezdům zeměkoule.

Vzhůru do druhého milionu

• Jaroslav Šima nejezdí na motocyklu od sedmnácti, jako většina kluků. Dlouho ani netušil, že ho to jednou tak chytne. V těch letech hrál v bluegrassové kapele na kontrabas a basovou kytaru. Nevedl si špatně, dokonce se jednou jeho skupina Blue Wind vypravila na turné po USA.
• První motocykl osedlal až v sedmadvaceti. Jeden čas se také věnoval sportovní mototuristice, což je oficiální disciplína AČR.
• Během osmileté účasti se stal pětkrát absolutním mistrem republiky a dvakrát získal titul vicemistra. Nechal toho, až když zjistil, že všude byl už několikrát, šlo totiž jen o omezený počet hodnocených akcí a přestalo ho bavit sbírat pouze razítka za účast.
• Chtěl jezdit po světě svobodně a poznávat i další místa. V jeho způsobu života mu dodnes hodně pomáhá manželka Lenka, bez ní by to šlo těžko. Spolu jsou už 39 let.