Jste herec, muzikant, moderátor... Která profese je vám nejbližší?
Říká se - devatero řemesel, desátá bída, ale já si myslím, že čím víc toho člověk dělá, tím má život pestřejší a hned tak ho něco neomrzí. U mě se to střídá, někdy vede rádio, jindy televize, momentálně převažuje divadlo, zkouším teď dvě role najednou, pak možná zase převládne televize. Děkuji bohu, že to tak je, že jsem nikdy o práci nemusel prosit, že stále nějaká přichází. A jelikož to mám pestré, s tím větší láskou se do všeho pouštím.
Každý všední den moderujete pořad Kde domov můj? Působíte dojmem, že všechno znáte a všude jste byl.
Jestli to tak opravdu vypadá, pak jsem rád. Pravdou ale je, že si otázky předem přečtu, abych byl v obraze, a pak reaguji na soutěžící. Nicméně za tu dobu, co soutěž uvádím, jsem si své znalosti o České republice výrazně zlepšil a také za pětadvacet let, co jezdím z jednoho místa na druhé, jak s divadlem, tak s kapelou, jsem toho už hodně poznal. Mám naši republiku rád, jezdím po ní s rodinou, s kamarády, a to lodí, autem, chodím na ryby, jako myslivec zase po lesích. Moje herecká paměť toho sice dokáže hodně vytěsnit, ale přece jenom něco zůstane.
Budete moderovat v pražské Lucerně koncert k nedožitým sedmdesátinám Karla Zicha. Slyšel jste ho někdy zpívat naživo?
Ano, slyšel. Jako dítě v Karlových Varech v malém sále hotelu Thermal. Dá se říct, že to byl osudový zážitek. Od té doby jsem všem návštěvám u nás doma v obýváku ve Vítězné ulici v Karlových Varech zpívával jeho písničky. Bylo mi asi sedm, měl jsem na sobě krémové bavlněné punčocháče a dával do zpěvu všechno. Pak jsem měl jeho písničku v jedné etudě při přijímacích zkouškách na konzervatoř a vzali mě. No a už pětadvacet let je zpívám s naší skupinou Hamleti. Navíc jsme se s Karlem Zichem několikrát potkali v rádiu Frekvence 1, kde jsme měli pořad s Jakubem Wehrenbergem. Nezapomenu na něj, byl příjemný, vzdělaný, chytrý a překvapivě normální.
Při vašich zájmech to chce dobrou kondici. Děláte pro ni něco?
Byl jsem donucen. Loni jsem zjistil, že mám žaludeční vřed, takže jsem musel leccos ve svém životě přehodnotit, hlavně životosprávu.Trochu jsem ubral a nastavil si určitá pravidla, která by měla mít na moji kondici pozitivní vliv. Rozhodl jsem se, že každý leden budu abstinovat, v březnu a dubnu zase běhat a pak už přijde práce na zahradě, rybaření a myslivost.
Jak jste k takovým zálibám přišel?
Přinesl mi je život. Asi v šesti letech jsem s pytlačkou na žížalu chytil v řece Lužnici prvního okouna a byl to natolik silný zážitek, že už mi to zůstalo. Navíc je klid a samota u vody dobrý protipól k mé profesi. Myslivost zase přišla spolu s mojí láskou k horám a přírodě jako takové. K tomu ještě musím připočítat vaření, které je také mým velkým koníčkem, to mě vlastně provázelo celé dětství díky profesi mého tatínka. A zahrada je součástí mého života, protože s rodinou bydlíme na kraji Prahy v rodinném domku a někdo se o to starat musí.
