Uměl však jen skákat.
Nic jiného.
Základní školu nedokončil. A jeho život po kariéře se proměnil v seriál skandálů odehrávající se i mezi vězením a stripbary.
Tolikrát ujišťoval: „Změnil jsem se.“ Jenže záhy opět přestal kontrolovat sám sebe. Namísto andělské tváře ukazoval jinou, strhanou. V duši měl často temno.
V noci na pondělí tento život skončil. V pouhých 55 letech.
Už v osmnácti slavil poprvé titul mistra světa, ve dvaceti v Sarajevu 1984 i ten olympijský. Porazit Nykänena bylo ve druhé polovině 80. let terno. „Když se mi to povedlo v Oberstdorfu a Lahti, nepřišel ani na stupně. Neuměl prohrávat,“ vzpomínal někdejší soupeř Pavel Ploc.
Svou technikou rozfázovaného odrazu s plynulým přechodem do letové fáze předběhl létající Fin dobu. Vynikal ohromujícím citem pro vzdušné proudy. Jako by si se vzduchem na lyžích hrál.
HRY V SARAJEVU 1984. Matti Nykänen (uprostřed) s olympijským zlatem. Druhý byl tehdy Jens Weissflog (vlevo) a třetí Pavel Ploc.
Ovšem mimo můstky už tehdy ovládal jeho život alkohol. Finští trenéři záhy vzdali boj o nápravu a přijali fakt: I opilý a nevyspalý Nykänen vítězí.
„Vzpomínám si na závody na Holmenkollenu, kdy jsme ho ve čtyři hodiny ráno našli v takovém stavu, že vůbec nebyl schopen pohybu,“ popisoval kouč Matti Pulli. „Když začal skákat, byl pořád opilý. A stejně vyhrál o deset metrů.“
Jindy jej Pulli radši naložil do kufru auta, aby novináři a fanoušci neviděli, že se na recepci hotelu po závodech zpil do bezvědomí.
Tvrdé tréninky střídal Nykänen s opileckými večírky. Kvůli jednomu nestihl ani odlet Finů na hry do Calgary 1988. Opilý byl poté mnohokrát i v jejich průběhu, přesto zároveň neporazitelný. Vybojoval tři zlata, ocitl se na vrcholu.
Zanedbával rehabilitaci, měl proto potíže se zády a operovanými koleny. Jeho rychlý sestup z piedestalu uspíšil i nástup nového V-stylu. V listopadu 1992 předváděl při přípravě v Sapporu tak špatné výkony, že už jej ani nenominovali do reprezentace. V 28 letech Nykänenova závodní kariéra skončila.
„Byl to pro mě šok. Celý život jsem skákal na lyžích. Život bez skoků byl potom úplně jiný,“ řekl. Tápal, trápil se, pil. Co předtím vydělal, následně propil nebo odevzdal při rozvodových řízeních. Dlužil i finančnímu úřadu.
Na trenérův dotaz, čím se bude živit po kariéře, Nykänen kdysi odvětil: „Budu žít ze svého jména.“
Snažil se o to.
Bohužel, efekt byl úplně jiný, než si vysnil.
Poté, co v roce 1992 nazpíval popovou desku, byť podle kritiků nevalné kvality, prodalo se jí 20 tisíc nosičů. Ale už druhá deska Samurai propadla.
Přijal pak nabídku Ismo Oksanena, vlastníka striptýzového klubu v Järvenpää, aby tu pracoval jako barový zpěvák a číšník. Příležitostně si s dívkami u tyče přivydělával jako striptér. Svět oblétly rovněž jeho pornografické snímky s nahými ženami ve sprše.
Zároveň jej opakovaně vyšetřovali kvůli domácímu násilí. Chvíle občasného životního štěstí střídal se stavy hluboké deprese. „Rozhodl jsem se spáchat sebevraždu,“ přiznal. „Už jsem věděl, kde seženu zbraň a jak ji musím použít. Nakonec se mi však přece jen zachtělo žít.“
Ženatý byl celkem šestkrát s pěti různými manželkami. „Láska je jako klubíčko – začíná a končí,“ tvrdil. Ve 33 letech převzal příjmení své třetí manželky Sari Paanalové a změnil si jméno na Matti Paanala. „Chtěl jsem udělat tečku za minulostí,“ řekl. Po roce se rozvedli.
Coby zpěvák se posléze uchytil i v restauraci Casino u Helsinek, proslulém striptérském podniku pro pány. „Jsem šťastný. Stal jsem se zde lepším člověkem,“ vyhlašoval.
Nestal.
ZATČEN. Policisté eskortují Mattiho Nykänena, obviněného z útoku nožem.
Léto 2004. Na chatě jeho čtvrté manželky Mervi pili a hráli společenské hry s kamarádem, 59letým Aarne Hujanenem. Když jednu hru prohrál, ztratil Nykänen nervy a dvakrát bodl Hujanena do zad třinácticentimetrovým nožem. Rány vedly blízko velkých cév, málem Hujanena připravil o život.
U soudu se dušoval: „Nic si nepamatuju.“
Odsoudili jej k 26 měsícům vězení, za mřížemi podstoupil odvykací kůru. Po 13 měsících byl propuštěn za dobré chování, ale po pěti dnech se do vězení vrátil kvůli dalšímu násilí, jehož se dopustil na své ženě.
NA SVOBODĚ. Matti Nykänen v roce 2005 po propuštění z vězení, doprovází ho jeho tehdejší partnerka Mervi Tapolaová.
Znovu se pokusil o nápravu, po patnácti letech opět skákal a závodil v kategorii veteránů. Načež o Vánocích 2009 po divoké hádce napadl manželku Mervi, nejprve kuchyňským nožem, potom ji škrtil páskem od županu. Mervi podala už patnáctou žádost o rozvod – a na rozdíl od čtrnácti předchozích ji nestáhla.
Matti Nykänenumřel v noci na pondělí |
Po dalším pobytu za mřížemi se v roce 2013 nakrátko stal osobním koučem Harriho Olliho, pokoušejícího se o comeback po vlastních alkoholových aférách.
Dál se snažil zpívat, když jej pozvali.
Založil i kuchařské webové stránky.
A vzpomínal.
Loni při návštěvě areálu v Lahti se Matti Nykänen svěřil: „Jakmile uvidím jakýkoliv můstek, přemáhá mě nostalgie a mám pocit, že bych se měl začít chystat ke skoku. Je to láska, která mě nikdy neopustí.“
V noci na pondělí on sám opustil svět můstků a skokanů. Kdysi mu tento svět dopřál slávu velikána a pocit nedotknutelnosti. Ale možná právě tento pocit jej po kariéře dokázal srazit až na samé dno.
