Poprvé si skok z můstku vyzkoušel po pobídce svého otce v osmi letech a této činnosti okamžitě propadl. „Jedinou věcí, kterou jsem chtěl, bylo skákat znova a znova,“ vzpomínal Nykänen.
Sport pro malého hyperaktivního chlapce z města Jyväskylä představoval ideální způsob, jak vybít přebytečnou energii. Když mu bylo dvanáct, trénoval plných devět hodin denně.
Díky enormním dávkách začal brzy úřadovat mezi dospělými.
V roce 1982, v pouhých osmnácti letech, získal svůj první titul mistra světa. Triumfoval na velkém můstku na Holmenkollenu v památném závodě, který provázela velmi hustá mlha.
Od té chvíle po následujících sedm let se skoky na lyžích nesla v režii finského reprezentanta, který vyčníval smyslem pro odhalování vzdušných proudů a rozfázovaným odrazem s plynulým přechodem do letové fáze.
Na olympijských hrách 1984 v Sarajevu uzmul Nykänen zlato na velkém můstku, ze středního přidal stříbro, o čtyři roky později v Calgary bral dokonce tři zlata, slavil v obou individuálních závodech i v soutěži družstev.
Finský tým dovedl i ke čtyřem titulům světových šampionů, stal se čtyřnásobným vítězem celkového hodnocení Světového poháru a dvojnásobným šampionem Turné čtyř můstků. Pětkrát vylepšil světový rekord, jeho maximem bylo 191 metrů.
Působivý výčet, že?
Jenže jakmile Nykänen skončil s milovanými skoky, jeho životní nastoupil na dráhu strmého pádu.
Pití, útoky nožem a pět manželek
Už coby vrcholový sportovec měl problémy s alkoholem, v letech 1985 a 1987 dokonce dostal padáka z reprezentace.
„Vzpomínám si na závody na Holmenkollenu, kdy jsme ho ve čtyři hodiny ráno našli ve stavu, kdy vůbec nebyl schopen pohybu,“ prozradil Nykänenův trenér Matti Pulli. „Když začal skákat, byl pořád opilý. A stejně vyhrál o deset metrů.“
Kvůli jednomu z mnoha večírků nestihl ani odlet výpravy na hry do Calgary, ano na ty, kde zazářil třemi zlaty.
Tvůrce biografie slavného Fina Egon Thiener jej charakterizoval: „Když byl střízlivý, byl jedním z nejmilejších a nejpřátelštějších lidí, jaké jsem kdy potkal. Ale když byl opilý, byl nebezpečný a agresivní.“
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Jak Nykänenova kariéra brzy začala, stejně záhy skončila.
Ve 28 letech.
Jeho hýření už nebylo možné více tolerovat, navíc kvůli němu ztrácel výkonnost. Sužovaly ho i zdravotní problémy a nástup nového V-stylu, na který se nezvládl adaptovat.
„Byl to pro mě šok. Celý život jsem skákal na lyžích. Život bez skoků byl potom úplně jiný,“ divil se poté, co odešel ze světa sportovního zápolení.
Obživu zkoušel najít jako popový zpěvák, číšník a tanečník ve striptýzovém baru, s životem ale nebyl spokojen a trpěl depresemi. „Rozhodl jsem se spáchat sebevraždu,“ přiznal. „Už jsem věděl, kde seženu zbraň a jak ji mám použít. Nakonec se mi však přece jen zachtělo žít.“
Ale žádná slavná existence to nebyla.
V roce 2004 dvakrát bodl svého kamaráda do zad nožem poté, co mu podlehl v jedné ze společenských her, kterou si vedle pití krátili večer. Málem jej zabil. U soudu obhajoval tím, že si nic nepamatuje, protože byl příliš opilý.
Dostal trest ve vězení ve výši 26 měsíců. Poté, co si odpykal polovinu, ho propustili díky dobrému chování. Jenže po pěti dnech byl zpět, tentokrát se násilí dopustil na manželce.
I v oblasti vztahů se Nykänen trápil, oženil se šestkrát s pěti různými manželkami. Ta poslední, Mervi Tapolová, podala celkem 14 žádostí o rozvod, tu patnáctou už nestáhla poté, co ji bývalý skokan napadl nožem a škrtil.
Nykänenova, alespoň po sportovní stránce velmi zdárná pouť životem, skončila loni v únoru, finskému vládci skoků na lyžích bylo 55 let.
