Po smrti posledního korunovaného českého krále Ferdinanda I. Pražský hrad osiřel. Přestal být sídlem panovníka a spolu s ním v 80. letech 19. století zmizela i císařská garda. Gardisty nahradila pravidelná armáda, kterou s vyhlášením republiky vystřídali sokolové a příslušníci Střelecké jednoty.
Před sto lety, 7. prosince 1918, byla nařízením velitelství branné moci zřízena pro ochranu Pražského hradu pěší setnina pražského 28. pěšího pluku. „Jednalo se o vůbec první vojenskou jednotku, určenou přímo ke střežení Pražského hradu,“ potvrzuje Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu.
Později ji vystřídali legionáři, kteří bojovali na straně Dohody v Rusku, Itálii a Francii. Ti vytvořili profesionální jednotku Hradní stráže, která v roce 1922 čítala zhruba dvě stovky mužů. Postupně vznikaly i slavnostní ceremoniály, jejichž autorem byl prezidentský ceremoniář Jiří Guth-Jarkovský, které s malými úpravami platí dodnes.
Tři různé stejnokroje pro stejnou jednotku
Dlouhá léta se řešilo, co mají mít příslušníci Hradní stráže na sobě. Teprve v roce 1928 souhlasilo ministerstvo obrany s tím, aby Hradní stráž používala historické uniformy československých legionářů z francouzské, italské a ruské fronty. „Hradní stráž tehdy měla tři čety a každá měla jeden druh stejnokroje,“ popisuje Špitálník.
Poprvé se tak stalo 28. října 1929 u příležitosti oslav založení republiky a tento stav trval až do květnové mobilizace v roce 1938. Stráž nehlídala jen areál Hradu a zámek Lány jako dnes, střežila i zámek v Topoľčiankách na Slovensku, kam Masaryk pravidelně zajížděl na léto, a prezidenta hlídala i na jeho cestách.
„Doprovázeli prezidentskou standartu,“ popisuje Špitálník. I tehdy platila přísná nařízení týkající se příslušníků Hradní stráže. Museli být reprezentativního vzhledu a vojenského vystupování. Většinou šlo o třicátníky či čtyřicátníky, mnohdy se zkušeností se službou v legiích. „Museli umět podat i informaci turistům, reprezentativně odpovědět, případně jim i poradit,“ dodává Špitálník.
Hradní stráž má i své psovody, prezidenta chrání s ovčáky |
Konec 1. republiky přinesl i první bojovou pohotovost. V září 1938 odložila stráž legionářské uniformy a převlékla se do polních uniforem. K jejich bojovému nasazení však nedošlo.
Za protektorátu byla stráž zrušena, legionářská tradice zapomenuta, čs. armáda se změnila na Vládní vojsko. A právě jeho 1. prapor byl určen na střežení sídla protektorátního prezidenta. Němci ale českým vojákům nedůvěřovali. „Hlídali jen III. hradní nádvoří s katedrálou, u bran Hradu hlídkoval wehrmacht a příležitostně i jednotky SS,“ popisuje Špitálník. V květnových dnech se také poprvé a naposledy zapojila stráž do bojů, její příslušníci bojovali na barikádách při Pražském povstání.
Hlídali i prezidenta Beneše v exilu
Za 2. světové války existovaly Hradní stráže dokonce dvě. Kromě 1. praporu Vládního vojska měl svou stráž i prezident v exilu Edvard Beneš. Ta se po jeho návratu do Československa ujímá i střežení Hradu. „Brány Hradu tehdy střežili její příslušníci v britských battledressech,“ popisuje Špitálník. Hradní stráž se tehdy doplňovala z příslušníků zahraničních jednotek, ale poprvé do jejích řad přicházejí i první branci.
Velké změny přicházejí se začátkem totality. Vojáci dostávají uniformy po sovětském vzoru a jednotka se dostává pod velení ministerstva vnitra. V srpnu 1968 opět přichází bojová pohotovost, ale nakonec Hrad se zbraní v ruce nebrání.
Poslední změna přišla v roce 1990. Zelené uniformy nahradily známé modré podle návrhu oscarového výtvarníka Theodora Pištěka. „Tyto uniformy se udržely nejdéle, už skoro 30 let,“ popisuje Špitálník. V současnosti má stráž zhruba 650 osob, a dokonce v ní slouží i několik žen.
