Od doby, kdy před čtyřmi lety vyhrála potřetí v řadě Velkou pardubickou klisna Orphee des Blins ze stáje Pegas ve Zhoři u Jihlavy, se Vysočina ve slavném dostihovém závodě s dlouhou tradicí neprosadila. Na startu však i potom měla vždy svého zástupce - žokeje Martina Lišku. A ten se v Pardubicích objeví i letos. Už podeváté.
„Zrovna nedávno jsem počítal, kolikrát už jsem Velkou jel, a bude to opravdu podeváté,“ souhlasně pokyvoval hlavou Liška. „Jen je smutné, že jsem nad tím musel přemýšlet,“ dodal s úsměvem.
Liška loni po Velké: Taxis zvládl excelentně, ale pak už Mauglímu došly síly |
Každopádně i na svůj letošní start se moc těší. „Velká pardubická je vrcholem pro všechny. Navíc já letos jedu opravdu zkušeného a dobrého koně,“ přesvědčoval čtyřicetiletý žokej, že jeho sázka na Kasima byla tou nejlepší volbou.
„Dostal jsem ještě nabídku jet Ribelina (vítěz Velké pardubické z roku 2015 - pozn. red.), nebo Nikase, ale rozhodl jsem se pro Kasima. Je mu třináct a je to velký pohodář,“ chválil valacha ze Stáje Kejzlar.
Podle odborníků má dokonce Kasim šanci obsadit jedno z předních míst. „V nějakém odborném časopise jsem četl, že pokud mu všechno sedne, mohl by zase vydělat nějaké peníze, což by znamenalo skončit do sedmého místa. My ale pomýšlíme i na páté,“ prozradil Liška.
Ve prospěch Kasima by měly hovořit právě jeho bohaté zkušenosti. „A co si budeme povídat, Velká pardubická je především o zkušenostech,“ měl jasno žokej, který loni závodil v Pardubicích s koněm Mauglím. Do cíle na něm ovšem nedorazil, jeho šance skončily před Velkým anglickým skokem.
„Tenhle rok se dá očekávat, že půjde o hodně rychlý závod. Dráha bude vzhledem k počasí pevná, takže to bude fakt fofr. A je dost možné, že Kasim může mít s tempem trochu problém. Nicméně to není kůň, který se bude courat někde vzadu. Proto se na neděli těším,“ ujišťoval Liška, který vyfasoval startovní číslo 13.
Orphee prý byla z jiné planety
Až do loňska reprezentoval jako jezdec zhořské stáje Vysočinu, jenže teď je všechno jinak. „Po třinácti a půl letech jsem zkusil změnu. V květnu jsem se přestěhoval do Kladrub nad Labem,“ svěřil se Liška. „Každopádně na Vysočinu nedám dopustit, pořád se na ni vracím. Mám tam rodinu a spoustu dobrých přátel. Musím přiznat, že mi chybí,“ dodal.
Už navždy však bude Vysočina v souvislosti s jeho jménem spojována. A to díky zmiňované Orphee des Blins. Byl totiž jejím tréninkovým jezdcem. „Orphee byla z jiné planety,“ usmál se při vzpomínce na klisnu ze zhořské stáje, která v roce 2014 odešla do koňského důchodu.
To Liška na konec závodní kariéry zatím nepomýšlí. „Je mi sice už čtyřicet let, ale v plánu to nemám. Ježdění mě pořád baví,“ hlásil. „I když člověk nikdy neví, co se může stát,“ krčil rameny.
Pokud mu prý zdraví vydrží, rád by v sedle ještě nějakou tu Velkou pardubickou absolvoval. A vůbec mu přitom nevadí, že si kvůli ježdění stále musí hlídat váhu.
„Když to řeknu jednoduše, naposledy jsem se najedl v březnu,“ zasmál se Liška. „Od března do listopadu se s jídlem moc nepotkám. Ale už mi to ani nepřijde divné.“
