Historická souprava jezdí na trase A od 11:45 do 15:10. Atmosféru umocňuje dobové hlášení staničního rozhlasu a strojvedoucí v dobových uniformách.
Soupravám 81-71 z Mytiščinského strojírenského závodu u Moskvy se pro barvu čela přezdívalo černá huba nebo také briketa. Zpočátku jezdily pouze se čtyřmi vozy, takovou podobu má i jubilejní historická souprava.
„Typ 81-71 byl v provozu až do roku 2005. V letech 1996 až 2011 byl postupně modernizován na typ 81-71M, který je i dnes k vidění na trasách metra A a B,“ sdělila mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková.
Až 65 metrů pod zemí, poprvé i pod Vltavou
Linka A, která má zelenou barvu, se budovala od února 1973, kdy stavbaři začali razit tunel mezi stanicemi Hradčanská a Leninova (Dejvická). Projekční práce běžely už od roku 1969, inženýři se museli vypořádat nejen s tím, že trasa vede ve srovnání s céčkem podstatně hlouběji, ale také se - jako první úsek pražského metra - zavrtala pod dno Vltavy.
Na rozdíl od linky C, jejíž první část se cestujícím otevřela v květnu 1974, se v případě áčka razily nejen tunely, ale také všechny stanice s výjimkou konečné v Dejvicích. Ta až do listopadu 1989 nesla jméno sovětského vůdce Vladimíra Iljiče Lenina. Na této trase je jediná, která se po pádu režimu přejmenovávala, ostatní nesly od otevření ideologicky neškodné názvy podle svých lokalit.
Podívejte se, jak se stavělo metro v Praze. Unikátní fotografie staré 40 let |
Během více než pěti let stavby se vyskytly i problémy. Kvůli ražbě tunelů se začala propadat severní věž Národního muzea, kterou bylo potřeba zpevnit. Podobné potíže, byť menšího rázu, se objevily u sousedního Federálního shromáždění. Během ražby pod Vltavou - tunely vedou 14 metrů pod dnem - se vyskytly očekávané potíže s prosakováním, vyřešila je injektáž nadloží.
Velké obtíže přinášel stavbařům úsek v oblasti Můstku. Kvůli mimořádně složitým geologickým poměrům byly tunely na dolním konci Václavského náměstí proraženy až jako poslední. Výstavbu stanice Můstek komplikovalo i to, že šlo ve své době o rušné místo s hustým automobilovým provozem a důležitou tramvajovou křižovatkou.
Když se stavaři poprvé odvážili pod Vltavu, 70 metrů tunelu trvalo měsíc |
Stanice proto disponuje rozlehlým vestibulem, jenž sloužil jako podchod pod frekventovaným bulvárem, ale po zřízení pěší zóny o tuto funkci přišel.
Poslední tunel u budované stanice Můstek se podařilo prorazit 14. října 1977, v té době už se v ostatních stanicích pilně pracovalo na dokončení, včetně instalace do té doby v Praze nevídaně dlouhých eskalátorů. Linka A je totiž v centru založena velmi hluboko, stanice Náměstí Míru, kterou od povrchu dělí 52 metrů, je dokonce nejhlubší v celé síti. Vůbec nejhlouběji se cestující ocitnou pod Chotkovými sady, kde mají nad hlavami skoro 65 metrů horniny.
Devátého května 1978 pracovní vůz s představiteli města poprvé projel celou trasu. Koncem měsíce si téměř dokončenou stavbu prohlédl během návštěvy Prahy sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv. 12. srpna 1978 pak prezident a šéf KSČ Gustáv Husák přestřihl pásku a ve dvě hodiny se svezli první cestující.
Jak se áčko prodlužovaloNejstarší úsek linky A, který spojil Dejvice a Vinohrady, měří 4,7 kilometru a vzniklo na něm sedm stanic, z toho jedna přestupní (Muzeum s linkou C; od vybudování linky B v roce 1985 je přestupní také Můstek). V prosinci 1980 se „áčko“ prodloužilo o tři stanice (úsek Náměstí Míru-Želivského), poté přibyly ještě stanice Strašnická (červenec 1980) a Skalka (červenec 1990). V květnu 2006 se cestujícím otevřela stanice Depo Hostivař, která vznikla na místě někdejší myčky souprav. Nejnovější úsek linky A vznikl mezi roky 2009 až 2015 na jejím západním konci, vede z Dejvické do stanice Nemocnice Motol a vznikly na něm čtyři nové stanice. I po jeho otevření zůstává linka A zůstává v rámci pražského metra nejkratší měří 10,995 kilometru (linka B má 25,704 kilometru a C 22,425 kilometru) a je na ní 13 stanic (na lince B jich je 24, na C pak 20). Cesta z konečné na konečnou, tedy z Depa Hostivař do Nemocnice Motol, trvá půl hodiny. |
