Model Coupé patří k méně úspěšným kapitolám v moderní historii značky Mini. Představil se v roce 2011 a o čtyři roky později pro malý zájem z nabídky zase vypadl. Ve větším měřítku se tak vlastně zopakoval příběh starý skoro půl století. Zapomenutý výsledek sportovní úpravy původního mini je teď na prodej, v Británii se nabízí hned dva zrenovované kusy.
Mini Coupé u roku 2011
Kupéčkové mini z šedesátých let má nezvyklé proporce. Až po boční dveře je v podstatě shodné s výchozím modelem, pak se ale střecha plynule svažuje a následuje o 10 cm prodloužený zadní převis. Karoserie je navíc o nezanedbatelných 5 cm nižší než u originálu. Protáhlé tvary zadní části karoserie tak výrazně kontrastují s úzkou a krátkou přídí mini. Dobový článek časopisu Autocar výsledek shrnul lakonicky jako „maškarní zmenšeninu Aston Martinu DB6“.
Nová karoserie vznikla tak, že se na podlahu běžného mini postavil prostorový rám, který zakryly laminátové povrchové díly. Z laminátu jsou také dveře a kapota motoru. Provozní hmotnost se díky tomu podařilo udržet na úrovni základních verzí mini, tedy nějakých 580 kg. Broadspeed GT přitom prošel vyztužením a dostal větší motor než běžné mini.
Slibný start a rychlý konec
Za celým projektem stál Ralph Broad, majitel závodního týmu Broadspeed. S mini začal závodit hned v roce 1959, prvním kdy byl tento prcek v prodeji. Na závodních okruzích se dokázal rychle vyrovnat vozům továrního týmu Cooper, od roku 1962 byly obě stáje rovnocennými soupeři. Broadspeed sice výkonem na rovinkách na coopery nestačil, vše ale doháněl větší rychlostí v zatáčkách.
Automobilka BMC, která vyráběla mini (a prodávala je pod značkami Austin a Morris), proto zvolila šalamounské řešení. Cooper dostal na starosti rallyové aktivity, zatímco továrním týmem pro okruhové závody cestovních vozů se stal Broadspeed.
Tyto úspěchy vedly Broada k myšlence postavit kupé s lehčí a aerodynamičtější karoserií. Svůj výtvor přestavil začátkem roku 1966 a nabídl k prodeji ve třech verzích: obyčejné se sériovou čtyřválcovou osmsetpadesátkou, silnější s litrem odvozeným z Mini Cooper a vrcholné, kterou poháněla třináctistovka původem z Mini Cooper S.
Tou pro Broadspeed nejdůležitější variantou ale byla závodní GTS. S ještě více odlehčenou karoserií, bezpečnostním rámem místo zadních sedadel a motorem o objemu téměř 1,4 litru dokázala jet až 140 mil v hodině (224 km/h). Rychloměr cejchovaný do 150 mil v hodině (přes 240 km/h) tedy rozhodně nepřeháněl – na rozdíl od otáčkoměru, který končil hodnotou 10 000 otáček.
Broadspeed GT ale nakonec žádná velká kariéra nečekala. Postaveno bylo jen 28 aut, než byla výroba v roce 1968 ukončena. Původní dílny Broadspeedu v Birminghamu byly strženy, protože stály v cestě plánovaného městského okruhu, a o pokračování výroby v nových prostorách Broad neměl zájem.
Přechod ke konkurenci
Od sezóny 1966 se totiž Broadspeed začal zaměřovat na spolupráci s britským Fordem – do závodů začal nasazovat o třídu větší Fordy Anglia a později escorty. Spojení s výrobcem mini, koncernem BMC, tak v tichosti zaniklo.
Broadspeed naopak ještě do svého portfolia přidal přestavby motorů Ford Essex V6 na přeplňování turbodmychadlem. Tyto pohonné jednotky se objevovaly v některých modelech malosériového výrobce TVR a také ve speciálu Broadspeed Bullitt postaveném na základě Fordu Capri první generace.
Spolupráce s BMC, od roku 1968 součástí obřího koncernu British Leyland, ale kupodivu nabrala ještě dvě dějství. Broadspeed v roce 1973 získal kontrakt na stavbu a provozování okruhových Triumphů Dolomite. O dva roky později pak následoval projekt závodních Jaguarů XJ12C, které se objevovaly v evropském mistrovství cestovních vozů. Tyto efektní a výkonné stroje ale bohužel nikdy nepřekonaly dětské nemoci.
Ukončení tovární podpory v roce 1977 přinesly Broadspeedu finanční těžkosti. Broad svoji firmu prodal, přestěhoval se do Portugalska a úplně změnil obor – začal se zabývat výrobou krbů a kamen. V Portugalsku také nakonec v roce 2010 ve věku 84 let zemřel.
