I dnes ještě občas slýchá, že třídit nemá smysl, že se odpadky stejně sesypou na jednu hromadu.
„Je to nesmysl, ale přitom je to jedna z nejčastějších fám, setkávám se s ní pořád dokola. Papír končí v papírnách, recykluje se ho víc než 90 procent. Plasty se dál třídí podle druhu. Například tetrapak se používá na výrobu izolací. Zbude přibližně 45 procent nerecyklovatelných plastů, které rozemeleme na certifikovanou směs a ta se pálí jako alternativní palivo v cementárnách. Obalové sklo ze zelených a bílých kontejnerů se přečistí a končí ve sklárnách, kde se z něj v drtivé většině dělají opět skleněné obaly. Část se zpracuje na izolace. Směsný odpad se zatím v naprosté většině skládkuje. My ho vozíme na skládku ve Zdechovicích u chvaletické elektrárny. Co jde, sítem se rozdělí na lehké, co hoří, a zbytek končí na skládce,“ říká Radek Sokol.
I recyklace má své limity, jak je tomu u jednotlivých materiálů?
Nejlépe je na tom sklo, to se dá recyklovat téměř do nekonečna. Znovu z toho vyrobíte taveninu. Papír je recyklovatelný pět až sedmkrát. Nejhorší je to u plastů, ty se dají recyklovat sice teoreticky neomezeně, ale kvůli jejich míchání je to v praxi těžko realizovatelné.
Průměrný Hradečan má za loňský rok na svědomí téměř 159 kilogramů směsného odpadu a k tomu vytřídil 18 kilo papíru, 16 plastů, 12 skla. Množství směsného odpadu klesá jen pomalu. Co se s tím dá dělat?
Je potřeba třídit lépe. Rok jsme odpad zkoumali a stále ve směsném zůstává velké množství papíru a plastu. Velmi podstatný je biologicky rozložitelný odpad, tedy potraviny. Na to je nutné se zaměřit. Musíme méně plýtvat. Zkoušíme na pěti místech Hradce kontejnery na kov, po roce vše vyhodnotíme a rozhodneme se co dál.
Na jaře jste zastavili pilotní projekt třídění kuchyňského odpadu na sídlišti v Třebši. Hodně lidem to vadilo.
Bylo to deset kontejnerů, ale nefungovalo to. Bohužel nám tam lidé házeli, co neměli. Tady musím vysvětlit, že zatímco do hnědých popelnic u rodinných domů patří jen rostlinný odpad, který končí na kompostárně, tady to mohl být veškerý biologický včetně obalů kromě skla. Živočišné odpady kvůli legislativě totiž nesmíme kompostovat. Řekli jsme Dávejte nám sem odpad z kuchyně, ale když to někdo pochopí tak, že do kontejneru hodí spálený hrnec, tak to technologie zpracování nezvládne. Projekt jsme zastavili, teď je na městě, jestli bude chtít něco podobného vyzkoušet a zaplatit.
Když srovnáte třídění v rodinných domech a bytech, kdo z toho vyjde lépe?
Jednoznačně rodinné domy. Důležité je, že když máte vlastní popelnici na plast, papír nebo na zelený odpad, třídíte poctivě, ta konkrétní popelnice je vaše a je to vaše odpovědnost. Něco jiného je to na sídlištích, kde jsou velké kontejnery. Anonymita je velký problém. Otázka je co s tím. Jestli udělat menší kontejnery do konkrétních vchodů nebo třeba uzamykatelné.
Tady musíme zmínit klasický problém: lidé nechtějí chodit s odpadky daleko, ale nikdo nechce mít kontejnery u domu.
Každý chce kontejnery na plechovky, ale nikdo je nechce u svého domu, protože to dělá randál jako sklo a navíc to zapáchá. Umístit ve městě nový kontejner je nadlidský výkon. Čím víc komodit budete třídit, tím víc potřebujete kontejnerů. Řešíme, že bychom používali třeba větší, které by byly vyšší a zabraly stejně místa. Místo tří žlutých by na jednom místě byl jeden. Ale ve chvíli, když zvýšíte docházkovou vzdálenost, část lidí přestane třídit. My v Hradci Králové však jdeme opačnou cestou, snažíme se třídění lidem přibližovat.
V čem lidé při třídění často dělají chyby?
Nejméně problémů je u papíru, ten se sbírá a třídí už dlouho. Největší problém je u plastů, tam končí věci, se kterými si lidé nedokážou poradit. Například veškerý záchyt uhynulých zvířat je právě ve žlutých kontejnerech. Někdy tam vyhazují i obaly plné chemie. S tím by měli jít do sběrného dvora. Největší problém je nepořádek kolem, když je kontejner plný, lidé tam třeba už roztříděné tašky nechávají. Nepořádek na stanovišti nedělá popelář, ale v drtivé většině lidé.
Jak situaci zlepšit?
Výchovou, propagací, ale trošku i represí. Největších úspěchů jsme dosáhli, když jsme řekli: My vám tu popelnici vyvezeme jednou za čtrnáct dní, třiďte, jinak se vám to tam nevejde. Slibujeme si zlepšení také od projektu, kdy město nakoupilo na třídění barevné tašky žlutou, modrou a zelenou a zdarma je rozdalo v Labské I a části Jungmannovy a Baarovy ulice a dalo se tam víc kontejnerů. Pro tašky přišlo jen 300 lidí, ale věřím, že jich přijde víc. Tašek město koupilo čtyři tisíce a po prázdninách je chce rozdávat i na dalších sídlištích. Já myslím, že to třídění pomůže.
Lidé si často stěžují na nepořádek a nevzhlednost sběrných míst.
Chystá se standard sběrného místa. A budou se revitalizovat. Neříkám, že to bude všude úplně stejné, ale město chystá standardizaci a plán na jejich obnovu. Hezčí prostředí by mohlo pomoci. Odstraní se i nevhodné umístění kontejnerů, které třeba brání výhledu v křižovatce. Ta místa můžeme osadit informacemi o třídění a lépe informovat.
Jak jsou jednotlivé suroviny zajímavé ekonomicky?
Na papír je odbyt pořád, ale mění se jeho cena. Z plastů je největší odbyt na PET lahve. Ty tvoří polovinu příjmu za druhotné suroviny.
Mluví se o zavedení zálohovaných PET lahví, to by pomohlo?
Nevidím to jako nic extra pozitivního. Pořád se jich vyrobí stejné množství. Jen místo ve žlutých kontejnerech skončí zpátky v obchodech. Správné opatření by bylo jejich výrobu zakázat.
Několikrát jste zmínil, že se sice řeší třídění a likvidace odpadu, ale nikdo nereguluje jeho vznik. Logické by bylo tedy legislativně omezit jeho produkci?
To je největší problém. Jako se omezily žárovky, tak by se měla omezit výroba a spotřeba obalů. A mělo by se říct, že jsou materiály, ze kterých se obaly vyrábět nesmí, aby se používaly jen ty opravdu recyklovatelné. A pak omezit jejich množství. Běžte se podívat do potravin, tam rozhoduje, že obal prodává. Zboží je často z marketinkových důvodů ve zbytečně velkých obalech. Třídění a recyklace mají své hranice. Podle mě tříděním můžeme snížit množství odpadu uloženého na skládky na 40 - 50 procent současného stavu.
Jste odpadový hospodář Hradce Králové a šéf firmy, která vydělává na likvidaci odpadu. V dobrém mi připomínáte kapra, který si chce vypustit rybník.
Ve mně se při tom, když vidím, kolik odpadu produkujeme, pění krev. Byznys si s tím poradí, recyklace se bude dále rozvíjet. Já jsem ale hlavně člověk, který je přesvědčen o tom, že pokud na této planetě chceme žít a mít děti, musí se mrhání se zdroji zastavit. Navíc jsem vzděláním ekolog, proto si myslím, že věci je nutné posuzovat s ohledem na budoucnost a ne přítomnost. Za největší problém považuji tu obrovskou spotřebu, že lidé kupují a hned vyhazují věci, které nepotřebují.
