Do roku 2024 by se všechna města v České republice měla připravit na to, že již nebude možné skládkovat využitelný odpad. I proto se už teď všichni snaží snížit objem recyklovatelného smetí na minimum. Hradec Králové proto rozjel projekt Třídíme v Hradci, díky němuž chce začít s tříděním už u Hradečáků doma a do budoucna jim tak ušetřit peníze, které za svoz odpadu platí.
Tisíce Hradečáků žijících v rodinných domech si tak zvykají na několik kontejnerů, do kterých svůj odpad vyhazují. Zavedení projektu se však neobešlo bez problémů. Hradecké služby, které svážejí odpady z města, je totiž nově vyvážejí jen jednou za dva týdny, což se některým lidem nelíbí. Podle ředitele Hradeckých služeb Radka Sokola však těm, kteří třídí správně, tento časový úsek stačí.
Je Hradec první v republice, kdo takovým způsobem nakládá s odpadem ve městě?
Není to vůbec žádná novinka. V okolí Hradce neexistuje jediná obec, kde by to takto nefungovalo. Je však pravda, že takhle velké město nemá takto nastavený způsob třídění odpadů a zřejmě jsme jediné stotisícové město, které má čtrnáctidenní odvoz. Mezi krajskými městy je Hradec jednoznačně jediný, kdo změnil odpadové hospodářství takhle centrálně a ve snaze motivovat lidi a donutit je přemýšlet a lépe třídit.
Proč je vlastně potřeba víc a lépe třídit odpad?
V roce 2024 končí možnost skládkování využitelných odpadů mezi které patří i ten směsný. Od té doby bude možné tento odpad jen pálit, což je drahé a je to špatně, popřípadě recyklovat, a to je cesta, kterou Hradec preferuje.
Jaký objem odpadu, který nyní průměrný Hradečák vyprodukuje, tvoří ten, který není možné žádným způsobem využít?
Využitelná není zhruba třetina odpadu. Zbytek je možné buď zrecyklovat a nebo alespoň využít jako zdroj alternativní energie. Například plasty. Do žlutých kontejnerů patří veškerý plast, i kelímek od jogurtu. Ta část, u které to bude možné, se zrecykluje a zbytek se alespoň energeticky využije. Což je lepší, než kdyby šel na skládku.
A do klasické černé popelnice tedy patří co?
Jediné, co by v ní vlastně mělo zbýt, jsou opravdu nevyužitelné odpady jako jsou například potraviny živočišného původu, které nepatří do kompostovatelných odpadů. Ostatní potraviny včetně pečiva můžete dát do nádoby na bioodpad. Pak ještě zbude popel, pokud topíte dřevem, a do černé popelnice patří také použité dětské pleny. Elektro, byť malé, tam nepatří, stavební odpad také ne. Zbývá opravdu malý objem odpadů jako například některé stelivo pro domácí zvířata nebo víčka od jogurtů.
Projekt, který jste nyní zavedli do všech „domkářských“ částí města, jste před několika lety začali testovat v Malšově Lhotě a Svinarech. Jaký byl výsledek?
Od roku 2006 Hradec výrazným způsobem nenavýšil objem vytříděného odpadu ve žlutých kontejnerech. Avšak když jsme od roku 2010 rozjeli ověřovací projekt v okrajových částech, došlo nejen k nárůstu vytříděných plastů, ale co je důležitější, o 20 procent kleslo celkové množství odpadu. Lidi začali více přemýšlet, co do popelnic patří.
Takže cílem je spíš snížit celkový objem odpadů, které produkujeme?
Minimalizace vzniku odpadů je nejen přirozená, ale také ji po nás chce Evropská unie. Předcházení vzniku odpadů je totiž na vrcholu pomyslné pyramidy. Pod ní je materiálové využití, energetické využití a úplně nejníž skládkování a spalování. Pro příklad, když si dám vodu z kohoutku, tak nebude potřeba vyrobit PET lahev, což je minimalizace vzniku odpadů. Když už se ta lahev vyrobí, je lepší z ní vyrobit novou „petku“, tedy ji materiálově využít. Když z ní nemohu vyrobit novou, tak ji aspoň spálím, ale tak, aby z toho vzniklo co nejvíce využitelné energie. Evropa nemá zdroje a je závislá na fosilních palivech odjinud. Chce tak omezit tuhle závislost, proto říká, neničme plasty, které jsou z ropy, tím, že je zakopeme do země, ale pracujme s nimi a využívejme je, co to jde.
Kolik domácností v Hradci se nyní do projektu zapojilo a kolik je maximum?
Nyní jsme zhruba na polovině, tedy na 3,5 tisících. Odhadujeme, že maximum těch, kteří by mohli projekt využít, je sedm tisíc. Odhadovali jsme to podle počtu nádob na zbytkový odpad, každý rodinný dům má minimálně jednu malou nádobu. Dále tu byly nádoby na bioodpad, které jsou velmi rozšířené. Nyní si většina registrovaných lidí bere nádoby na plasty, zhruba dvě třetiny z nich si berou na papír. Zatím jsme tam, kde jsme to čekali. Očekával jsem, že v průběhu letošního roku budeme na pěti tisících uživatelů.
A kolik z nich je nespokojených?
Z 3,5 tisíce domácností se našlo asi deset stěžovatelů, kteří mi poslali kritický e-mail. Pak je i řada lidí, kteří si stěžují u pracovnic provádějících registrace, a to někdy dost vulgárně, ale ti se alespoň zaregistrují. Jsou i lidé, kteří mě přesvědčují, že se zaregistrovat nepotřebují, protože poctivě třídí, ale že potřebují dvě černé popelnice, protože jedna nebude stačit. Takových lidí bylo asi padesát. Jsou to často lidé, kteří třídit nechtějí, je jedno z jakého důvodu. Když mě někdo přesvědčuje, že jsou v domácnosti dva, důsledně třídí odpad a stejně jim na 14 dnů nestačí jedna nádoba, tak tam je něco špatně.
Bude možné do budoucna projekt rozšířit i do panelákových sídlišť?
V momentě, kdy projekt bude fungovat v okrajových částech, bychom rádi pokračovali u menších sdružení vlastníků jednotek, kde jsou třeba dva vchody o třech patrech. V činžovních domech, například v okolí Ulrichova náměstí, bychom chtěli zkoušet, kam až nás současný systém pustí. Vidím třeba naději v systému třídění pomocí nádob doma. Problém třídění totiž vzniká v bytě. Když máte domek, oloupete brambory a jen vylezete ze dveří a slupky vynesete do hnědé popelnice, kterou máte na pozemku. V paneláku ale nepoběžíte ze sedmého patra kvůli slupkám. Máme ale nyní v plánu projekt kontejnerů na bioodpady a prošlé potraviny, který chceme během jara rozjet na sídlištích na Moravském Předměstí.
