Skoupý byl rodákem z Lipůvky u Tišnova. Na biskupský stolec ho po letech komunistické internace uvedli v krátké době politického tání 22. června 1968, tedy přesně před padesáti lety.
Pro Brno to tehdy byla velká sláva a určitá naděje pro cestu ke svobodě, bohužel o dva měsíce později zadupaná nejen okupačními armádami komunistického bloku, ale postupně také tuzemskou zbabělostí předznamenávající celé dvacetiletí potupné normalizace.
Jejího konce se milovaný biskup nedožil, protože v únoru 1972 zemřel jako unavený a osudem uvláčený muž ve svých 86 letech.
Zachráněný z rybníka
Ze svědectví jeho života se ví, že mohl zemřít už jako čtyřletý chlapeček, když se topil v rybníce, kam spadl, ale měl dost síly zavolat o pomoc. Vytáhl ho prý soused, který jel naštěstí kolem se svým vozem.
V devíti letech se pak Karel Skoupý stal polovičním sirotkem, když mu zemřel otec, a do jeho života vstoupil otčím, protože maminka hospodářství sama nedokázala utáhnout.
I když měl jít nadaný chlapec podle rozhodnutí rodičů na řemeslo, ředitel jeho školy zařídil, aby hoch mohl vystudovat brněnské Slovanské gymnázium.
Tam se už po prvním ročníku rozhodl pro studium chlapeckého semináře a po maturitě se dal na studium teologie. Vysvěcení na kněze se už nedožila jeho maminka, stejně jako jeho působení prefekta v brněnském semináři, doktorátu na vídeňské univerzitě či jmenování rektorem brněnského kněžského semináře, jímž se stal v prosinci 1922 v pouhých šestatřiceti letech.
V nelehkých válečných časech inicioval Karel Skoupý výstavbu biskupského gymnázia v dnešní Masarykově čtvrti a přes mnohé potíže se tu dva roky po válce skutečně začalo vyučovat. To už byl Skoupý rok brněnským biskupem.
Izolace a internace
Pak ovšem přišel komunistický puč a v roce 1949 i zabavení církevního majetku spojené s podřízením církve státu. V dubnu 1950 bylo brněnskému biskupovi Skoupému zakázáno kázat a vstupovat do katedrály, na což reagoval tak, že v kapli na Petrově tajně a urychleně vysvětil studenty pátého ročníku brněnské teologie na kněze.
Většina z nich pak skončila u takzvaných „černých baronů“ čili pomocných technických praporů, kam režim na neodhadnutelnou dobu odváděl politicky „nespolehlivé“ vojáky ke službě beze zbraně.
Biskup Skoupý byl odsouzen k tříleté naprosté izolaci. Veškeré jeho návštěvy prověřovala a povolovala Státní bezpečnost, která u nich byla také po celou dobu přítomna. Na návrhy podřídit se komunistické moci však biskup odpovídal záporně.
Biskup Karel SkoupýNarodil se 30. prosince 1886 v Lipůvce u Tišnova. Zemřel 22. února 1972 v Brně. Pod tímto svým biskupským znakem řídil brněnskou diecézi od 30. června 1946, kdy mu bylo už šedesát let. Ovšem jen do roku 1950. Pak ho komunistický režim až do roku 1963 izoloval a na různých místech internoval, do roku 1968 žil potom v charitním domově a až do svých 82 let nesměl diecézi řídit. 22. června 1968 mu bylo umožněno vrátit se do Brna na biskupský stolec, i přes svůj pokročilý věk zde znovu usilovně pracoval. Pak poměry opět přitvrdily. Ve svých 86 letech v únoru 1972 zemřel a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně. Brněnským biskupem byl sice 26 let, diecézi však mohl řídit pouhých osm roků. |
Od roku 1953 pak Karla Skoupého začala moc převážet po různých utajených internačních místech. Ani nadále k němu nikdo svobodně nemohl, jeho pobyt a styky podléhaly přísné kontrole. Ačkoliv měl Skoupý spíše mírnou a snášenlivou povahu, takže psychicky svou izolaci snášel možná lépe než jiní, svá léta internace popisoval jako značné utrpení. Kněží tehdy neměli žádný příjem a budovy, které obývali, byly permanentně zavřené, takže zpočátku z nich nikdo nesměl ven. Areál byl oplocený a hlídaný psy.
„Třináct let jsme byli odkázáni jen na sebe,“ vzpomínal Skoupý. „Tři roky jsem byl sám v Brně ve své rezidenci. Když jsem pak přišel ke svým spolubratřím, to jho jsme již táhli společně, takže už to bylo snesitelnější,“ líčil biskup pobyt na místech, kam jej Státní bezpečnost přivážela s dekou přes hlavu, aby nedokázal identifikovat, kde se s dalšími internovanými církevními hodnostáři přesně nachází.
„Ale přece se naše myšlenky stále ubíraly směrem k věřícím, kteří nám byli svěřeni, a to byla ta naše největší bolest a zármutek,“ popisoval brněnský biskup. „I kdyby byl člověk ve zlatém zámku, tak ho to táhne domů. Všechno to, co jsme trpěli, jsme obětovali za duše těchto věřících a v modlitbách na ně pamatovali. Napsat jsme to nikomu nemohli, to by nám nepovolili, ale my cítili, že se za nás také řada lidí modlí a cítí s námi,“ myslel si tenkrát.
V roce 1964 mohl Skoupý přesídlit do charitního domova v Žernůvce, o který se sice staraly řádové sestry, ale jeho byt byl stále odposloucháván a mohl sloužit mše pouze pro zdejší řeholnice.
Pohřeb pod dohledem
A pak se 22. června 1968 biskup slavně vrátil do Brna, když mu nadšení brigádníci dokázali provizorně upravit jeho v mezičase naprosto zpustlou rezidenci.
Ujištění nových lídrů, že tentokrát bude Skoupý moci svůj úřad vykonávat svobodně, vzala však brzy za své. Komunisté postupně odstranili biskupovy spolupracovníky i jeho vliv na diecézi, což přispělo ke zhoršení jeho zdraví a brzké smrti.
Pohřeb se sice konal za účasti mnoha věřících, ale také už pod bedlivým dohledem Státní bezpečnosti.
