Havlův dědeček nejenže postupně učil na brněnské vysoké škole, ale řídil také závody Tomáše Bati a byl rovněž národohospodářem, diplomatem, prvorepublikovým politikem i novinářem Lidových novin či hojně čteným spisovatelem, jehož parodie na detektivky s Lelíčkem zfilmoval režisér Karel Lamač s Vlastou Burianem, Lídou Baarovou či Martinem Fričem v hlavních rolích.
9. srpna 1952 Hugo Vavrečka ve svých dvaasedmdesáti letech zemřel v brněnské nemocnici na následky srdečního záchvatu, který mu na rodinném sídle Havlov u Tišnova způsobila zpráva, že komunisté v akci B vystěhovávají Vavrečkovu a Havlovu rodinu z Prahy.
Vavrečka, otec Havlovy maminky Boženy, se narodil 22. února 1880 ve Slezské Ostravě. Jeho otec Čeněk Vavrečka byl subalterním úředníkem na šachtě hraběte Salma a maminkou byla Marie, za svobodna Janíková. Do Brna se Hugo Vavrečka dostal na přelomu 19. a 20. století, kdy zde studoval německou Vysokou školu technickou.
A po vojenské službě u námořnictva se stal v roce 1905 asistentem na české Vysoké škole technické u profesora elektrotechniky Josefa Sumce. Po několika evropských cestách se však v roce 1906 rozhodl stát novinářem v redakci Lidových novin, která měla za tehdejšího šéfování Arnošta Heinricha před sebou své nejslavnější období.
Při čtení Lelíčka se lidé váleli smíchy
Mladý Vavrečka si se žádnou z novinářských ani pozdějších spisovatelských hvězd, které do novin přispívaly, v ničem nezadal. Jeho seriál Lelíček ve službách Sherlocka Holmese se stal obrovsky populární a podstatně zvýšil náklad novin už proto, že šlo o satiru na rakousko-uherskou monarchii.
„Lidé se váleli smíchy, když četli, jak se Lelíček učí dělat monarchu na výstavě obrazů – chování a poznámky Františka Josefa (tehdejšího císaře – pozn. red.) byly tu zpersonifikovány před očima cenzorovýma,“ vzpomínal na ony roky sám Arnošt Heinrich.
Dalším Vavrečkovým textem uveřejňovaným na pokračování v „Lidovkách“ byla neméně zajímavá utopie nazvaná Ženský kabinet. Děj se odehrává v roce 2008 ve Spojených zemích českoslovanských a znovu zde šlo o parodii na různé národy Evropy či ženskou emancipaci.
Vavrečka se následně stal válečným zpravodajem v balkánských válkách, dokud ovšem nemusel sám v roce 1915 narukovat. Radil pak sice armádám s válečnou technikou, ale zároveň se zapojil do odboje a pracoval na poválečném vzniku samostatného Československa. I proto se také hned po vzniku republiky stal jejím politikem, generálním konzulem a diplomatem.
Měl patenty i v nukleární fyzice
Když se však v roce 1932 znovu sešel s továrníkem Tomášem Baťou, jehož znal už od roku 1906, kdy se náhodou setkali a velmi spřátelili v brněnské kavárně Slavii, stal se ředitelem Baťova koncernu pro zahraniční styky. A po tragickém skonu světového obuvníka spravoval spolu s Janem Antonínem Baťou a Dominikem Čiperou coby člen tříčlenného direktoria baťovské podniky.
A ty se za druhé světová války staly centrem zvláštního odboje. Jednak těsně před obsazením Československa Hitlerem poslal Vavrečka všechny židovské manažery Baťových podniků do zahraničí, čímž jim jednoznačně zachránil život. A pak po celou válku finančně podporoval československý odboj i rodiny pronásledovaných odbojářů.
Protože však jako zástěrka těchto aktivit posloužili Němci zaměstnaní ve vedení firmy, Vavrečku za to po válce postavili před mimořádný lidový soud a komunisté ve vedení podniku ho obvinili z kolaborace.
V roce 1947 byl Vavrečka ještě osvobozen, ovšem po komunistickém puči v únoru 1948 ho noví mocipáni odsoudili ke třem letům vězení, k nimž hodlali ještě v dalším rozjetém politickém procesu hodně přidat. Tehdy už nemocného Vavrečku před kriminálem zachránili spřátelení lékaři.
Následovala ovšem perzekuce celé Havlovy rodiny, kterou Hugo Vavrečka neunesl.
„Intelektuálně nás hodně ovlivňoval dědeček,“ vzpomínal před lety pro MF DNES bratr exprezidenta Ivan Havel. „Hugo Vavrečka byl všestranně nadaný, neuvěřitelně vzdělaný, dokonce měl patenty i v nukleární fyzice,“ líčil renesanční osobnost svého předka dnešní vědec.
