Aby se vám něco podobného povedlo, musíte se narodit s podnikatelským talentem. A ten se začne projevovat i v okamžiku, kdy byste to vůbec nečekali.
Klidně za hlubokého socialismu na horské chatě v Krkonoších. „Dcera Petra se nám narodila brzo. Abychom byli s manželem soběstační, našli jsme si místo jako pokojská a číšník na horské chatě. A začali jsme si přivydělávat výrobou nedostatkových sportovních doplňků – na pletacím stroji Dopleta pletl manžel čepice a čelenky,“ líčí Jana Kremlová skromné začátky.
Abyste rozuměli, psal se rok 1982 a komunističtí pohlaváři už tušili, že jejich plánované hospodářství se bez drobné soukromé výpomoci neobejde. Jenže na svět přišla i druhá dcera Markéta a jeden pokoj začal být rodině a podnikání zatraceně malý.
Proto se Kremlovi nakonec vrátili na rodnou Hanou. I tady Pavel Kremla pletl vzorované kulichy a budoucí královna pražených buráků a oříšků pracovala v cukrovaru a později na zemědělské inspekci.
„Měla jsem na starosti kontrolu káv a cukru, což mě hodně bavilo. Vždycky jsem ale měla pocit, že vím, jak by se to dalo dělat mnohem lépe,“ vzpomíná. Proto Kremlovi v roce 1992, kdy chtěl kdekdo podnikat, koupili první stroj na pražení kávy.
Jenže se trochu přepočítali v zákaznících. „Televizi ovládla reklama, v ní Marek Vašut a jeho káva pro chvíle pohody. Té síle jsme nemohli odolat,“ rekapituluje Jana Kremlová, které náhoda přivedla do cesty podzemnici olejnou. Tedy luštěninu, jejíž semena se nazývají lidově buráky. „Byl rok 1993, my jsme měli pražírnu v centru Prostějova a arašídy jsme pražili 24 hodin denně. Dvanáct hodin ve dne jsem pražila já, noční dvanáctky měl na starosti manžel,“ vypráví úspěšná podnikatelka, která za pětadvacet let překonala lecjakou překážku.
Třeba když jim jejich prostějovská pražírna dočista vyhořela. „Mělo to tak asi být. Když už se to stalo, vzpomněla jsem si, že v Brně jeden manželský pár restituoval pražírnu, na jejíž provoz už neměli síly. Tak jsme se s nimi domluvili,“ pokračuje generální ředitelka společnosti Alika.
Malá, větší, největší ve střední Evropě
Byznysu se začalo dařit, k burákům postupně přibyly mandle a pistácie. Když se začaly hlásit první řetězce, že by také stály o pražené ořechy z Hané, bylo jasné, že malou továrnu je potřeba rozšířit.
Profil
|
„Museli jsme samozřejmě jako rodina trávit ve fabrice všechen čas, naše holky vyrůstaly s námi mezi stroji, a tak o téhle práci vědí první poslední,“ říká Jana Kremlová, která díky tomu nemusí řešit tíživý problém, který teď sužuje nejednu rodinnou firmu – totiž že chybí nástupci zakladatelů.
Obě dcery byly také u toho, když rodina zakoupila před patnácti lety poničené zemědělské družstvo v Čelčicích. „Celé bylo zarostlé buřinou, takže naší první investicí byl nákup křovinořezu,“ směje se energická žena, která za dva roky dala nedaleko Prostějova do kupy továrnu, která je nyní největší svého druhu ve střední Evropě.
Jistě, bez kolegů a především manžela by to nešlo. „Mám velké štěstí, že muž nemá žádné komplexy, pomáhá mi a jako vynikající strojař je při nákupu či opravách strojů nenahraditelný,“ skládá mu poklonu.
Kde je vidět ženská ruka
Ačkoliv Pavel Kremla zastává v Alice funkci předsedy představenstva, výkonnou moc třímají v oříškovém království stejně ženy.
Čtěte další příběhyV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
A ženská ruka je v areálu továrny znát. Tedy ne v provozu, tam to musí fungovat perfektně, ať šéf nosí kalhoty, či sukně. Jenže kde jinde potkáte ve fabrice pasoucí se koně? „Dcera Markéta jezdí odmala na koni,“ zní vysvětlení. Kde mají uprostřed areálu dětské hřiště? „To je pro děti našich zaměstnankyň,“ odpoví šéfka. A kolik takových firem má firemní školku?
„Dcery i obchodní ředitelka měly malé děti a potřebovaly se vrátit do práce, tak jsme daly hlavy dohromady, sehnaly unijní dotaci a založily firemní školku. Dnes do ní může chodit dvanáct dětí,“ řekne jednoduše Jana Kremlová o benefitu, který ocení každá maminka.
Kamion ořechů denně
Takže by se zdálo, že s takovou péčí o personál tu musí potenciální zaměstnance a zaměstnankyně odhánět od brány vzduchovkou. Jenže v časech hospodářské konjunktury a prakticky nulové nezaměstnanosti chybějí uchazeči o práci i tady.
A že by jich bylo potřeba. Firma dnes kromě pražených arašídů, mandlí či pistácií dodává lísková jádra, makadamie, slané tyčinky, rozinky, různá semena, sušené brusinky či banány a hlavně ceněný český mletý mák do celé Evropy.
„Už dlouho musíme ve výrobě zaměstnávat i zahraniční dělníky. A to nám ještě u Prostějova staví další tři fabriky, vždyť už tu nemá kdo pracovat!“ lehce si povzdechne zakladatelka firmy, která má rozhodně potenciál dál růst.
Ovšem stojí o to? „Občas nás napadne koupit další společnost, ale my jsme vlastně nikdy nechtěli být velká firma. Tak to možná jednou bude úkol pro naše dcery a jejich děti,“ dodá Jana Kremlová.
