„Statistiky jasně ukazují, že zatímco u ostatních účastníků silničního provozu klesají počty nehod končící úmrtím či těžkým zranění, u motorkářů tomu tak není. Loni evidovala policie 1 800 nehod s účastí motocyklisty, z nichž 64 skončilo jeho smrtí. To je prakticky stejně jako o rok dříve,“ říká Tomáš Neřold pověřený vedením Besipu.
Letos navíc Českou republiku čeká hned několik velkých motorkářských akcí. Například v červenci oslaví Harley Davidson své 115. výročí v Praze a očekává se, že na sjezd přijede až 100 tisíc účastníků. S motorkáři se tak budou letos čeští řidiči potkávat častěji než dřív.
Besip se sice snaží přilákat pozornost k prevenci, když už ale dojde k nehodě, má zásah u zraněného motorkáře svá specifika. A právě na ně se rozhodli upozornit pražští záchranáři s nadějí, že tragickou statistiku nehod alespoň o něco sníží.
Zafixovat hlavu a opatrně sundat helmu u červené značky
Svědci kolize by podle nich měli v první řadě dbát na své bezpečí. Je proto třeba nejdříve bezpečně odstavit vlastní vozidlo, rozblikat varovná světla, navléci si reflexní vestu a pomocí výstražného trojúhelníku označit místo nehody. Až poté může řidič začít zjišťovat, co se stalo, a kontaktovat záchranou službu na čísle 155. Tamní profesionálové z operačního střediska ho pak budou celým zásahem provázet.
„První, co musíme zjistit, je stav vědomí a dýchání,“ říká David Peřan, vedoucí výcvikového střediska pražských záchranářů. Zkouška vědomí je poměrně jednoduchá - stačí ověřit, zda zraněný odpovídá na hlasité oslovení. Jestli dýchá, zjistíme pohledem na zdvíhající se hrudník a pocítěním proudu vydechovaného vzduchu.
Záchranáři demonstrují, jak poskytnout zraněnému motorkáři první pomoc:
„Ve chvíli, kdy víme, že zraněný dýchá, uchopíme jeho přilbu tak, aby nedocházelo k pohybu hlavy a krční páteře, a zafixujeme jí do příjezdu záchranné služby. Nadále však hlídáme dýchání a stav vědomí,“ říká Peřan.
Lidé, kteří u nehody zasahují, by se však podle něj neměli z vlastní iniciativy pokoušet sejmout zraněnému motorkáři přilbu. To totiž může vést k vážnému poranění míchy.
Každá osmá oběť silničních nehod je motorkář. Někteří stále bez helmy |
Sejmutí helmy je však naopak nezbytné v případě, že zraněný nedýchá a je potřeba resuscitace, nebo jde o nebezpečnou situaci - například v rychlostním pruhu na dálnici a je potřeba motorkáře přemístit.
„Musí to být ale velmi šetrně provedený manévr, ideálně ve dvou osobách. Jedna z nich přilbu velmi pevně uchopí a zafixuje a druhá osoba ji odepne. Rozepínání je na všech přilbách označeno červenou barvou,“ vysvětluje Peřan. Ve chvíli, kdy je přilba rozepnuta, přebírá fixaci páteře osoba, která helmu povolila. Druhý ošetřovatel ji pak začne opatrně sundávat.
„Tahem přední části helmy nahoru se vyhneme nosu a poté můžeme lehkým tahem na zadní část hlavy helmu sejmout. Musíme se ale stále snažit minimalizovat pohyby hlavy tak, aby případné úlomky kostí nepoškodily míchu,“ říká Peřan. Nové typy helem mají již navíc vytrhávací lícní části, po jejichž vyškubnutí směrem k hrudi jde přilba jednodušeji sundat.
S krvácením pomůže tlakový obvaz a zaškrcovadlo
Častou komplikací u nehod motorkářů bývá i krvácení. V takovém případě nejprve instruujeme zraněného, aby si sám celou dlaní poranění stlačil, což poskytne čas na oblečení rukavic a přípravy tlakového obvazu.
VIDEO: Sezona začíná, připravte motorku na první vyjížďku |
„Pokud jde jde o masivní krvácení můžeme použít i gumové zaškrcovadlo, které je také součástí každé autolékárničky. Zaškrcení probíhá vždy na paži, nebo na stehně. Tam, kde je velká kost a jedna velká přívodní tepna, kterou proti kosti můžeme stlačit,“ dodává Peřan.
Jeden konec zaškrcovadla je potřeba přiložit k pokožce a následně jeho zbytek natáhnout a jednou omotat kolem paže či stehna. Tento pohyb pak ošetřovatel opakuje několikrát za sebou, dokud není celé zaškrcovadlo zcela obtočené kolem končetiny. Stejným způsobem se zaškrcovadlo používá i při ošetřování otevřených zlomenin, na které nelze přiložit tlakový obvaz.
Když bourá opilý motorkář, měl často víc než jedno pivo
Platí však, že motorkáři musí s bezpečností začít nejdříve u sebe a nesedat na svůj stroj ve chvíli, kdy na něm nemají co dělat. Další varovná statistika totiž ukazuje, že ve 45 procentech nehod zaviněných motorkáři, kde hrál roli alkohol, přesahovala jeho hladina v krvi 1,5 promile.
„Je nepřijatelné, aby motorkář, který nejen že pil, ale pil hodně, vůbec na motorku sedal. Samozřejmě, že je motorka spojená se svobodomyslným přístupem k životu, avšak mělo by to být o tom si to užít, a ne na motorce dožít,“ dodal Neřold.
Životy zachraňují i speciální motorkářské airbagy
Pomoci v nejhorším se snaží i výrobci motorkářského vybavení. Moderní výstroj totiž může být rozhodujícím faktorem mezi životem a smrtí. Dobrým příkladem jsou motorkářské airbagy, které začíná využívat stále více jezdců.
První takový airbag už otestovali v roce 1973, ale rozmáhat se začal až v posledních dvou letech. Přitom jde doslova o revoluci v oblasti bezpečnosti. Airbag totiž dokáže ztlumit náraz až o osmdesát procent oproti například bedernímu krunýři a pomáhá předcházet jedněm z nejčastějších motorkářských zranění, tedy poškození páteře a míchy.
Airbag, který připomíná běžnou vestu, funguje poměrně jednoduše. V okamžiku nehody do něj ve zlomku vteřiny nažene speciální kapsle vzduch a vytvoří tak kolem horní poloviny těla ochrannou vrstvu, která výrazně zpevní oblast kolem krku, hrudníku a zad. Ve chvíli, kdy jezdec ze stroje padá, aktivuje kapsli odtržení šňůry, kterou je připevněna k motorce.
Motorkářské airbagy slibují snížení následků dopravních nehod:
